Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Nadpřirozené schopnosti zvířat aneb živočichové varující před přírodními katastrofami

V noci z 26. na 27. srpna roku 1883 se na ostrovech jižní Asie odehrála největší přírodní katastrofa novověku (stejně mohutnou zažila tato oblast zase až o Vánocích 2004). Mezi indonéskými ostrovy Jáva a Sumatra zmizela po nepředstavitelně silném sopečném výbuchu větší část ostrova Krakatoa. Následky pociťoval celý svět. Třicet šest metrů vysoká přílivová vlna tsunami proběhla Indickým a Tichým oceánem. Byla dokonce zaznamenána až na pobřeží Jižní Ameriky a také na Reunionu a Mauriciu. Na takřka zcela zničeném ostrově Krakatoa a na Jávě přišlo o život více než 40 000 lidí. Krakatoa byla pokryta vrstvou popela o výšce přes 70 metrů a celou atmosféru zeměkoule nasytilo nesmírné množství vodní páry a sopečného prachu. V důsledku toho se po mnoho dalších večerů na obloze vyskytovaly hrozivě rudé světelné efekty.
   Několik dní před katastrofou si lidé na ostrově všimli něčeho neobvyklého. Zdálo se, že všechna zvířata zachvátila panika. Ptáci náhle ve velkých hejnech odlétali, prchali i savci a plazi. Vrhali se jako lumíci do moře a pokoušeli se doplavat ke břehům jiných ostrovů v Sundské úžině. Rybáři na moři byli překvapeni, že najednou vidí na volném moři tolik suchozemských živočichů. A divili se ještě víc, když zjistili, že jejich loviště jsou prázdná. I ryby očividně odpluly z nebezpečného pásma.
   Naprosto stejné scény se odehrávaly o necelých dvacet let později na karibském ostrově Martinique a na ostrovech Malých Antil. Domácí zvířata se tam začátkem května 1902 začala chovat podivně. Skot, ovce i prasata utíkaly svým majitelům a běžely přímo k moři. Celé houfy jedovatých hadů se přemisťovaly na jižní část ostrova. Tamní obyvatelé zneklidněli, neboť v neobvyklém chování zvířat tušili předzvěst katastrofy. Francouzská koloniální správa byla zavalena lavinou otázek mnoha rozličných tazatelů. Prostřednictvím svých úředníků ale opakovala stále dokola: „Není žádný důvod k panice. Naše šetření ukázala, že nehrozí nejmenší nebezpečí!“
Osmého května pak vybuchla 1 397 metrů vysoká sopka Mont Pelé. Přístavní město Saint Pierre bylo téměř celé zničeno a zahynulo přes 30 000 lidí.
   O několik set let dříve jednaly portugalské koloniální úřady mnohem předvídavěji než Francouzi. Když v 17. století zakládali osady na Molukách,známých ostrovech koření na východě indonéského souostroví, posílali na každou stanici také kočky. Ty měly varovat usedlíky před zemětřesením a tím snížit ztráty na lidských životech i na materiálu. Kočky tuto funkci plnily ke všeobecné spokojenosti. Jak vyplývá ze zpráv tehdejších kolonizátorů, skutečné předpověděly hrozící katastrofu. Celé dva dny před výbuchem sopky Gammacanare, který byl navíc doprovázen mohutným zemětřesením, jevily kočky náznaky panického neklidu.

Když stávkují bernardýni
   Proslulý je případ bernardýnů ze švýcarského kláštera na Velkém St. Bernardu. Tyto psy cvičí tamní mniši již mnoho let k vyhledávání lidí, kteří se zranili nebo zabloudili v zasněženém terénu. Jejich efektivita a nasazení je legendární, jsou spolehliví jako švýcarské hodinky.
   Jednoho dne v únoru 1939 se však tito dobrosrdeční a svědomití čtvernožci nenechali za žádnou cenu přinutit k tomu, aby opustili budovu a vydali se na kontrolní obchůzku. Nepomohlo domlouvání, nepomohly přísné rozkazy. Psi zůstávali uvnitř klášterního areálu. Vysvětlení tohoto zcela nepochopitelného chování bernardýnů přišlo po hodině. Do údolí se sesunula mohutná lavina, která zasypala několika metry sněhu silnici nad průsmykem a na dlouhou dobu odřízla klášter od okolního světa.
   Jako „živý seismograf“ zafungovali také mořští ptáci a ryby, když se několik dní před 29. únorem 1960 vydali daleko do Atlantského oceánu. V tento den zasáhlo marocké město Agadir zničující zemětřesení, které si vyžádalo mnoho lidských životů. Ví se také o termitech v jižní Indii. Ti se vždy před monzunem, předtím, než hladiny řek začnou stoupat, přemístí do horních pater svých obydlí. A pokaždé jenom o několik centimetrů výš, než kam nakonec voda vystoupí. 
   V červnu 1963 přišla na řadu Skopje, hlavní město jedné svazové republiky tehdejší Jugoslávie, od roku 1993 nezávislého státu Makedonie. Již několik dní před zničujícím zemětřesením, které srovnalo větší část města se zemí, prchali ze svých stájí mezci. Nervózní byla i zvířata v zoologické zahradě. Řvala, bezhlavě pobíhala ve svých klecích a vrhala se vší silou proti mřížím. Jejich zoufalé běsnění a řádění bylo bohužel zbytečné. Obyvatelé Skopje nevěnovali panickému chování zvířat žádnou pozornost. Škody, které pak zemětřesení po sobě zanechalo, byly nesmírné. O život přišly tisíce lidí. A samozřejmě i zvířata, které byla ponechána svému osudu.
   Přibližně 48 až 24 hodin před zničující záplavou, jež na podzim 1961 zasáhla pobřeží Nizozemska, prchali králíci, krysy a jiná zvířata z míst, která byla později vodním přívalem těžce poškozena. Celé houfy živočichů se vydávaly na cestu do vnitrozemí. Totéž se dalo pozorovat i o pět let později, když se u Hamburku v důsledku záplav protrhly hráze a město bylo zčásti zaplaveno. A pokud by domácí obyvatelstvo a turisté v Thajsku a na Srí Lance věnovali větší pozornost chování tamějších zvířat, nebylo by si tsunami 26. prosince 2004 vyžádalo tak obrovskou daň. Podle odhadu úřadu a různých pomocných organizací zemřelo bezprostředně v důsledku přílivové vlny 100 000 lidí. A minimálně stejný počet zahynul na následky – epidemie a podobně.

KV-Ilustrační foto:sxc.hu/flickr.com/wikipedie.org

Přihlášení