Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Západní chemická medicína vyrostla na podvodu

Západní chemická medicína vyrostla na podvodu

Rozmach chemie i přes všechna optimistická tvrzení nevnesl do našeho života mnoho dobrého. V přístupu k užívání různých „výdobytků“ jsme vždy prokazovali a prokazujeme naivitu neuvěřitelného rozsahu. Hraniční hodnoty ve stále obsáhlejších tabulkách, do nichž vědečtí cynici zaznamenávají úrovně „snesitelné toxicity“ chemických výrobků, jsou stále benevolentnější.Byznys je byznys.

Podvodník Pasteur jako zakladatel moderní medicíny
Louise Pasteur, byl nejviditelnějším propagátorem „teorie choroboplodných zárodků“. Ačkoli uplatnil nárok na jejich „objevení“, a to ve sporu s jiným francouzským biologem Antoine Béchampem, nebyla myšlenka „choroboplodných baktérií“ nová.  Obrysy této teorie ve skutečnosti už řadu let před ním nastínili jiní. Vynikající dílo odhalující pozadí a Pasteurovy machinace napsala Ethel Hume, jejíž kniha Pasteur Exposed vyšla už v roce 1923. Autorka do detailu a zcela správně dokládá, jak Pasteur doslova převrátil Béchampovy původní myšlenky naruby, takže jejich smysl nakonec vyzněl úplně jinak, než ukazovaly výsledky dlouholetého výzkumu okradeného vědce. A ač jsou to již události dávno minulé a nic z toho by se nemuselo zdát důležité, nevezmeme-li ovšem v úvahu, že z Pasteurových vývodů vyrostla celá „moderní západní medicína“.

Nemoc přichází z vnějšku i z vnitřku
Sumeřani a Egypťané ještě věděli své, leč od dob starého Řecka převládla víra, že tělo je boží dar, takže uvnitř je vše včetně krve nepochybně sterilní. Nemoc tak přichází vždy jen a jen zvnějšku. Na tuto populární víru byl vtipně ušit Pasteurův traktát, s nadšením přijatý jako „nový objev velkého syna francouzské vědy“. Mimo společenské konexe se prosadil především proto, že nepřinesl nic převratného, takže se kvůli tomu nemuselo nic měnit. Převratné objevy totiž vždy přinášejí systémové problémy, a proto je vždy lepší je „zatlouct“ a radši přeleštit to, co už máme…                                                           
   Na rozdíl od světáckého Pasteura pracoval spíše samotářský a uzavřený Béchamp s kvasinkami, určenými pro pivovary. Časem si povšiml, že to, v co se věřilo, nemůže být tak docela pravda. Posléze přišel s poznatkem, že tělo není uvnitř ani zdaleka sterilní, ale že příčinu zdraví i nemoci nosí v sobě. Dokázal, že nemoc zvenčí přijde jen tehdy, když se v těle změní to, čemu říkal „terén“. Změna prostředí uvnitř těla „přizve“ zvenčí nemoci. Populárně to přirovnával k pravidlům v rostlinné říši. Například pampelišky rostou jen na půdě určitého složení, kvality a vlastností a totéž platí o kaktusech a jiných rostlinách. Přesadíme-li pampelišku do půdy vyhovující kaktusu neporoste a zajde, a naopak. Musí mít půdu, v níž prospívá.
   Ironií osudu je, že sám Pasteur na smrtelné posteli prohlásil (a je to zaznamenáno): „Antoine měl pravdu. Je to terén.“ ... a vzkázal Bechampovi omluvu za pomluvy a příkoří, které mu způsobil. Mylná posvátná doktrína chemické medicíny, bojující s vnějším nepřítelem, stále přetrvává.

  KV                                                                                Ilustrační foto:sxc.hu

Přihlášení