Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Mystický význam stromu

   Pro staré Kelty platilo, že čím byl strom starší, tím byl posvátnější, zejména pak uctívali jabloň a lísku. Za jejich poražení hrozil trest smrti. Stejně tak byly posvátné: dub, tis, jasan, jedle, olše, bříza, u kterých byla vymezena pokuta jedné až tří krav. Uctíván jako strom života i smrti byl také černý bez, jasan najdeme i v jedné indiánské legendě o stvoření světa:
„Bůh stvořitel vystřelil šíp na jasan. Z rány vytekla jasanová krev a z ní vznikl člověk.“
   Buddhismus zase zná strom procitnutí bódhi, což je posvátný fíkovník (Ficus religiosa), který se vyskytuje v Indii pod jménem pipul a je uctíván jako strom stvoření a osvícení. Pod takovým fíkovníkem měl dle pověsti prožít Buddha svoje osvícení. Hinduismus také zná posvátný fíkovník, Višna se měl pod tímto stromem narodit. Islám má strom tuba, nejvýznamnější strom v nebeské zahradě. Esejci, křesťanská sekta která existovala již před Ježíšovým působením, rovněž znali strom života. Jejich strom se vzpíná k nebi, má sedm kořenů a sedm větví, jež vyjadřují přirozenou polaritu.

 

Rajský strom nese každý v sobě
   Všechny tyto stromy jsou symbolem společného a vždy stejného počátku. Jde o základní archetypální obraz pro všechny živé bytosti. Hledat a nalézt tento strom je posláním všech živých bytostí a současně touhou života, tušením, hluboko tkvícím v duši. Proto se životní symbolika stále točí kolem stromu a „snad” je jen otázkou času, kdy si člověk jako bytost uvědomí, že Rajský strom nese každý v sobě…
   Hluboko do země sahají jeho kořeny. Vše obklopují. Z kořenů strom vyráží vzhůru, k větvi s listím či jehličím, ke květu a k ovoci. Kořeny vynášejí temnotu země vzhůru ke světlu nebe. Listy a květy se spojují se vzduchem, se světlem a s nebesy. Pozemská tíže se odlehčuje. Listy a květy nechávají sebou protékat nebe a jeho živly a snášejí jeho světlo na zemi. Tma se stává jasem, jas tmou. Je to stálá výměna, neúnavná snaha o vyrovnání a harmonii. Jas nebe „prosvětluje” tmu země. Země je „spasena”. Není to boj. Jas a tma se doplňují. Potřebují se, aby strom byl vůbec stromem.
   Strom v rajské zahradě je symbolem vykoupení, spásy, spočinutí v sobě. Výměna a průtok probíhají harmonicky. „Prosvětlování”, proudění od kořenů ke květu, ze země k nebi a z nebe na zemi, symbolizují život. K tomu přistupuje utváření a růst plodů, které život, z něhož vyrostly, přenášejí zase do nového, mladého koloběhu. Tento koloběh mezi kořeny, listy, květy a plody představuje náš život, veškerý život. Uvědomujeme si jej v každém okamžiku, kdy tato cirkulace probíhá.


 
Stále živé lidové zvyky jsou důkazem moci stromu
   V každé zemi, v každé kultuře najdeme nespočet zvyků týkajících se stromů. Stromy se pěstují jako znak a výraz radosti i smutku. Jsou znakem narození i smrti, spojují v sobě moudrost i pošetilost. Jejich druhy se v lidových zvycích velmi jemně rozlišují. Slýcháme o studených, vlhkých a suchých stromech. Vypráví se o stromech, které nám sílu berou, a o stromech, které ji dávají. Téměř každý strom a keř tak má v lidovém léčitelství nějaký význam. Stane se, že od místa k místu má týž strom rozdílné ba někdy i protikladné vlastnosti. Mnoho těchto zvyků pochází z dob, kdy ještě země byla pro člověka otevřeným klínem. V hlubinách našeho vědomí jsou všechny tyto minulé dny uzavřeny až ke svým počátkům. Mnohý zvyk ve středověku proklínaný a odsuzovaný jako pohanský se zachránil až do dnešních dnů, jako by nás chtěl varovat. Mnoho pohanských zvyků v průběhu staletí převzalo křesťanství. Kdo se jim přiblíží s otevřenýma očima a ušima, s otevřeným srdcem, může sledovat a někdy i prožít dějiny. Narodí-li se chlapec, má se zasadit lípa nebo ořech, pro děvče pak třešeň, jabloň, černý bez nebo fíkovník. Některé další zvyky slouží k odvracení chorob, neštěstí, blesku a ohně od domu a dvora. Jiné jsou znakem začátku jara, poděkováním za sklizeň, za lov ryb či zvěře. K rozlišování „mužských” a „ženských” stromů, tedy k polaritě aktivní a pasivní, den a noc, která původně neměla nic společného s diskriminací či potlačováním žen nebo mužů, se dá říci, že tato polarita je přirozenou vlastností země, předpokladem pozemského života a principem ve všech jeho rovinách a od počátku obsažena v záměrech stvoření. Stromy nejsou samy o sobě dobré, ani zlé, přirozený je střed, jak-tak v částech i v celku.

KV - Teaser image:Kandace M. Wright-Ilustrační foto:wikimedia.org

Přihlášení