Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Rok 2011 zahájilo zatmění Slunce

 Zatmění 4. ledna 2011 začalo brzy po východu Slunce - v 8 hodin a 6 minut. Na západě území České republiky bylo viditelné hned, jak Slunce vyšlo, na Moravě jsme viděli první vstup Měsíce na sluneční disk až po 23 minutách. Částečné zatmění Slunce s rozedněním bylo  pozorovatelné v pásu táhnoucím se napříč Evropou až do Indie. Měsíc  překryl sluneční kotouč v Evropě ráno ještě nízko nad obzorem na poměrně dlouhou dobu - přibližně 80 minut.
   Zatmění Slunce mělo v různých oblastech odlišnou podobu. V Anglii Měsíc zastínil 75% Slunce, zatímco na kontinentě bylo zatmění o něco výraznější a Luna si "ukousla" až 80%. Dál na jihovýchod bylo už Slunce na obloze výš a jeho překrytí bylo menší. V Aténách bylo zakryto 67%, v Izraeli a v Egyptě dokonce jen 55% kotouče. Zatmívání bylo tedy celkově roztaženo na tři hodiny.

Bez speciálních brýlí zatmění nepozorujte
   Ty, kdo nevyužijí nabídky hvězdáren a chtějí se na zatmění Slunce podívat sami, astronomové varují, aby to nedělali bez speciálních brýlí určených k pozorování úkazu, které je možné si zakoupit. Prodávají je speciální obchody i hvězdárny. Svíčkou začazené sklo, užívané v době Rudolfa II., podle nich není nejvhodnější.
   Nejbližší úplné zatmění Slunce má pak nastat až 12. listopadu 2012, ale Evropa z něj tentokrát nebude mít vůbec nic. Má být totiž pozorovatelné v pásmu od severovýchodu.
Z té části zemského povrchu, kam dopadne polostín, lze pozorovat částečné zatmění Slunce, které se vzhledem k větší šířce polostínu opakuje mnohem častěji (pro dané místo na zemském povrchu). Částečná zatmění Slunce mají také mnohem delší dobu trvání, nejdéle však asi 2,5 hodiny. Poslední částečné zatmění Slunce, viditelné z území České republiky, nastalo 15. 1. 2010. Příští nastane 20. 3. 2015, jeho velikost bude 0,70 slunečního průměru.

Druhy zatmění Slunce
•Úplné zatmění nastává, když Měsíc zcela zakryje Slunce. Velmi jasný sluneční disk je nahrazen černou plochou Měsíce a koróna, která má mnohem menší jas a za normálních okolností není vidět, je pozorovatelná. Úplné zatmění je pozorovatelné jen z oblasti Země, které se říká pás totality.
•Prstencové zatmění je možné pozorovat, když Slunce a Měsíc jsou v jedné přímce, ale zdánlivá velikost Měsíce je menší než velikost Slunce. Z tohoto důvodu je ze Slunce vidět velmi jasný prstenec, nebo mezikruží okolo Měsíce.
•Částečné zatmění se objevuje, když Slunce a Měsíc nejsou přesně v přímce, takže je Slunce zakryto jen z části. Toto zatmění je pozorovatelné z mnohem většího území a některá zatmění jsou pozorovatelná pouze jako částečná, protože oblast plného stínu leží mimo povrch Země.
•Kombinované (hybridní) zatmění je vzácný stav, kdy z jednoho místa se zatmění jeví jako úplné a z jiného jako prstencové.

Historie zatmění Slunce
   Z Číny pocházejí první věrohodné zmínky o zatmění Slunce z kroniky dynastie Čou, které byly přepsány Konfuciem a obsahují popisy 36 zatmění od roku 721 př. n. l. až 420 př. n. l. Existují samozřejmě i starší záznamy, ale v těch není použit výraz zatmění Slunce a může se tedy jednat o jakýkoli jev na obloze. Ve 3. století před n. l. Aristarchos ze Samu vyslovil názor, že planety obíhají kolem Slunce. Tento názor však vědecky zdůvodnil až Mikuláš Koperník roku 1543 ve svém díle De revolutionibus orbium coelestium – O obězích nebeských sfér.
   Přesnější informace o Slunci zjistili až Galileo Galilei v Padově a D. Fabricius ve Wittenbergu, Thomas Harriot, Ch. Steiner a Jan Kepler s použitím dalekohledu – pozorovali sluneční skvrny. Z jejich posuvu po slunečním disku G. Galilei správně usoudil na rotaci Slunce. Roku 1625 Ch. Scheiner zjistil z kreseb poloh skvrn, že jejich rychlost oběhu je závislá na heliografické šířce – objevil diferenciální rotaci. Tuto rotaci přesněji popsal až R. C. Carrington roku 1863 – zavedl nultý poledník na Slunci, od kterého se dodnes určuje rotace Slunce. Roku 1843 objevil S. H. Schwabe kvantitativní periodicitu ve výskytu slunečních skvrn. Na tento výzkum navázal R. Wolf, který zjistil 11letou průměrnou periodu výskytu slunečních skvrn a zavedl počítání slunečních skvrn – tzv. relativní číslo skvrn.
   Roku 1861 si G. Spörer všiml závislosti výše relativního čísla a vzdálenosti slunečních skvrn od rovníku. Tento zákon, vyjádřený graficky, nazýváme motýlkovým diagramem. K dalšímu výzkumu přispěl roku 1930 B. Lyot, který sestrojil koronograf, přístroj k pozorování nejvyšší vrstvy sluneční atmosféry (koróny) a některých koronálních útvarů. Během 2. světové války došlo k prvním pozorováním Slunce pomocí rádiových vln. K posledním rozšířením možností pozorování Slunce přispěly družice, neboť nejsou omezovány naší atmosférou a mohou tudíž pracovat i v oblasti krátkovlnného záření.

KV - Ilustrační foto:sxc.hu

Přihlášení