Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Příšera jménem Nessie ze skotského jezera

Spolu s Lochneskou příšerou se nevyhnutelně vynořila i spousta podvodů a falešných zpráv, takže skeptikové již nedůvěřují žádnému z četných očitých svědectví ani fotografickým důkazům, které zachycují část příšery nad vodní hladinou.

Které svědectví je to pravé?
   Jsou dvě skupiny svědectví, které o skutečné existenci velkého a dosud neidentifikovaného vodního tvora podávají přesvědčivý důkaz. První kategorii tvoří zprávy, které vypovídají o pozorování příšery na pevnině. Jejich význam nespočívá jen v tom, že poskytují ucelený obraz netvora, ale také se navzájem přesně potvrzují. Snad k nejzajímavějšímu střetu s Nessií na souši došlo za měsíční noci 5. ledna 1934 v půl druhé ráno. Zažil ho student veterinářství, tedy očitý svědek se znalostmi přírody a divoké zvěře, u něhož není pravděpodobné, že by si běžný živočišný druh spletl s něčím jiným.

   Student Arthur Grant jel na motocyklu z Invernessu do Glena Urquhartu. Náhle si povšiml, že se v křoví po pravé straně silnice pohybuje něco tmavého. Sotva dojel k místu, kde pohyb zpozoroval, obrátil se k němu dlouhý krk nesoucí malou hadí hlavu s velkýma oválnýma očima. Vzápětí vozovku plavně přeskákalo mohutné tělo a vrhlo se z příkrého srázu do jezera, až voda hlučně vystříkla. V těch několika okamžicích Grant zřetelně zahlédl dvě přední ploutve, pak cosi, co vypadalo jako další dvě vzadu, a podlouhlý ocas, asi dvoumetrový, se zaobleným koncem. Živočich byl asi 5 až 6 metrů dlouhý a přes 3 metry vysoký. Poblíž místa, kde grant uviděl záhadné stvoření skočit do vody, se později v oblázkovém štěrku našly stopy po ploutvích.
   Grantův popis je dokonalým portrétem plesiosaura - pravěkého vodního plaza s dlouhým krkem, malou hlavou, štíhlým ocasem, robustním tělem a čtyřmi ploutvemi. I když plesiosaurus vymřel asi před 60 miliony lety spolu s dalšími dinosaury, je ve své soudobé neobjasněné podobě často s oblibou ztotožňován nejen s Nessií, ale i s mnoha dalšími sladkovodními monstry i mořskými hady, o nichž se v legendách vyprávělo na celém světě.

Fotografické a sonarové snímky pod hladinou
   Druhou kategorii pozoruhodných svědectví o Nessii představují fotografické a sonarové snímky pořízené pod hladinou. Podařilo se je získat během mnohaletého výzkumu, který provádělo několik vědeckých týmů, mezi nimi i badatelé z Akademie aplikované vědy dr. Roberta Rinese z Concordu ve státě New Hampshire. Jejich kolektiv skutečně shromáždil materiál, který je v současné době považován za nejzávažnější důkaz existence obrovského tvora žijícího v jezeře Loch Ness.
   V časných ranních hodinách 8. srpna 1972 Rinesův tým monitoroval hlubiny jezera v Urquhartském zálivu sonarem a podvodní kamerou. Znenadání sonar zaznamenal hejno rychle plujících ryb, které jako by před něčím prchaly. Za okamžik se podařilo objevit velmi rozměrný objekt, dlouhý 6 až 9 metrů, který ho cílevědomě pronásledoval. Jakmile se objekt přiblížil, uvedla se do chodu podvodní kamera a pořídila sérii snímků. Dva z nich později ukázaly zřetelnou kresbu ploutví kosočtvercového tvaru, dlouhých 1,25 až 2 metry, navazujících na mnohem větší tělo.
   Zoologické analýzy potvrdily, že hydrodynamicky utvářené ploutve jsou dobře uzpůsobené k pohybu ve vodě a velmi se podobají ploutvým plesiosaura. Přesvědčivost tohoto důkazu spočívá v tom, že ho předkládají dva naprosto objektivní zdroje - přístroje, které prostě zaznamenávají, co se jim naskytne, aniž by je zajímalo, zda se jedná nebo nejedná o Lochnesskou příšeru. Také se navzájem doplňují. Sonar zachytil zvuk pohybujícího se těla a kamera ho vyfotografovala.

Koňský úhoř aneb monstra z jiných jezer
   O vodních obludách s dlouhým krkem se vypráví i v souvislosti s několika dalšími skotskými jezery: Morar, Arkaig, Quoich, Oich, Lochy a Lomond. Záhadná vodní stvoření byla pozorována také v některých irských jezerech, zejména Lough Nahooin a Lough Fadda v County Galway, ale jejich podoba je poněkud odlišná. Tamním monstrům se říká koňský úhoř, a jejich popis obvykle udává, že mají koňskou hlavu a velmi podlouhlé, úhoří tělo. Tento obraz překvapivě odpovídá rekonstruované podobě zeuglodonta - údajně vyhynulé hadovité velrybě, jejichž ohebný hřbet mohl snadno nabýt zvlněného tvaru, charakteristického pro tuto kategorii vodních příšer.
   Koňský úhoř se někdy údajně objevoval v jezerech příliš malých, než aby v nich mohl žít po dlouhé období, avšak existuje domněnka, že zeuglodanti se dokázali narozdíl od jiných druhů velryb pohybovat po souši, byť jen na krátké vzdálenosti, a mohli se stěhovat z jednoho prostředí do druhého.
   Mnohem méně známá varianta Nessie je velšská Teggie. Jejím domovem by mělo být Llyn Tegid neboli jezero Bala, zprávy o ní se objevují nejpozději od 20. let a bývá různě zpodobovaná jako krokodýl nebo malý plesiosauros. Japonský filmový štáb, který v září 1995 pátral 3 dny v jezeře s pomocí miniaturní ponorky, avšak při řešení záhady neuspěl.
Svědectví o mořských protějšcích "koňských úhořů" a dlouhokrkých jezerních nestvůr často pocházejí z moří obklopujících britské ostrovy. I když se pravděpodobně nejednalo o stejná stvoření, tyto mořští hadi měli podle všeho se sladkovodními obludami mnoho společného.

KV-Ilustrační foto:flickr.com/goremasternews.com/technologyreview.com

Přihlášení