Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Nám, nám narodil se … lidová tradice a oslava narození děťátka

  V minulosti provázela narození dítěte řada různých magických pověrečných úkonů, tradovaných po generace. Když po porodu bába dítě ošetřila a zavinula, položila ho na zem. Když muž dítě zvedl, přiznával se tímto gestem k otcovství. Znamenalo to zároveň symboliku: „Ze země jsi na zem přišel...“ V novějších dobách se dítě na zem už nepokládalo, ale bába ho podávala rovnou do náruče otce s napomenutím, aby ho řádně vychoval ke cti a slávě boží. Kde se muž neměl k otcovství, donesly mu sousedky a kmotra rodičky kynuté pečivo ve tvaru zavinutého novorozeněte nazývané „rodeník nošenej“. Pokud údajný otec pečivo přijal, přiznal se tím zároveň k otcovství, a tedy i k povinnostem k matce a dítěti.
   Bývalo zvykem, že manžel vyrobil své ženě před narozením prvního dítěte kolébku. Když nsi na takovou práci netroufal, objednal ji u truhláře a ten ji často navíc ozdobil malbou. Nová kolíbečka se pyšnila srdíčky, růžemi, tulipány a ptáčky. Sloužila pak v rodině všem dalším potomkům. Pokud se kolébka zachovala nepoškozená, zůstávala ve stavení pro potřebu rodiny dalšího hospodáře, prvorozeného syna, který většinou převzal grunt po otci. Tam, kde na kolébku nebylok měli jen hejčadlo či konoušku. Byla to hrubá plachta, většinou rozsívka, kterou uvázali ve čtyřech cípech a pomocí provazů připevnili ke stropu. Kdo šel kolem, dítě pohoupal.

Chléb a sůl – pohoštění pro sudičky
   Hned po narození bába vykoupala dítě ve škopíčku, do něhož vložila peníz, aby bylo dítě šťastné a bohaté. Pak zabalila chlapečka do zástěr, aby se prý líbil děvčatům. Dívenku za podobným účelem balila do mužské košile, aby se za ní mládenci otáčeli.
   Na budoucí vlastnosti dítěte se usuzovalo podle dne narození. Šťastné děti se prý rodí v neděli, v březnu, v máji, v lichém měsíci, první den v měsíci. Naopak neštěstí provází děti narozené v pátek, ovšem kromě Velkého pátku o Velikonocích. Pokud se dítě narodilo jakkoliv poznamenané – ohněm, rozštěpem nebo nějakou deformací -, usvědčovalo to matku v očích okolí z porušení závazného tradicí přikázaného chování ženy v době těhotenství. Matka mohla plod ohrozit leknutím, pohledem na požár, krev a ošklivé věci, na mrtvého, masky a maškary nebo postiženého člověka. Lidé věřili, že v některé ze tří nocí po narození přicházejí k dítěti tři staré ženy sudičky prorokovat jeho budoucí osud, přisoudit mu vlastnosti a životní pouť. Tomu rodiče přikládali velkou váhu a po tři večery pokládali na stůl chléb a sůl – pohoštění pro sudičky.

   Pokud žena porodila v pozdním podzimu, kdy už skončily polní zemědělské práce, úroda byla sklizena a veškerá práce se soustředila do domácnosti, mohla si v koutě poležet a odpočinout. Pokud ovšem rodila v létě nezřídka se stávalo, že už druhý či třetí den po porodu šla na pole. Bývalo zvykem, že sousedky, kmotry a příbuzné nosily šestinedělce do kouta dary, zejména pokrmy a nápoje. Byla to především silná polévka z kohouta či slepice se širokými nudlemi, vařeným masem a droby, která se nosila ve speciálním hliněném džbánu s držadlem zvaném koutník. Oblíbená bývala také pivní polévka se žloutky a medem nebo smetanová polévka mandlová. Většinou se nasytila i rodina, takže šestinedělce odpadla alespoň v prvních dnech po porodu povinnost vařit. Mimoto se věřilo, že bude-li žena po porodu péci cokoliv z mouky, onemocní dítě moučnicí.

Odmítnutí kmotrovství býval neomluvitelný prohřešek
V životě minulých generací byla role kmotra či kmotry velmi důležitou a závaznou. Kmotříčci se zajímali o to, jak dítě prospívá, jak se činí ve škole, koho si vybralo za budoucího partnera, jak si vede v životě. Pokud dítě osiřelo, očekávalo se od kmotrů, že mu nahradí rodiče a vychovají ho. Odmítnutí kmotrovství se odsuzovalo jako neomluvitelný prohřešek proti vžitým mravům. O kmotrovství chodila žádat porodní bába se slovy:

„Pochválen buď Pán Ježíš Kristus, otec Vondra s matkou vás pozdravují a pro Boha svatého uctivě prosí, byste kmotrovstvím jejich dítku posloužili. Oni se vám dobře odmění, a když nebudou moci, pak jistě sám Ježíš v království nebeském vám dá odměny. Amen.“

  Za přijetí kmotrovství dostali kmotři od rodičů dítěte dar v podobě kynutého pečiva „radostníku“ a láhve vína nebo kořalky. Také porodní bábu obdarovali za sjednání kmotrovství pečivem, kořalkou a penězi. Jít někomu za kmotra se všeobecně považovalo za záruku budoucího štěstí, zejména byla-li to služba nemajetným rodičům. Proto se kmotrovství ochotně oplácelo v nejširším sousedstvu, a později dokonce i v rámci rodiny. Často se ke kmotrovství hlásilo i více příbuzných nebo sousedů.

KV - Ilustrační foto:sxc.hu

Přihlášení