Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Nesmysly vědy, které mohou obrátit svět naruby

Britský kvantový fyzik a popularizátor vědy Michael Brooks v roce 2008 vydal knihu “13 Things That Don´t Make Sense: The Most Intriguing Scientific Mysteries of Our Time.“ (13 věcí, které nedávají smysl: Nejvíce fascinující vědecké záhady naší doby). Věnuje se v ní třinácti zajímavým anomáliím současné vědy, které by ale zároveň mohly být novou cestou k přelomovým objevům zítřka - chybějící hmotě vesmíru, nesrovnalosti s trajektoriemi sond Pioneer 10 a 11, problému se základními konstantami vesmíru, slavné studené fúze, vzniku života, rozruchu kolem metanu na Marsu, signálu Wow! zachycenému projektem Seti, gigantickému mimiviru, fenoménu smrti, záhadě existence sexu, otázce svobodné vůle, placebo efektu a problematice homeopatie. Tentýž Brooks začátkem letošního září v časopise New Scientistu publikoval „Dalších 13 věcí, které nedávají smysl.“ Podle jeho slov by rozluštění kterékoliv z nich významně postrčilo vědecké poznání dopředu. Nebo jsou to jenom nepodstatné hlouposti? Posuďte ty největší záhady sami:

Anomálie letu kosmických sond
Jak zrychlit kosmickou sondu a přitom ušetřit palivo? Oblíbeným trikem jsou průlety kolem planet či měsíců, čili gravitační prak. Sonda využije gravitační pole příslušného tělesa a nechá se vymrštit jako kámen z praku. Problém je v tom, že sondy při tomhle manévru nepatrně, ale měřitelně urychluje nějaký záhadný jev, který se projevuje v různé míře podle dráhy sondy. Zatím nejvíc postrčil sondu NEAR Shoemaker, která v roce 1998 letěla o 13 a půl milimetru za vteřinu rychleji, než vypočítali v NASA. Standardní fyzika k tomu zarytě mlčí, exotická vysvětlení uvažují temnou hmotu, záležitosti kolem relativity, cosi zvláštního s gravitačním polem Země nebo třeba podivnosti ohledně povahy světla.

Tajemné zvuky pod mořem
V létě 1997 zaslechla americká síť vojenských hydrofonů, pozůstatek z doby studené války jehož úlohou bylo hlídat sovětské ponorky, podivný a velice silný podmořský zvuk, který asi minutu nabíral na frekvenci a pak zase beze stopy zmizel. Dostal přezdívku Bloop a od té doby se v této podobě už nikdy neopakoval. Takových podivných zvuků známe spoustu, například vcelku démonicky znějící Slowdown. Co ty zvuky vydává? Asi jak kdy. Bloop by prý mohl být i od nějakého záhadného mořského tvora, který je buď větší, než velryby anebo umí dělat zvuky mnohem efektivněji. Slowdown by zase mohl být zvukem lámající se Arktidy.

Záhada antihmoty 
Při Velkém třesku se podle všeho vytvořilo o trošku víc částic, než antičástic. Proto tu ostatně dnes jsme. Jak se to ale stalo? Jednoduše řečeno, nevíme. Je snad antihmota někde za okrajem vesmíru? To zní dost nepravděpodobně. Nadějněji vypadalo takzvané porušení  symetrie parity a náboje, které vyplývá ze slabé jaderné interakce. Potíž je ale v tom, že porušení symetrie nejspíš nestačí na to, aby při vzniku vesmíru zaručilo dostatečnou převahu hmoty. Jiná hypotéza zahrnuje hypotetické částice jménem majorony ze skupiny Goldstoneho bosonů, které by snad měly podílet na nerovnoměrném vzniku neutrin a antineutrin. Pravé rozluštění vzniku hmoty je skutečně stále  ve hvězdách.

Je rychlost světla skutečně konstantní?                                  
Obsluha MAGICu, čili teleskopu sledující gama záření z La Palmy na Kanárských ostrovech, v roce 2005 pozorovala záblesky gama záření z černé díry ve středu galaxie Markarian 501. Vědci ke svému překvapení zjistili, že gama záření o vysoké energii přiletělo z galaxie vzdálené půl miliardy světelných let o 4 minuty později, než nízkoenergetické gama záření. Přitom by všechno gama záření z onoho místa mělo být vyzářeno ve stejný okamžik. To je ale průšvih, protože podle speciální teorie relativity letí veškeré elektromagnetické vlnění rychlostí světla a mělo by být úplně jedno, jakou má energii. Udělal někde Albert chybu? 

Šum z konce vesmíru 
Projekt GEO600 v německém Hannoveru se už několik let marně snaží ulovit gravitační vlny. Místo toho chytá podivný šum, jehož původ zatím nikdo spolehlivě nevysvětlil. Existuje domněnka, že je to projev naší fyzikální reality, která by v takovém případě vlastně byla hologramem promítaným z okraje vesmíru. Informace z okraje vesmíru by měla být složena z kvant o Planckově délce. Ty jsou za běžných okolností nepozorovatelné, ale průlet celým vesmírem by je mohl zesílit. Co tedy vlastně slyší GEO600? Odpověď možná ukrývá podstatu existence našeho vesmíru.

Nocebo efekt – opakem placeba
Medicína zná případy, kdy lékař omylem diagnostikoval smrtící chorobu, pacient v příslušném termínu poslušně zemřel a následná pitva ukázala, že byl zcela zdravý. Pokud vyloučíme omyly a černou magii, tak jde o zajímavý efekt, tzv. nocebo, který je opakem placeba. Podle všeho jde o běžnou záležitost. Když lékař prozradí pacientovi, že chystaný zákrok bude bolestivý, bolí to pak víc, než kdyby se to pacient předem nedozvěděl. Jak se zdá, psychika se dost angažuje do tělesných záležitostí a lékaři by se proto měli chovat velmi odpovědně. Na mechanismu nocebo efektu, který může mít i zcela fatální následky, se momentálně intenzivně bádá.

Zdroj:osel.cz                                                             Ilustrační foto:sxc.hu

Přihlášení