Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Největší české poklady, které možná neznáte

Největší české poklady, které možná neznáte

Holašovice – lidové selské baroko
Půvabná jihočeská vesnice Holašovice leží pouhých 15 km západně od Českých Budějovic na okraji chráněné krajinné oblasti Blanský les. Její dnešní podoba pochází z poloviny 19. století, ovšem historie osídlení této oblasti sahá mnoho tisíc let nazpět.
   Termínem selské baroko (nebo též selský barok) se označuje vesnická architektura, v níž se uplatňují barokní, rokokové a klasicistní prvky v prostředí jihočeského venkova. Nejvíce se podobné stavby nacházejí v centrální části jižních Čech zvané Blata, zhruba mezi Netolicemi na západě a Kardašovou Řečicí na východě. Vltava rozděluje Blata na dvě části, v nichž se lidové stavby selského baroku vzájemně odlišují; na pravém břehu leží rozlohou menší soběslavsko-veselská Blata, na levém břehu rozlehlejší hlubocká (nebo také zbudovská) Blata.
   Mnoho sedláků si počátkem 19. století přivedlo do Holašovic bohaté nevěsty z Blat, které kromě věna přinesly s sebou i blatenské zvyky a zdejší domy dostaly jiný ráz. Základ obce tvořila a stále tvoří obdélníková náves obklopená 22 usedlostmi, stejně jako ve středověku s původní půdorysnou dispozicí. Uprostřed stojí malá kaple sv. Jana Nepomuckého se zvoničkou, bývalá kovárna a stavení, v němž kovář bydlel.

Litomyšl – areál renesančního zámku a dům Bedřicha Smetany
Jeden z českých pokladů, který byl zařazen na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO v roce 1999, je dokonalá středoevropská šlechtická rezidence z období renesance – litomyšlský zámek s arkádami. Sice připomíná podobné stavby v Itálii, ale stavitelé ho přizpůsobili českým poměrům a vytvořili dílo vynikající architektonické hodnoty.
   V místech zpustlých budov kláštera Olivetské hory nechal Vratislav z Pernštejna postavit v letech 1568 až 1582 překrásný renesanční zámek – mohutný čtyřkřídlý blok obklopující dvě nádvoří s arkádami s rozsáhlými zahradami kolem. Autorem projektu byl Giovanni Battista Aostalli, tentýž architekt, který se podílel na stavbě Belvedéru v Praze. Veškeré vnější zdi i komíny vyzdobil sgrafity Šimon Vlach. Jsou považované za nejkrásnější na území bývalé rakouské monarchie a traduje se, že ani jeden motiv se neopakuje. K zámeckému areálu patří i jízdárna, konírna, stáj a budova bývalého pivovaru, což je rodný dům Bedřicha Smetany, dnes jeho muzeum.
   Slavného rodáka si každoročně připomínají milovníci hudby vždy na přelomu června a července, tehdy se druhé zámecké nádvoří rozezní hudbou. Mezinárodní hudební festival Smetanova Litomyšl se koná již od roku 1949, v roce 1974 k němu přibyl festival pro mladé hudebníky nazvaný Mladá Smetanova Litomyšl.

Zelená hora – poutní kostel sv. Jana Nepomuckého
Ve východní Francii, v burgundské obci Citeaux, latinsky zvané Cistercium, v době, kdy do konce 11 století zbývaly dva roky, založil Robert z Molesmes v místním katolickém klášteře nový církevní řád, jehož příslušníci si říkali cisterciáci. Přestože je řeholní slib zavazoval k životu plnému odříkání a tvrdé práce, hlásili se k ni další a další věřící. Nové kláštery vznikaly jako na běžícím pásu, často v dosud neobydlených končinách, které cisterciáci kultivovali tehdy moderními zemědělskými postupy a kam s nimi přišel i nově zrozený stavební sloh – gotika. Rychlost, s jakou se řád šířil Evropou, byl fascinující, a tak není divu, že po necelém půlstoletí od svého vzniku založil kláštery i u nás. V roce 1142 v Sedlci u Kutné Hory, o dva roky později v západočeských Plasích a současně i na nepříliš vzdálené Zelené hoře u Nepomuku. Je dost pravděpodobné, že slovo nepomucké – odvozené od staročeského slovesa mukati nebo pomukati, tedy ani nehlesnout – mělo charakterizovat mnichy, kteří podle přísných řeholních předpisů spolu nesměli při práci mluvit.   
  Slovo Nepomuk a Pomuk se potom střídavě objevovala jako název blízkého městečka, v němž se někdy v polovině 14. století místnímu rychtáři narodil syn Jan. Jde o téhož Jana, který bude později prohlášen za svatého a také za jednoho z patronů české země. Připomeňme, že Jan patrně studoval na nepomucké klášterní škole a že podle legendy nad místem jeho mučednické smrti zářila v noci pětice jasných hvězd. Zdobí svatozář téměř každé světcovi sochy, kterých v Čechách a na Moravě, ale i v sousedním Rakousku či Bavorsku stojí vskutku požehnaně.

Vila Tugendhat
Další poklad se nachází v Brně. Odborníci řadí vilu Tugendhat vedle děl Fanka Lloyda Wrighta, Adolfa Loose a Le Corbusiera mezi nejvýznamnější obytné stavby moderny. Funkcionalistickou vilu vytvořil pro Gretu a Fritze Tugendhatovi přední světový architekt Ludwig Mies van der Rohe.   Na první pohled připomíná vila spíše výstavní pavilon či nějaký průmyslový objekt než dům určený k bydlení. Jako kdyby strohá vila a sousední domy Černopolní ulice v kdysi okrajové brněnské čtvrti byly dva rozdílné světy. Na jedné straně konfekční stavby architektonicky sterilní, na druhé straně moderně pojatá stavba bez příkras, kterou charakterizuje jeden ze základních tvůrčích principů architekta Miese, že méně je více. O co více strohé je architektonické vyjádření, o to náročnější je technické řešení, které svou dobu vysoce předběhlo. Ostatně to dokazuje i rozpočet na přibližně pět milionů předválečných korun, což představuje náklady odpovídající stavbě deseti běžných vil.
   Ludwig Mies van der Rohe rozvrhl vilu do tří úrovní, přičemž hlavní podlaží o ploše 235 m² pojal jako prostor členěný jen náznakově na vstupní, společenskou, pracovní a jídelní část. Dveře měly sahat od podlahy až po strop a tento princip, jeden ze stěžejních pro navrženou koncepci, důsledně dodržoval i u vestavěných skříní a keramických obkladů kuchyně a koupelen. Jižní a východní stěnu tvořila v jeho projektu velká skleněná okna, která se spouštěla do suterénu, a tím docházelo k propojení obytné části se zahradou. Suterén patřil technickému a hospodářskému zázemí a nejvyšší patro ložnicím s terasou nebo balkonem a bytem správce. 

  KV                                                                      Ilustrační foto:wikipedie

Přihlášení