Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Sauna a její historie

Nemívaly okna, původně ani komín, takže kouř a pára odcházely dveřmi nebo jen úzkými průduchy. Stěny byly černé od sazí, topilo se březovými poleny a celým prostorem pronikalo aroma páleného dřeva. Řadu zmínek o sauně najdeme i ve slavném finském eposu KALEVALA, který sestavil roku 1835 lékař Ellias Lonnrot. Sauna našla svůj ohlas i ve výtvarném umění; před několika lety se objevila tématika sauny i na finských poštovních známkách. Dnes je ve Finsku na 4,7 mil. Finů více jak 1 milion saun. Parní a potní procedury se však neomezily jen na Finsko, najdeme je i v jiných částech světa. Již v 5. století př.n.l. popisuje řecký spisovatel Herodotos horkovzdušnou lázeň u Skytů, kdy do stanu z houní byly z blízkého ohniště přeneseny rozpálené kameny.  

Sauna jako smrtelný nástroj pomsty  
V Nestorových letopisech, které zachycují události do roku 1206, najdeme zprávy o starých lázních v Rusku, kde patřily k běžnému životnímu standardu. Najdeme zde i zmínku z roku 945 pojednávající o kněžně Olze, která - aby pomstila svého manžela Igora - nechala dřevanské posly, kteří se přišli ucházet o její ruku pro knížete Mala, během mytí ve vytopené lázni zavřít a upálit. Další zmínka pochází asi z 11. stol. a hovoří o tom, jak "v zemi slovanské viděl lázně dřevěné, vytopené náramně, kde lidé se svlekou, oblijí se kvasem, vezmou na sebe metly nebo proutí, bijí se sami….". Ve střední Americe se léčebné parní lázně podobné sauně nazývaly „termaxcales“ a byly to kulaté nebo hranaté kamenné chatrče s klenbou, s úzkým vchodem a vnějším topeništěm. Potní lázně obdobného typu jsou u domorodců běžné dodnes.

Metly ke šlehání byly základ saunování
Severoameričtí Indiáni budovali potní chýše ve stanech z kůží s dřevěnou kostrou. Mnohde se bičovali metlami a proceduru vždy končili koupelí ve studené vodě. Eskymáci využívali naopak ke koupeli horké termální prameny. Z uvedených příkladů je vidět, že všude se k prokrvení kůže využívaly metly ke šlehání. Ve středověku je znali pod názvy "věník" nebo "chvoščiště", ve Finsku jako "vasta" nebo "vichta".
   V Rusku je dodnes možné si v lázních objednat "bánčika", který šlehání obstará. Ve sportu sehrály ve prospěch sauny významnou roli olympijské hry. Sauna se objevila v olympijské vesnici roku 1924, ale využívali ji pouze finští sportovci. Nicméně od olympijských her v Berlíně v roce 1936 byla již sauna přístupná olympijským reprezentantům všech zemí. V Čechách postavil pravděpodobně první saunu u Štěpánova doc. František Vojta v roce 1936, v roce 1946 byla zprovozněna první veřejná sauna v Brně-Pisárkách, v roce 1948 byla v Karlově Studánce otevřena sauna k lékařským účelům. V roce 1982 byla v tehdejším Československu resp. v Piešťanech uspořádán VIII. mezinárodní kongres sauny.

Posvátné místo, které navštěvují i mrtví
Sauny byly běžné v různých koutech světa, ale nikde jim lidé nepřipisovali tak velký význam, jako na severu Evropy a v Rusku. V těchto oblastech se staly neoddělitelnou součástí obyčejného života. Každá vesnice měla svou parní lázeň – společenské místo, které bylo stejně důležité jako kostel. Nejstarší sauny byly vyhloubené do svahu a sloužily lidem jako příbytek během zimních měsíců. Uprostřed bylo ohniště s rozpálenými kameny, které se kropily vodou. Takto vzniklá pára vyhřála celé obydlí. Později dostala lázeň podobu dřevěnice. Tradiční finský lázeňský domeček si získal velkou oblibu díky své přizpůsobivosti. Dal se rychle postavit kdekoli, mohlo se v něm vařit, bydlet, starat se o hygienu. Dřevěná stavba neměla původně komín a dým z pece se tak šířil po celé místnosti. Když už bylo místo dostatečně vytopené, oheň se uhasil, kouř se odvětral dveřmi pryč a saunování mohlo začít. Vnitřní teplota v baráčku se pohybovala od 80 °C do 110 °C.
Ve Finsku, Estonsku, Litvě a Rusku bývala sauna posvátným místem spojeným s mnoha pověrami. Oheň byl považovaný za dar z nebes. Důležitý význam měla pára, která vznikala při kropení horkých kamenů vodou. Byla symbolem duše nebo samotného života. Existuje staré moudro, které říká, že bychom se měli v sauně chovat jako v chrámu.
Uctívali se v ní mrtví, protože lidé věřili, že se na takové úžasné místo chtějí určitě vrátit. V sauně se léčily nemoci, také se tu provádělo zaříkávání lásky. A konaly se v ní i očistné rituály, například s nevěstou před svatebním obřadem. Při oslavách nového roku zbavovali lidé v potní lázni své tělo i duši hříchů, aby mohli vkročit do dalšího roku úplně čistí. Sauna byla místem, kde se rodily děti, což nebyla náhoda. Dým, kterého byla sauna vždy plná, obsahuje kyselinu tříslovou, antibakteriální polymer. Vytváří sterilní prostředí, které je nanejvýš vhodné pro porod.

Proč je sauna tak zdravá
Pobyt v sauně vyvolává pocení a vyplavování škodlivin z těla. Zvyšuje prokrvení, zrychluje metabolizmus, působí protizánětlivě, ničí choroboplodné bakterie a viry, čímž zvyšuje odolnost organizmu proti nachlazení a virózám. Pomáhá při astmatu, alergiích a zápalech dýchacích cest. A samozřejmě uklidňuje a působí relaxačně.
Saunování ovšem není vhodné pro každého. Někdo cítí, že se mu v horku zvyšuje tlak, buší srdce, točí hlava nebo začne dýchat s obtížemi. Z preventivních důvodů by proto nikdo neměl být v sauně sám. Rozhodně není vhodná pro lidi, kteří trpí srdečními, cévními nebo endokrinologickými problémy, dýchacími obtížemi, kožními nemocemi nebo jakýmikoli záněty. Takže i v případě kašle, rýmy nebo chřipky na saunu raději zapomeňte. A také nechoďte do sauny po vydatném jídle nebo naopak nalačno.

   KV  -  Ilustrační foto:Stock.XCHNG/flirckr.com

Přihlášení