Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Přehled dostupných 3D technologií a jejich metod

Přehled různých 3D technologií
   V 19. století se jako stereofotografie používaly samostatné obrazy pro každé oko. Ve 20. století pak byly populární stereokotoučky, neboli anaglyfické brýle (červeno-modré, červeno-zelené), kdy je pro každé oko jeden barevný filtr. Přes červené sklo se zobrazí jen modře zobrazené objekty a přes modré sklo širší spektrum barev kromě objektů zobrazených modře. Dnes se například v kině IMAX či digitálních kinech systému RealD používají různě polarizovaná skla brýlí a filtry na projektorech. Každé oko tak dostane svůj vlastní kompletní obraz. Dále existují také zatmívané (neboli závěrkové) brýle (anglicky shutter glasses), které mají skla z tekutých krystalů, jež se střídavě zatmívají, synchronně s grafickou kartou počítače a každé oko dostává obraz zvlášť. Technologie INFITEC zas spočívá na tom, že projektory promítají základní barvy (RGB) na mírně posunutých vlnových délkách a brýle dokážou tyto dva obrazy oddělit. Dále autostereoskopické monitory vysílající různý obraz do různého směru. HMD zobrazovací jednotky využívající dva mikrodispleje a holografie. Stereoskopie se využívá pro zobrazování 3D filmů, vědeckých dat (chemie, geologie) nebo v robotické chirurgii.

 

3D fotografie
Stereofotografie, méně přesně "3D fotografie", je fotografie zachycující prostor. Jedním ze způsobů, kterými lidský mozek posuzuje vzdálenost pozorovaných předmětů, je dvouoké vidění. Díky rozdílné poloze obou očí je obraz z každého z nich lehce odlišný a vyhodnocením obou dílčích obrazů v mozku vzniká prostorový vjem. Stereofotografie využívá tohoto jevu a spočívá v pořízení dvou snímků z mírně odlišné polohy, z nichž každý je následně prezentován jednomu oku. Vznikají tak dva oddělené technické problémy: zachycení dvojice odpovídajících snímků a zprostředkování patřičného obrazu pro každé oko. Pro správný výsledek je nutné při snímání i zobrazení dodržovat přesná pravidla. Zejména složitost a náročnost kvalitních metod zobrazení vždy byla příčinou malého rozšíření stereofotografie.
   Stereofotografie vznikla nedlouho po objevu fotografie samotné a v minulosti bylo několik období, kdy dosáhla širší popularity - především na přelomu 19. a 20. století a v 50. letech 20. století v souvislosti s rozvojem barevného pozitivního filmu. Společně s rozšířením digitální fotografie se nyní do podvědomí dostávají především anaglyfy, stereoskopické snímky zpracované pro prohlížení červeno-modrými brýlemi. Této metodě nelze upřít její jednoduchost, existují ale nesrovnatelně kvalitnější způsoby zobrazení, klasické i digitální, a stereofotografii, jako mnohem serióznější obor, nelze zjednodušit pouze na tuto metodu.

 

3D film
3D film umožňuje spatřit natočené scény nikoli ploše, ale v celé jejich hloubce. Používána je řada různých metod, jak toho dosáhnout, například polarizace nebo anaglyph. První metoda zajišťuje rozdělení obrazu pro levé a pravé oko prostřednictvím různé polarizace světla, druhá barevným odlišením. Polarizace využívají například kina IMAX, anaglyph nachází široké uplatnění, například videa na YouTube. Pro vytvoření 3D videa je třeba mít k dispozici dva záběry jedné scény - pohled levým okem a pohled pravým okem a odpovídající software. Pro prohlížení polarizovaného 3D obrazu i anaglyphu je třeba použít brýle s různými průzory - v prvním případě s polarizační slídou, ve druhém různobarevné - modrozelený a červený. Výhodou anaglyphu je jeho velké rozšíření - pokud vytvoříte 3D video v anaglyphu, může je pozorovat velké množství lidí po celém světě, kteří vlastní příslušné brýle. V současné době je anaglyph nahrazován modernějšími technikami, které nevedou k destrukci barevného podání filmu. V kině IMAX se využívá technika polarizované projekce. Techniku polarizované projekce využívají i digitální kina - díky systému RealD mohou tato kina pracovat jak ve 2D tak 3D režimu. Další technikou je tzv. aktivní zobrazení využívající střídavé zatmívání pravého a levého oka. Technologie 3D autostereoskopických monitorů využívá projekci různého obrazu do různých směrů. Technologie INFITEC je odvozená od anaglyfu, ale využívá 6 vlnových délek, takže zachovává barvy. Řešením jsou i HMD displeje využívající dvě mikroobrazovky. Největší 3D kino v Čechách je kino IMAX v paláci Flóra v Praze.

 

3D televize
   V kině se nejspíše setkáte s pasivními metodami polarizace nebo anaglyphem (deformuje barevné podání filmu) nebo nově i s aktivní metodou zakrývání pravého a levého oka v kombinaci s perfektním časováním promítaného obrazu - více na stránce o 3D filmu. V televizích se prosazuje nejvíce posledně zmíněná metoda. K 3D televizi tedy dostanete brýle, které jsou aktivně spojeny s vysílačem televize a každé oko střídavě zakrývají. Současné modely 3D televizí umí převést do třetího rozměru i klasické 2D vysílání všech televizních stanic. 3D obraz je však vidět pouze v prostoru ohraničeném rámem televize. Pokud chcete zažít stejný pocit trojrozměrného vjemu jako v kině, musíte si naladit zatím jediný televizní kanál vysílající ve 3D - HD+, nebo si pustit film originálně natočený s podporou 3D efektů.

KV - Ilustrační foto:sxc.hu

Přihlášení