Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Saké – historie japonského rýžového vína a jak si připravit českou variantu

Název saké se v Japonsku používá pro několik různých druhů nápojů. Záleží především na regionu. Saké může označovat destiláty vyráběné z brambor, z cukrové třtiny apod. Nejznámější nápoj s názvem saké je víno vyráběné pivovarnickým způsobem, tedy vařením z dlouhozrnné rýže. "Neasijsky" hovořící národy pod názvem saké prakticky nic jiného než rýžové víno neznají, tedy kromě různých ochucených variant. Toto saké je dost unikátním a tradičním druhem alkoholu podobně jako naše slivovice, pivo nebo středomořská rakie.

Historie saké
Existuje hned několik teorií, které se snaží mapovat vznik a vývoj výroby saké z rýže. Některé uvádějí, že Číňané byli první, kdo se úspěšně pokusil z rýže připravit alkoholický nápoj. Bylo tomu již 5000 let před Kristem. Další prameny hovoří o tom, že saké je ryze japonským nápojem a vzniklo v Japonsku zhruba ve třetím století našeho letopočtu. Ať je pravda jakákoliv, postup přípravy se za ty stovky let příliš zásadně nezměnil a saké je nápoj opravdu tradiční. Druhá světová válka výrazně ovlivnila japonskou produkci tohoto nápoje. Japonská vláda v rámci válečných úsporných nařízení omezila příděly rýže určené k výrobě saké a to znamenalo zánik mnoha menších i větších společností, které se výrobou saké do té doby zabývaly. Během světové války se do saké začal přidávat potravinářský líh, který měl zvýšit čirost a aroma nápoje, ale především výnosy z prodeje tohoto nápoje. Bohužel tím utrpěla především kvalita jinak lahodného nápoje. Po konci druhé světové války se saké pomalu vzpamatovalo a zlepšila se i jeho kvalita. Bohužel na japonském trhu s alkoholickými nápoji se objevili konkurenti. Japonci si velice oblíbili pivo, víno a lihoviny a spotřeba piva dokonce sesadila saké z prvního místa v žebříčku oblíbenosti, co se Japonských spotřebitelů týče.

Výroba saké
K výrobě saké se používá rýže. Ta se mele tak dlouho, dokud z ní není jemný prášek. Rýžový prášek se nechá kvasit, než se přemění v cukr a dále transformuje v alkohol. Tento postup je velice podobný přípravě piva. V případě saké však hlavní roli nehrají enzymy ze sladu, ale ze speciální formy, ve které saké zraje. Surové saké je přírodně zakalené mikroskopickými částečkami. Takové saké v obchodech pravděpodobně nekoupíme, protože se většinou filtruje a finální produkt je průzračně čirý. Saké obvykle obsahuje 18 až 20 procent alkoholu. Většina výrobců však saké ředí vodou na 15 procentní alkohol, který má jemnější chuť.

Použití saké
Ačkoliv je saké označováno za víno, je nejlepší, když je čerstvé, a tím se od tradičního vína liší. Málokdy se setkáme s archivním saké. Saké se kromě pití může použít při přípravě mnoha tradičních japonských i jiných pokrmů. Saké se podává studené nebo teplé. Záleží na ročním období, kvalitě saké a na naší chuti. Podobně jako svařené víno dokáže horké saké rozproudit teplo po celém těle zejména v tuhých zimních dnech. Při podávání teplého saké je důležité velmi přesně sledovat teplotu. V USA n je saké oblíbené při teplotách okolo 37 stupňů. Rituální využití saké je kapitolou samo o sobě. Například váleční piloti kamikadze konzumovali saké těsně před akcí, aby si dodali kuráž. Saké se dále pije během japonských festivalů, oslavách Nového roku a podobně.

Skladování saké
Stejně jako jiné podobné nápoje by se saké mělo skladovat v tmavých a chladných místnostech - nejlépe ve sklepě. Slunce a teplo jsou nepřátelé saké. I pokud saké skladujeme v příznivých podmínkách, bude nejlepší, pokud ho otevřeme během pár měsíců od zakoupení, protože jak jsme si již řekli, není dobré jej skladovat a nechat stárnout například jako víno. Pokud láhev saké otevřeme, nesmíme otálet a vypít ji během pár hodin, protože na vzduchu ztrácí saké rychle svou kvalitu a vůni.

Recept na domácí české saké, které si jednoduše uděláte sami
Ve třech litrech vody rozpustíte 1,35 kg cukru a povaříte. Druhý den do sladké vody přidáte ½ kg rýže, 5 dkg kvasnic, 5 dkg hrozinek, 4 kuličky nového koření, 4 hřebíčky, na drobno nakrájenou jednu vanilku, 1 zázvor, dva řádně oprané a pecek zbavené pomeranče a jeden citron – z plodů nejdříve vymačkáte šťávu a pak nadrobno nakrájíte do roztoku. Roztok pak nalijete do pětilitrové láhve od okurek, uzavřete prodírkovaným „pauzákem“ či jiným tvrdším papírem a zajistíte gumičkou. Necháte sklenici s nálevem 6 týdnů v teplé kuchyni, pak scedíte a ještě dvakrát přefiltrujete. Buď přes čistou gázu nebo filtr 3B.

KV-Ilustrační foto:flickr.com/Stock.XCHNG

Přihlášení