Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Tradiční i bizarní obřady a rituály z celého světa

Masajské obřady dospělosti
V masajské společnosti existuje mnoho obřadů, za ty nejdůležitější jsou považovány obřad před obřízkou - Enkipaata, samotná obřízka - Emuratta, vstup do manželství - Enkiama, přechod válečníka na vyššího bojovníka – Eunoto. Dále pak Eokoto e-kule - obřad, kdy Masaj smí pít mléko aniž by ho žena viděla, Enkang oo-nkiri - obřad, kdy žena připravuje vybrané maso a bojovníci ho jedí). A například plivání je mezi Masaji považováno za akt respektu a přátelství. Novorozeně poplivou jeho přátelé a příbuzní, aby mu tak popřáli do dalšího života hodně štěstí. Plivají na sebe přátelé, kteří se po dlouhé době potkají a projevují si tak úctu.
   Muž je zařazen do kmene ve věku kolem 14ti let, vstupní podmínkou k tomu je obřízka. Po tomto slavnostním obřadu, který se koná každých několik let, odcházejí mladí chlapci do Manaytta - vesnice bez ohrady. Zde si postaví chatrč a žijí několik let po která se učí tradicím a zvykům svých otců – tancům, písním, bojovým prvkům, bránit zemi a dobytek. Po ukončení přípravy kněz oznámí, že je na obřízku připravena další skupina chlapců. Mladí chlapci, kteří opustí Manaytta se stávají mladšími válečníky. Mladší válečníci se stávají staršími válečníky, ti zase mladší stařešinou, a pokud se Masaj dožije takového věku, stane se z něj senior stařešiny. Mladí muži, kteří opustí Manaytta se mohou plným právem zúčastnit shromáždění a přispívat svými názory do života kmene. Dále se přislibuje dodržovat normy, které se týkají například způsobu jídla a pití- žena nikdy nesmí vidět muže jíst maso. Je zakázáno pít alkohol, žvýkat tabák a spát s dívkami. Po dovršení 30ti let se Masai muž žení, přestává být bojovníkem (stává se mladší stařešinou). Jeho bohatstvím je dobytek, který střádal v období válečníka. Tímto bohatstvím si platí nevěstu.

Pro pravidelnou menstruaci pojídejte  plovací blány
Bůh stvořil nejen všechny rostliny a přírodu kolem, ale také každé části dal určitou léčivou moc, které vypočítává Tabernaemontanus ve své knize New Wasserchatz z roku 1584.  A tak se zde dočteme, že jako prostředek podporující ženskou periodu doporučuje například krev sepie mořské jako prostředek podporující periodu, pro nepravidelné a silné měsíčky je dobré pojídat husí plovací blány, popel z hrdličky anebo se doporučuje kus plátna nasáklého menstruační krví zakopati pod kořeny třešně a zase otvor zasypati. Na břicho ženy s menstruačními bolestmi je také dobré položit hrdličku a pak tuto upéci při zalévání růžovým octem nebo ji spáliti a prášek podávati nemocné každé jitro v určitém množství.
   Při potratu se dá vyloučiti plodu jestliže těhotná používá zpráškovaná oslí kopyta, nebo upražený či syrový koňský hnůj. Stejně působí kočičí žluč a výsostným lékem jsou tři zpráškované štěnice. Je li žena neplodná , má používat velbloudí krev ve víně ostříží lejno, praženou dělohu zaječí,vepřová varlata nebo studenou vodu kterou vypustila zpět kobyla. Při bolestech v břiše má požívati krtčí žaludek, také destilované vody z kravinců, ptačí nebo úhoří krev. Porod urychluje pokud se nohy rodičky potřou krví raroha, nebo se lechtají peřím z tohoto ptáka. Šestinedělí ulehčuje zpráškovaná varlata koně. Dostaví li se po porodu obrna končetin a nic nepomáhá, mají se nosit pantofle z lidské kůže.

Harakiri – řezání břicha hrdých bojovníků
Seppuku neboli česky „plátkování žaludku“ je japonská rituální sebevražda v Evropě též známá jako harakiri - „řezání břicha“. Tento termín, tvořen stejnými znaky použitými v obráceném pořadí, je v Japonsku pokládán za poněkud vulgární a samotnými samuraji nebyl nikdy používán. Muži si v kleče prořízli břišní dutinu krátkým samurajským mečem wakizaši – tzv. „společníkem“, a to vodorovně zleva doprava, pak mohl následovat ještě svislý řez. Následně jim pobočník usekl hlavu, aby tak ukončil jejich utrpení. Někteří bojovníci ale dali před stětím přednost vlastnoručnímu probodnutí hrdla či srdce. Harakiri vychází z přesvědčení, že centrem životní energie je břicho. Dříve se k rituální sebevraždě uchylovali příslušníci vyšších společenských vrstev, kteří se dostali do bezvýchodné situace. Kromě mužského způsobu sebevraždy seppuku existoval také specifický způsob sebevraždy pro ženy nazývaný džigai, kdy si žena nebo dívka prořízla hrdlo nožem a vykrvácela.  Za druhé světové války byla sebevražda a její rituální pojetí vojenskou propagandou využita při výcviku bojových jednotek. Padnout do zajetí bylo nepřípustné, východiskem z beznadějné situace byl sebevražedný útok nebo sebevražda. Japonské vojenské velení od roku 1944 oficiálně zformovalo sebevražedné jednotky kamikadze. Příslušníci těchto jednotek pak víceméně dobrovolně podnikali sebevražedné útoky proti nepříteli.

Sati – upálení věrných žen zaživa
Sati je jedním z nejdůležitějších pojmů původního Buddhova učení a také ústřední kvalitou mysli, bez jejíhož rozvíjení není možné uskutečnit stezku k osvobození. Je sedmým článkem osmidílné ušlechtilé stezky, ústřední kvalitou mezi pěti (spirituálními) schopnostmi mysli (indrijá) a je také prvním ze sedmi členů probuzení (bodždžhangá). Jako satí se také označoval hinduistický rituál, který musely podstoupit ovdovělé ženy. Ty musely usednout na hranici, položit si hlavu svého mrtvého muže do klína a nechat se spolu s ním upálit, aby nepoškodily dobré jméno jeho rodiny. Rozhodně nešlo o dobrovolný akt. Nešťastnice, které se pokusily z hranice uprchnout, přihlížející dav chytil a hodil zpět.

KV-Ilustrační foto:sxc.hu/wikipedia.org

Přihlášení