Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Nepropásněte na říjnové noční obloze Hartleyovu kometu

Každý rok astronomové objeví několik desítek komet, ale takovou, která by byla vidět pouhým okem, tak jednou za dvacet let. Většina komet prolétne sluneční soustavou, přiblíží se ke Slunci, a když ji tato hvězda nepohltí, pak kometa opět zmizí ve vesmírných dálkách. Velké planety mohou svou gravitací kometě dráhu zkrátit a pak se kometa vrací ke Slunci častěji.
   Kometu 103P/Hartley 2 objevil astronom Malcolm Hartley 15. března 1986 na fotografické desce pořízené teleskopem v Novém Jižním Walesu v Austrálii. A v říjnu půjde zatím o nejlépe pozorovatelný návrat této vlasatice ke Slunci. Astronomové očekávají, že její jasnost dosáhne pěti magnitud (čím menší číslo, tím je objekt jasnější), což je jasnost galaxie v souhvězdí Andromedy. Hartley objevil dosud 13 komet. Z tohoto počtu je devět krátkoperiodických, které se vracejí ke Slunci v kratších intervalech, a zbytek dlouhoperiodických. Na kontě má také objev dvou planetek.
   Sluneční soustavu obklopuje oblak několika set miliard komet. Dnes známe téměř tisíc komet a to při asi 1500 jejich návratů. Zhruba 200 komet jsou komety s periodou menší než 200 let a 300 komet jsou dlouhoperiodické komety s dobře určenou dráhou. Komety sou to poměrné malá křehká nepravidelná tělesa o průměru několika kilometrů. Tvoří je zbytky materiálů z doby vzniku sluneční soustavy. Jejich dráhy jsou silně protažené elipsy s jedním koncem v těsné blízkosti Slunce, kde zjasňují, a druhým koncem často až daleko za Neptunem. Štědrý na komety byl konec minulého století, kdy jich na dohled přiletělo několik. Nejblíže v roce 1996 kometa Hjakutake a o rok později Hale-Boppova vlasatice. Nejznámější Halleyovu kometu s periodou návratů k Zemi 75 až 76 let bylo možné naposledy vidět v roce 1986.
 
Jak lítají a kde bydlí komety?
   Komety jsou malé astronomické objekty podobné planetce složené především z ledu a prachu a obíhající většinou po velice výstředné (excentrické) eliptické trajektorii kolem Slunce. Všeobecně se předpokládá, že komety vznikají v Oortově mračnu ve velké vzdálenosti od Slunce, spojováním zbytků po kondenzaci sluneční mlhoviny. Okraje takovýchto mlhovin jsou dostatečně chladné na to, aby zde mohla existovat voda v pevném a nikoli plynném skupenství. Planetky vznikají jiným procesem, ale velmi staré komety, které ztratily všechnu svojí těkavou hmotu, se jim mohou podobat.
   Každá kometa, která se přiblíží ke Slunci, má pevnou část – jádro o velikosti v řádu kilometrů až desítek kilometrů, komu – kulový obal kolem jádra složený ze zmrzlých těkavých plynů a ohon z prachu, vodních pár a dalších plynů. Když se kometa od Slunce vzdálí, koma i ohony mizí. Pak je možné astronomickými dalekohledy pozorovat pouze sluneční světlo odrážející se od jádra komety. Většina komet se po většinu času zdržuje za oběžnou dráhou Pluta, odkud občas nějaká přilétne do vnitřních částí sluneční soustavy. V závislosti na gravitační interakci komety s planetami se dráha komet může změnit na hyperbolickou (a definitivně opustit sluneční soustavu) nebo na méně výstřednou. Například Jupiter je známý tím, že mění dráhy komet a zachycuje je na krátkých oběžných dráhách. Proto existují i komety, které se ke Slunci vrací pravidelně a často. Mezi ně patří například Halleyova, Hale-Bopp nebo Kohoutkova kometa. Často v tomto smyslu znamená jednou za několik let až staletí.

Kometa nejznámnější, nejjasnější a ta, které se lidé nejvíc báli
   Halleyova kometa je jednou z nejznámějších. Edmond Halley u této komety zjistil periodický návrat a předpověděl její další zjevení v roce 1759. Později se předpověď vyplnila (což způsobilo v astronomii menší revoluci) a kometa byla pojmenována na jeho počest. Byla pozorována při mnoha návratech různými civilizacemi. V roce 1986 k ní bylo vysláno pět sond, které vůbec poprvé zblízka pozorovaly jádro komety. U Halleyovy komety má rozměry 16 × 7 × 8 km. Pokaždé, když Halleyova kometa prolétává okolo Slunce, ztratí asi 1 m vysokou povrchovou vrstvu, což je jinak řečeno je asi 600 tun materiálu.
   Hale-Bopp kometa byla jedna z nejjasnějších komet minulého století. Objevili jí 23. července 1995 astronomové Allan Hale a Tom Bopp poblíž kulové hvězdokupy M 70 a přísluním prošla 1. dubna 1997. Její jádro mělo rozměr cca 50 km a vykazovalo mimořádnou aktivitu. Jedná se o dlouhoperiodickou kometu s periodou 3800 let. Tato kometa místo pěkné podívané ovšem přinesla některým lidem i strach. Někteří například viděli na fotografiích komety vesmírnou loď, která je chce odvést pryč. Nebo se prý kometa řítila k zemi a měla zahubit lidstvo plyny z ohonu. Na této panice však dovedli někteří lidé i vydělat. Pojišťovací agenti vybírali 1 dolar a v případě havárie měli zaplatit 4000 USD, ale jak je dnes vidět, tak si zachránci lidstva nechali peníze pro sebe.

KV                                                        Ilustrační foto:sxc.hu

Přihlášení