Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Proč je předení koček podobné dětskému pláči?

Proč je předení koček podobné dětskému pláči?

Kočkám se povedlo rafinovaně zneužít vrozené vzorce komunikace mezi rodičem a potomkem. Při žádostivém předení využívají stejné frekvence, na kterých pláčou lidská mláďata a zajišťují si tak dostatečnou pozornost. Ale jak a proč to vlastně dělají?

Naše fungování na planetě Zemi je minimálně posledních pár desítek tisíc let spojené s rozličnými zvířecími mazlíčky. Zpočátku a u mnoha lidských etnik až dodnes to byl ryze pragmatický vztah. Vzhledem k neexistenci ledničky bylo jednoduchým řešením problémů s uskladňováním masa, zvláště v tropických oblastech, nechat chlupaté vítané zpestření jídelníčku nějaký čas naživu.

U archaických etnik občas hrají některá zvířata kromě živých konzerv ještě jednu zajímavou roli. Místní lidé je považují za velvyslance světa zvířat, ale často i duchovních světů skrytých, pročež jim prokazují mnohé pocty. V moderní civilizaci se pak tyto ceremoniální sklony přetavily v podivně agresivní až fanatické „ochránce“ zvířat, kteří se projevují groteskními webovými stránkami plnými záště a někdy i nefalšovaným terorem s přepady, únosy i vraždami.

Naši domácí mazlíčci jsou pochopitelně maximálně spokojeni. Za mnohá staletí společného žití se jim povedlo osvojit si hluboce fixované vzorce lidského chování, především sklony pečovat o potomky. Stačí se podívat na bizarní „pokojové“ rasy mazlíčků různých druhů a hned je jasné, že vypadají jako více či méně zdařilé atrapy lidských mláďat. Ploché kulaté obličeje, velké oči, menší uši, přitroublé nesamostatné chování. Je to vidět dokonce i na některých kultivarech okrasných rostlin.

Někteří mazlíčci jsou tak zdatní, že dokáží napodobit i naši vrozenou komunikaci. Na vlastní kůži to zažívají třeba majitelé koček. Jak jste již sami určitě někdy bystřili sluch, právě domácí kočky, když něco opravdu chtějí, lstivě mění své předení tak, aby útočilo na naše vrozené instinkty rychle se postarat o plačící potomky. Nic netušící kočkomilové bývají zneklidněni žalostným předením a kočky tímto hanebným trikem často dosáhnou svého.

Badatelé nahráli předení 10 koček při žebrání o potravu a pak i jejich předení v nějaké jiné situaci. Nahrávky poté pustili 50 dobrovolníkům, kteří hodnotili, jak je které kočičí předení příjemné na poslech a jak naléhavě na ně působí. Jak již jistě čtenář tuší, jako jednoznačně méně příjemné a více naléhavé zvítězilo žadonící předení. Rovněž asi nepřekvapí, že rozdíl mezi běžným a žádostivým předením zvlášť dobře slyšeli majitelé koček.

Analýza spektra zvuku kočičích nahrávek odhalila pozoruhodnou věc. Žadonící předení měla neobvyklé maximum na frekvencích 220 až 520 hertzů, což je o dost výš, než frekvence zvuků obvyklých pro běžné kočičí předení. Právě na těchto frekvencí ale pláčou malé lidské děti a naše geny nás nekompromisně nutí právě těmto zvukům věnovat pozornost a nějakým způsobem je řešit. Čím hlasitější bylo v této oblasti zvukového spektra kočičí předení, tím se zdálo posluchačům méně příjemné a naléhavější

Jak je vidět, kočky nejsou hloupé a snadno se naučily využívat naše slabé místo. I když se kočičí mozek s tím naším zdánlivě nemůže měřit, stejně nakonec skáčeme, jak si kočky pískají.

Ostatně posuďte sami. Běžné kočičí předení je tady: www.newscientist.com/data/av/audio/article/dn17455/pepononsolpurr.mp3
a naléhavé předení s vloženým trikem na lidské majitele zase zde: www.newscientist.com/data/av/audio/article/dn17455/peposolpurr.mp3
Schválně, které vám přijde naléhavější?
Zdroj: Osel.cz

Ilustrační foto:sxc.hu

Přihlášení