Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Zubní kartáček – od žvýkacích klacíků, k sibiřskému kanci a vynálezu nylonu

Zubní kartáček – od žvýkacích klacíků, k sibiřskému kanci a vynálezu nylonu

Také ve starověké řecké a římské literatuře jsou zmínky o dřevěných tyčinkách zhruba o velikosti tužky, které se za účelem očisty chrupu žvýkaly, až jeden jejich konec změknul, roztřepil se a posloužil jako primitivní kartáček – zatímco druhý patrně zašpičatělý konec sloužil jako párátko k vyškrabávání jídla z mezizubních prostor. Ceněné byly tyčinky z větévek aromatických dřevin, které zároveň posloužily jako ústní deodorant.
Nejproslulejším a po mnoha tisíciletí používaným „zubním klacíkem“, o kterém jsou zmínky i v Koránu. je Meswak - kořen z rostliny, který má vynikající čistící, leštící a antibakteriální účinky. Dodnes se přidává jako přísada bělících zubních pudrů.

Žvýkací klacíky se používaly také v Číně, v15. století n. l. zde ale vynalezli první štětinový zubní kartáček podobný našemu umělohmotnému. Oholili šíji divokého sibiřského kance a získané štětiny vsadili do bambusové nebo kostěné rukojeti. Tento výtvor pak cestovatelé přivezli i do Evropy. Štětinaté udělátko však zpočátku v Evropanech mnoho zájmu nevzbudilo, protože jen málo který obyvatel starého kontinentu si tenkrát čistil zuby. Někteří jedinci však používali alespoň párátka z husího pírka nebo ze stříbra či mědi. Kančí štětiny na kartáčku se Evropanům zpočátku zdály tvrdé, zkoušeli tedy používat jinou zvířecí srst, například koňskou nebo pro šlechtu dokonce z jezevce. 

V osmnáctém století začali Evropané více mlsat – vzrostla konzumace cukrovinek a zubní kaz, který se tehdy úspěšně léčil jen velmi bolestivým a mnohdy také životu nebezpečným vytržením zubu, řádil jako mor. V lidech se proto probudil zájem o ústní hygienu a vynález zubního kartáčku byl se všeobecným nadšením přijat. Přibližně v roce 1780 byl v Evropě vyroben první masově produkovaný kartáček a to Williamem Addisem z Clerkenaldu v Anglii. Addis a později jeho následníci, produkovali opravdu krásně propracované ručně vyráběné kartáčky. Rukojeti tehdejších zubních kartáčků byly vyřezány z kostí a jejich pracovní konce byly osazeny přírodními štětinami připevněnými ve vyvrtaných dírách tenkým drátkem. Z produkce zubních kartáčků se začínal stávat byznys, masová výroba se koncem 19. století rozvinula ve Francii, posléze takřka v celé Evropě a v roce 1885 také v USA. 

V laboratořích koncernu Du Pont de Nemours v USA vynalezl v roce 1937-8 pan Wallace H. Carothers úžasnou věc, která dostala název nylon. Tento materiál se okamžitě proslavil díky nylonovým punčochovým kalhotám a zubním kartáčkům s nylonovými štětinami. První nylonový kartáček byl nazýván Zázračným kartáček Doktora Westa a měl, oproti dosud vyráběným kartáčkům jejichž štětiny nedržely příliš pohromadě, špatně schnuly a poskytovaly útočiště mnoha nežádoucím bakteriím, značné výhody. Zpočátku nadšení zákazníci však posléze odhalili i jeho slabinu – štětiny byly příliš tvrdé a poškozovaly dásně. Tento problém vyřešili producenti zubních kartáčků až po roce 1950, kdy vylepšili své výrobky měkčími nylonovými štětinami. 
První elektrický kartáček, tedy kartáček na elektrický pohon, prý vymysleli v roce 1939 Švýcaři, ale prodávat ho začali Američané pod poněkud podezřelým názvem Braxodent. Kartáček snaživě napodoboval pohyby při klasickém ručním čištění – jeho hlavička kmitala v jedné rovině dopředu dozadu a tím mělo být dosaženo většího čistícího efektu. Z dnešního pohledu byl však takový kartáček vhodnější více na údržbu obuvi než na čištění zubů.
V roce 1987 však přišel elektro-kartáček revolucionář, který sice na první pohled vypadal podobně jako klasický manuální kartáček, avšak každý jednotlivý snopek jeho štětin rotoval v opačném směru než snopek sousední! Tato rotační technika se v různých obdobách stala základním rysem moderní generace elektrických zubních kartáčků. Elektrické kartáčky jsou dnes opravdu velmi výkonné – jsou schopné generovat 3000 až 7500 pohybů za minutu! Ty nejmodernější - říká se jim sonické – navíc generují vysokofrekvenční pulsační pohyb, který doslova trhá bakterie zubního plaku na cucky. 

Jak je patrno, zubní kartáček má opravdu krásnou a bohatou historii, o neméně pestré dějiny má také samotná léčba zubů těch, kteří na podobné vymoženosti jako je orální hygiena nikdy moc nevěřili. Pro ty o historii trhání zubů porozprávíme příště.  

     KV                                     Ilustrační foto:sxc.hu

Přihlášení