Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Zemědělství budoucnosti – ve výškových budovách

Okurky ve čtrnáctém, rajčata v patnáctém a salát v šestnáctém patře. Tak nějak by mohly vypadat tabulky ve výtahu budoucího agro-věžáku postaveného podle návrhu amerického profesora Despommiera a jeho žáků. Svůj revoluční projekt nazvali vertical farming (vertikální zemědělství) a jsou přesvědčeni, že tímto způsobem vyřeší očekávaný nedostatek potravin v příštích desetiletích. V roce 2050 dosáhne počet obyvatelstva hranice 9 miliard. Dnes žije ve městech asi polovina obyvatel planety, za 40 let se tento podíl zvýší na čtyři pětiny. Ve vyspělých zemích Západu je tomu tak už nyní. Prudký populační růst si žádá zcela nové přístupy. Profesor Dickson D. Despommier z newyorské Kolumbijské univerzity je původním zaměřením mikrobiolog, ale v poslední době se zaměřil na problematiku trvale udržitelného rozvoje v zemědělství. Jeho základní myšlenkou je přiblížit zemědělskou produkci konzumentům, tedy přímo do velkých měst.

Tradiční versus budoucí zemědělství
 
Zachování tradičního zemědělství by znamenalo další nároky na rozšíření agrárních ploch a k tomu už svět nemá dostatečné rezervy. 80% vhodné půdy se již obdělává a nové plochy nejsou k dispozici. Dalším problémem jsou vysoké energetické nároky na transport potravin z venkova do měst. Podle výzkumu provedeného v USA není výjimkou, když potraviny urazí až 2400 kilometrů, než se dostanou na stůl finálního konzumenta. Singapur dostává denně letecké zásilky ovoce a zeleniny ze tří různých kontinentů. Intenzifikace zemědělství ohrožuje životní prostředí. Umělé zavlažování vyžaduje velké množství vody a hladina spodní vody neustále klesá. Závlahová voda a dešťové srážky vyplavují do okolních vodních toků umělá hnojiva a pesticidy.
   Tyto i další problémy by v budoucnu mohla vyřešit řízená bioprodukce v zastřešených patrových prostorách. Úsporné užití vody a hnojiv a jejich recyklace v uzavřených systémech by neohrožovaly okolní přírodu a intenzivní pěstební postupy by výrazně zvýšily produktivitu. S pěstováním plodin v uzavřených prostorách mají lidé letité zkušenosti. V Nizozemsku se pěstuje zelenina tradičně na velkých skleníkových plochách. Květinové a zeleninové skleníky tam dnes pokrývají plochu 10 000 hektarů a zaměstnávají přímo nebo nepřímo 150 000 osob. Vertikální uspořádání v mnoha podlažní budově umožní lepší regulaci teploty, vlhkosti i využívání hnojiv. Projekt počítá se čtyřnásobnými až šestinásobnými výnosy oproti pěstování na volných plochách.

Maximální využití světla a bez pesticidů
Základní pěstební metodou budoucích patrových políček má být hydrokultura. Pěstování ve vodním roztoku, které umožňuje přesné dávkování živin a dalších látek, se už používá řadu let. V zařízení Eurofresh Farms v americké Arizoně takto sklízejí na ploše 1,29 čtverečního kilometru ročně 56 000 tun rajčat. V jiné zemědělské farmě v Kalifornii se podařilo po přechodu na hydrokulturu zvýšit produkci jahod třicetinásobně. Pěstování ve vodě může, i když to zní paradoxně, v konečném efektu snížit celkovou spotřebu vody. Rostliny netrpí povětrnostními výkyvy, nejsou napadány hmyzími škůdci a v „záhonech“ se neobjeví žádný plevel.
   Prosklené výškové stavby počítají s maximálním využitím slunečního světla, rostliny je však možné podle potřeby také přisvětlovat. Teoreticky lze pěstovat plodiny pouze při umělém světle, například v suterénech domů. V rámci japonského projektu Pasona se testuje pěstování rýže a mnoha dalších plodin na podzemních plochách o celkové výměře jednoho tisíce čtverečních metrů. Dávkování světla, vody a živin řídí počítač. Pesticidy nejsou v tomto případě zapotřebí.

Projekt za 50 milionů dolarů
Profesor Despommier již plánuje stavbu prvního prototypu svého třicetipatrového skleníku. Pokud se mu nepodaří sehnat potřebných 50 milionů dolarů, pokusí se pro začátek získat nějakou budovu určenou k demolici demonstrovat na ní výhody svého projektu. Jedním z přínosů pro životní prostředí by mělo být i využití zbylé zemědělské biomasy k získávání energie. Budova by tak měla být po energetické stránce částečně soběstačná. Pěstování zeleniny ve městech se nemusí omezovat jen na velké futuristické skleníky. Volné plochy uvnitř města a především ploché střechy skýtají velké možnosti pro zemědělskou produkci. V Singapuru se pěstují rajčata na střeše jedné z největších nemocnic a podle odhadů odborníků je tam dalších 212 hektarů využitelné střešní plochy.   
   Vládní plán předpokládá, že v budoucnu bude plných 20% dovážené zeleniny nahrazeno výpěstky z vlastních zdrojů. V zemi se 4 miliony obyvatel a absolutním nedostatkem volné půdy jiná cesta než intenzivní využití existující zástavby neexistuje. Zemědělství si nachází cestu i do dalších velkoměst a při současných trendech je velmi pravděpodobné, že v příštích desetiletích se stane v různých podobách jejich integrální součástí.
 
KV - Ilustrační foto:treehugger.com/ecofriend.com

Přihlášení