Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Naše nejkrásnější koce, na které vystoupáte bez zadýchání

Oblík  (509 m) – Kopec dvou tváří
 V lounské části Českého středohoří, východně od obce Raná, se blízko sebe vypínají tři výrazné vulkanické suky s názvy Oblík (509 m), Srdov (482 m) a Brník (471 m), nazývané též lounské kopce. Nejvýraznější z nich je kopec Oblík ve tvaru elipsovitě protaženého komolého kužele, vyčnívajícího z okolního zarovnaného povrchu. Na rozdíl od šumavského Oblíku, který se pně až do nadmořské výšky 1225 m, dosahuje lounský Oblík sotva poloviční výšky, ale i to stačilo ke zvláštnímu utváření zdejší přírody. Oblík je již po desetiletí mezi českými přírodovědci považován za modelový kopec ke studiu nejrůznějších ekologických vztahů mezi vegetací a klimatickými, půdními či reliéfovými podmínkami. Rozdílnost přírody jednotlivých svahů tohoto kopce je velmi nápadná a doslova se dá hovořit o dvou odlišných tvářích Oblíků. Zatímco jižní až jihovýchodní svahy jsou s vyjímkou solitérních skupin keřů téměř bezlesé a pokrývají je travnaté stepi, opačnou severní polovinu kopce pokrývají hustě zapojené lesní formace. Jedná se o husté křovinaté porosty hlohů, lísek, jeřábů, dřínů, kalin a růží, o výšce do pěti metrů. Doslova rájem pro botaniky (Oblík patří mezi druhově nejbohatší botanické lokality v Čechách) jsou osluněné jižní svahy, které na jaře září žlutými květy hlaváčků a v létě stříbřitě bílými latami a několika druhy kavylů.

Šumná a Mravenčák (541 a 531m) – Z vrcholků českého stratovulkánu
 Doupovské hory představují jeden z mála horopisných celků v Čechách, který vznikl téměř beze zbytku poměrně nedávnou sopečnou činností. Podrobné výzkumy ukazují, že vlastně jde o největší vrstvenou sopku (stratovulkán) na našem území. Na větší části Doupovských hor se bohužel již dlouhá léta rozkládá vojenský výcvikový prostor. Ten je pro veškerý turistický ruch uzavřen, avšak některé okrajové části se nacházejí již mimo, a tak je možné se s tímto zvláštním typem krajiny seznámit. To platí i o kopcích nedaleko Klášterce nad Ohří. Z hlubokého údolí nad levým břehem řeky Ohře se tyčí nápadný kužel vrchu Šumná (též Klášterecká hora). Na jeho vrcholku se dochovaly zbytky středověkého gotického hradu Šumburk z první poloviny 15. století. Východním směrem se rozkládá další výrazný vrchol – Mravenčák, který má statut přírodní památky, a v prostoru mezi Kláštercem nad Ohří a Kadaní se vypíná skalnatý vrch Národní přírodní rezervace Úhošť. V obou případech jde o významná chráněná území s výskytem teplomilné flóry a fauny skalních stepí a lesostepí.

