Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Legendy o kávě

Říká se, že blahodárné účinky kávy lidé poznali už 900 let před naším letopočtem. Jedna z nejznámnějších legend, kterými je historie kávy opředena, vypráví o Chaldim, pastevci koz z Dálného východu, který si povšiml, že se jeho stádo po požití červených bobulí z jednoho keře chová až moc aktivně. Kávová zrna, vyzkoušel také na sobě a energie, která se v něm náhle probudila, mu pomáhala odolat únavě za dlouhých nocí. Se svou zkušeností se pastýř podělil s opatem kláštera,  si zpočátku myslel, že rostlina je dílem samotného ďábla a kávová zrna vyhodil do ohniště. A stalo se, že právě tento projev opatovy nedůvěry se ukázal být oním klíčem k tajemství a kouzlu kávy. 

Kávu prý podle Homérovy Odyssey připravovala krásná Helena statečnému Telemachovi, aby jej zbavila špatné nálady. Kávu prý také poslal biblický Isai, otec statečného Davida, svým synům jako nápoj, který měl pozvednout jejich statečnost a odhodlání v boji proti Filištínským. S jistotou můžeme říci, že pravlastí kávy je Etiopie. Většina rostlinných léčiv se tu před použitím pražila, takže tímto způsobem zřejmě došlo k přirozenému a přitom k převratnému objevu úpravy kávových zrn pro přípravu povzbuzujícího nápoje. Historické prameny jsou v tomto směru nepřesné, takže se vlastně neví, kdy byla kávovníková semena přenesena kočovníky nebo obchodními karavanami. Jednou z verzí je i to, že přes Etiopii byli vedeni do Arábie černí otroci, kteří si na cestu vzali zásobu kávových zrn,o nichž věděli, že jim pomohou překonat únavu a namáhavou cestu. I poutníci cestující do islámského posvátného města Mekky si brali na cestu pár kávových zrn. Vše se mohlo přihodit už v 6. století, ale pravděpodobnější je doba mnohem pozdější, patrně někdy ve 13. století. Kdo přišel první na to, že z rozdrcených zrnek uvařených ve vodě vznikne povzbuzující nápoj, se neví, proto nám zbývá jen množství legend. Každopádně má Arabský poloostrov prvenství v pěstování kávovníku. V Jemenu byly na terasovitých zahradách zakládány první kávovníkové plantáže a také v této oblasti bylo pěstování a především pak příprava kávy dovedena k dokonalosti a dodnes je pití tohoto nápoje obřadem. Postupem času se semínka a rostliny dostaly do Adenu, Egypta, Sýrie a Turecka, kde se kávě začalo říkat „arabské víno“. V každém městě na Blízkém východě pak byly otevírány kavárny. Koncem 17. století je bylo možné najít už i v Rakousku, Francii, Německu, Holandsku a Anglii. V Americe začala být káva populární právě díky slavné bostonské Čajové party v roce 1773, při které osadníci na protest proti vysokým clům naházeli několik set liber čaje v bednách z britských lodí do vod bostonského přístavu.

Některé legendy

Arabská verze legendy o objevu kávy má za hlavní postavu svého příběhu jemenského lékaře a šejka Hadži Omara, který žil ve vyhnanství v Ousabu v Arábii. Jednoho dne pozoroval ptáka s překrásným peřím, který odpočíval na keři s vonícími květy a nápadně červenými bobulemi. Šejk Omar bobule utrhl a ve svém příbytku z nich zkusil udělat odvar. Po vypití pocítil zvláštní chuť a posilující účinky. Jako lékař a kněz začal nápoj dávat nemocným, které léčil. Brzy se roznesly zprávy o blahodárných účincích jeho nápoje a vyhnanec byl panovníkem omilostněn. Vrátil se do rodného kraje jako hrdina a vladař mu nechal postavit chrám. Verzí tohoto příběhu je několik, v jiné Omar zázračnými plody vyléčil panovníkovu dceru a v další verzi je popisováno záhadné zmizení onoho krásného ptáka, když přivedl Omara ke kávovníkovému keři. Každopádně, vždy byl Omar tím člověkem, který naučil Araby připravovat a pít kávu.

Jiná historka mluví o Mohamedovi, který tvrdě zaspal a nesplnil své povinnosti. Na pomoc mu přiletěl archanděl Gabriel a podal mu zvláštní nápoj, my víme, že šlo o kávu. Mohamedovi se po několika doušcích jakoby navrátil život. Legenda praví, že jeho síla byla najednou taková, že "sesadil z koně až čtyřicet mužů a udělal čtyřicet žen šťastnými". A nakonec v důsledku energie a síly Mohamed vytvořil, dodnes největší, islámskou říši.

Indická legenda o břišních zrnech vypráví o tom, že se někdy okolo roku 1600 vydal Baba Búdán na cestu po Středním východě. Na své pouti navštívil nespočetně kaváren a velice se obdivoval jejich atmosféře. Nad šálky kávy zde rozjímali a diskutovali o vážných věcech básníci, filozofové i obyčejní milovníci dobré kávy. Kavárny se v té době také staly společenským místem pro veliký počet poutníků směřujících do Mekky. Baba Búdán zatoužil mít alespoň část této kouzelné nálady ve svém domově v jižní Indii. Vycítiv vzácnou příležitost, rozhodl se proto vyčkat na vhodnou chvíli, uloupil sedm kávových semínek a ukryl je pod šaty na svém břichu. Po dlouhé strastiplné cestě přes hory a pouště dorazil jednoho dne konečně do svého rodného města, kde své rodině a přátelům odhalil své vzácné tajemství. Kávová semena vsadil do země a pečlivě a s láskou svůj poklad ošetřoval a kultivoval. Byl živ tak dlouho, že mohl pozorovat, jak se na jeho pozemku postupně tvoří záhony, pole a celé kávové plantáže a zpříjemňují život všem lidem v zemi. Říká se, že mnoho kávových plodin, které se pěstují na území Indie, mají svůj původ právě v jednom ze sedmi uloupených semen Baby Búdána. 
 
KV - Ilustrační foto:flickr.com

Přihlášení