Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Zlatá horečka – epidemie, která již tisíciletí nekončí

Melbourne – město se zlatým dnem
   Stejně jako ropa změnila země Perského zálivu, formovalo zase zlato zemi protinožců. Už na začátku 19. století se po východním a jižním pobřeží potulovali dobrodruzi s krumpáči, lopatami a mapami. Ale opravdová horečka propukne až na podzim roku 1851. Nedaleko osady Balarat objevují muži zlaté valouny o velikosti lidské pěsti. O pár měsíců později potká stejné štěstí zlatokopy v lokalitě, kde dnes leží Melbourne – hlavní město svazového státu Victoria. DO jihovýchodního cípu Austrálie se od té chvíle valí tisíce dobrodruhů – neskutečných dříčů, ale i kriminálníků nebo bláznů hledajících svou šťastnou hvězdu.
   Zlatokopové chtějí vlastní postel, zásob ohnivé vody, povyražení i místo, kam schovat peníze za prodané zlato. A tak v Ballartu i Melbourne vznikají hotely, bary, nevěstince i banky. A z pošty datluje telegrafista do celého světa, jaký ráj tu teď nastal – v Americe i v Evropě lidé prodávají majetek a připlouvají zkusit štěstí. Dvojici zlatokopů se dokonce v roce 1969 podaří opravdový majstrštyk – zlatý valoun o rozměrech 61x31 cm. Po kompletním opracování je z něj 72 kg čistého zlata!

Jihoafrické eldorádo
   Obyvatelé z jihoafrického pohoří Witwatersand by se vám vysmáli při myšlence, že je těžba zlata na Zemi nějak spravedlivě rozdělena. Vždyť 40% veškerého zlata, které člověk vyrval ze země nebo vylovil z vody, pochází právě odtud! Začalo to v roce 1886, kdy australský dobrodruh George Harrison našel v této lokalitě poměrně malý kus zlata. Zpráva se ale rychle rozšířila a místní lidé také zkusili štěstí, Dařilo se jim a bohatli oni i celá oblast. Právě zde můžeme hledat kořeny dnešní multinárodnostní Jihoafrické republiky – přicházejí Holanďané, Britové, Australané, Němci i Američané. Právě witwatersrandská zlatá horečka stojí za raketovým vzestupem měst jako Johannesburg nebo Kapské město.
 
Kanada – začalo to na rybách
   V srpnu roku 1898 se jistý dobrodruh Skookum Jim Mason setká s chlapíkem podobného ražení – Robertem Hendersonem. Ten už se v té době hezkou řádku let toulá světem a hledá své zlaté tele. Barvitě Skookumovi líčí podezření, že chladné řeky Yukonu jsou ve skutečností zlatonosné žíly. Ještě ten samý měsíc nachází Skookum skutečně spoustu zlata – v říčce Bonanza. Informuje Hendersona i všechny své kumpány a odstartuje tím jednu z nejbláznivějších dobrodružství, jaké kdy Amerika poznala. Bude trvat jen velmi krátce, vlastně pouhé dva roky, ale změní životy lidí na generace dopředu.
   V 90. letech 19. století nebyla americká ekonomika v nejlepší kondici. A tak když noviny od New Yorku až po San Francisco referují o nálezech zlata v povodí řek Bonanza, Fortymile a Stewart, zvedají tím ze židlí tisíce mužů po celém světě. Ti prodávají často veškerý majetek ve slepé víře, že za pár měsíců jsou zpátky a za zlato si koupí nový. U ledových vod řeky Yukon v oblasti Klondiku žije na začátku 20. století už neskutečných 40 000 lidí – zlatokopové, vojáci, úředníci, prostitutky, hoteliéři. Ve chvíli, kdy dorazí dobrodruzi na Klondike, začíná rozhodující fáze jejich dobrodružství. Téměř všechny peníze už utratili za lodní nebo železniční lístek. Jestli rychle nenarazí na zlato, skončí jako žebráci. Někteří mají štěstí, ale většina propadne sítem osudu. Faktem ale zůstává, že v době zlaté horečky tu lidé vytěžili více než 300 kg zlata.
 
Mongolsko – největší zásoby světa
   Mongolsko je (spolu s Tibetem a Barmou) z hlediska zásob nerostných surovin dnes nejperspektivnější zemí celé Asie. Na dveře ministerstev buší v Ulánbátaru denně zástupci bohatých těžařských společností z USA, Kanady, Japonska nebo Austrálie kvůli udělení těžební licence. Celých 30% rozlohy země (což odpovídá přibližně rozloze celého Švédska) je dnes už pro těžaře velmi zajímavých. A nevytěžené zásoby zlata, uranu a mědi jsou tu dokonce největší na světě.
   Jenže těžba je v Mongolsku zcel živelná. Těží velké zahraniční společnosti, nomádi, dobrodruzi, studenti i úředníci. A prakticky všichni používají tzv. amalgační způsob, tedy smrtelně jedovatou rtuť. Ta sice z vody zlato vyplaví, ale poté zůstává v zemi, ve vodě, v půdě. Dostává se do trávy a dalších rostlin, tím pádem i do těl koz a ovcí a koloběh se uzavírá v těle místních lidí. Nejhorší je situace v povodí řeky Ongín. V okolí města Zaamar zase řádí rusko-mongolské konsorcium. Tato těžba už úplně změnila tok řeky Tuul, která je rtutí zasažena už v délce 700 km.

Zdroj: Planeta Země, vyd. R. F. Hobby, s. r. o., www,rf-hobby.cz - Ilustrační foto:flickr.com

Přihlášení