Vladař (693 m) – Bojiště husitů
 Nedaleko Žlutic, města husitských tradic, se na zbytku třetihorního čedičového příkrovu vypíná majestátní stolová hora Vladař. Je to jeden z pozůstatků lávových výlevů v Tepelské vrchovině na Karlovarsku. Podložím příkrovu jsou starohorní vyvřeliny a fylitické břidlice. Na jeho zalesněných svazích jsou četné mrazové sruby, srázy, balvanové proudy a kamenná moře a úrodné suťové půdy pokrývají přírodovědecky velmi bohatá společenstva suťových lesů a teplomilných dubohabřin. Na vrcholové plošině se dokonce rozkládá nevelké rašelinné jezírko. Prohlubeň však není přirozeného původu, vznikla jako zásobárna vody dávného keltského hradiště. Stolová hora má velmi příkré svahy, takže vrcholovou plošinu lze snadněji dosáhnout jen od západu. Není proto divu, že Vladař představoval významné strategické místo, čemuž odpovídá i jeho zajímavá historie. Poprvé ho osídlili pravěcí lidé již v mladší době bronzové (12. až 8 století př. n. l.; kultura lidí popelnicových polí). Později zde probíhala keltská i slovanská kolonizace, kdy vzniklo hradiště s dosud patrnými obrannými kamennými valy V té době byl Vladař pravděpodobně odlesněn a hustě obydlen, ak dokládají četné nálezy z archeologického výzkumu, který zde po léta probíhá. Vladař se však proslavil také v době husitské, neboť v roce 1921 se zde vojsko vedené Janem Žižkou z Trocnova, ustupující od hradu Krasíkov, dlouhé tři dny úporně bránilo přesile plzeňských vojsk pánů z Plavna. Husitům se tehdy podařilo obléhání prolomit a prchnout do Žatce.

Lichnice (504 m) – Dotyky dávné minulosti
 Na západním hřbetu Železných hor, patřících do početné rodiny našich chráněných krajinných oblastí, se uprostřed rozlehlých lesů vypíná silueta raně gotického hradu Lichnice. ten vznikl jako strážní hrad již ve 13. století na místě původního hradiště Světlík, sídla Rohovců. Hrad měl krátký čas dokonce statut hradu královského a na začátku 17. století vyhořel. Později Lichnici dobyli Švédové. Teprve na začátku 20. století byly trosky hradu opakovaně restaurovány a dnes tam najdeme hradní muzeum. Předmětem ochrany jsou tady ale také rozlehlé bukové a suťové lesy, hostící velmi pestrou flóru a faunu.

Bořeň (539 m) – Dílo přírodních sil
 Na západním okraji Českého středohoří, přímo nad hlavní silnicí z Mostu do Bíliny, se asi 2 km jižně od Bíliny vypíná nezaměnitelný skalní útvar Bořeně; turisticky patří mezi jedny z nejoblíbenějších míst této části Chráněné krajinné oblasti Českého středohoří. O jeho kráse se zmiňoval již J. W. Goethe a cestovatel A. Humboldt. Obdobné pocity zažívá ročně bezpočet turistů nebo horolezců, kteří se vydají zdolávat různými způsoby tuto mohutnou neovulkanickou kupu, tyčící se téměř 300 m nad okolní krajinu. Během teplotních inverzí tak Bořeň vyčnívá nad hladinu studeného vzduchu, který vyplňuje celou Mosteckou pánev.

Prosička (743 m) – Nad údolím Fyšávky
 Prosička je nápadný skalní útvar v lesích na okraji Pohledeckoskalské vrchoviny. přibližně 2 km západně od obce Jimramov. Tvoří krajinnou dominantu nad zahloubeným údolím říčky Fryšávky při východní hranici Chráněné krajinné oblasti Ždárské vrchy. Od roku 1988 má statut přírodní památky a tvoří ji dva mohutné skalní rulové bloky s délkou 55 m a výškou až 17 m; na ně navazuje několik nižších zvětralých skalních výchozů. Jsou to zbytky někdejší rozsáhlé skalní hradby, vzniklé rozpadem mrazových srubů. Z vrcholů skalisek je nádherný výhled k Jimramovu, do hlubokého údolí Fryšávky, ke Sněžnému a k vodní nádrži Vír. Skaliska obklopují smrkové bučiny, v kterých je tady častou dřevinou i modřín opadavý. Přestože dotváří nádherný podzimní kolorit okolní krajiny, nepatří k původním dřevinám, a byl do zdejší krajiny introdukován pro své dobré růstové vlastnosti a vynikající kvalitu dřeva. V Česku je modřín opadavý přirozenou dřevinou pouze na severní Moravě v oblasti Jeseníků.

KV - Ilustrační foto:sxc.hu 

Přihlášení