Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Kolo v životě a díle slavných lidí

Kolo v životě a díle slavných lidí

Leonardo da Vinci – Záhadná kresba z kodexu
Nález kresby jízdního kola v technických rukopisech z pozůstalosti Leonarda da Vinciho vyvolal mezi odborníky ohromení. Na zobrazeném kole je nejpozoruhodnější pohon pedály, jejichž otáčivý pohyb se přenáší z ozubeného převodníku článkovým řetězem na ozubený patorek zadního kola, s převodem do rychla. Tento způsob pohonu použili tvůrci jízdních kol teprve ve druhé polovině 19. století! Kresba provedená chlapeckou rukou prozrazuje nezkušenost kreslíře, patrně jednoho z Vinciho žáků. Barevné ladění je hnědé, naznačující dřevo, použité kružidlo se při otáčení mírně rozevíralo. Na skice kola jsou chyby v proporcích (příliš dlouhé kliky pedálů) a další nepřesnosti. Je známo, že Leonardovi učedníci pomáhali mistrovi s překreslováním jeho nápadů. Vynikající mechanická koncepce pohonu a da Vinciho mimořádná předvídavost budoucího vývoje vedly k domněnce, že se jedná o kopii kresby pocházející od Leonarda. Leonardo byl technickým snílkem a své projekty mnohdy opouštěl ve fázi teoretického dořešení, bez větší snahy o jejich praktické uskutečnění. Což při jeho geniální mnohostrannosti a podmínkách řemeslné výroby té doby ani jinak nebylo možné.

Johann Wolfgang Goethe – Od poezie ke správě silnic
Všestranně nadaný Goethe studoval vedle literatury některé obory přírodních věd, vyznal se v botanice a geologii, získal titul doktora práv. Na počátku roku 1797 byl tehdy téměř padesátiletý Goethe jmenován ředitelem komise pro výstavbu silnic, jejímž posláním bylo vedle stavby nových silnic dbát o udržování těch stávajících. Jako „silniční ředitel“ a potom i později, když toto místo již nezastával, se živě zajímal o dění na silnicích a také o dopravní prostředky, které se na nich pohybovaly. Jeho pozornost upoutaly i draisiny, které se od roku 1817 objevovaly na vozovkách spolu s kočáry, dostavníky a selskými povozy taženými koňmi. V jednom článku poznamenává, že pozoroval v Jeně studenty jezdící po cvičišti na Draisových „běhacích strojích“. Článek byl uveřejněn v jenském místním tisku. Goethe prokázal velkou jasnozřivost, když tomuto jednoduchému dopravnímu prostředku, jednostopému vozidlu poháněnému lidskou silou, předpověděl brzy po jeho vynalezení celosvětové rozšíření. O „velociferách“, jak se draisinám v prvních letech jejich existence také říkalo, napsal: … tak přeskakuje od domu k domu, od města k městu, od země k zemi a nakonec od světadílu k světadílu všechno velociferické.

Lev Nikolajevič Tolstoj – stařec a kolo
Na kole se prý naučil jezdit až pár let po šedesátce, v pětasedmdesáti ještě bruslíval a v osmdesáti letech jezdil téměř denně na koni. Přestože se s cyklistikou setkal v tak pozdním věku, dokázal se pro ni ještě nadchnout. Koncem století se těšilo kolo a s ním i cyklistický sport ohromnému zájmu. Šířil se ze západní Evropy na východ a zasáhl také Rusko. Ve velkých městech – Moskvě, Petrohradě, Tule, Oděse, Rize i dalších se zakládaly cyklistické kluby. Tolstého vedle aktivního šlapání, kondičních projížděk, zaujaly závody cyklistů na dráze. V té době existovaly v Rusku pouze čtyři velodromy a jeden z nich byl v Tule blízko Tolstého bydliště. A tak občas zajíštěl do Tuly na dráhové závody cyklistů. Dokonce prý i pomáhal s jejich pořádáním. Za své zásluhy o šíření a propagaci cyklistického sportu (a nesportovně také pro svůj spisovatelský věhlas) byl v roce 1896 jmenován čestným předsedou Ruského klubu velocipedistů. Jen pár roků poté, co se na bicyklu naučil jezdit.

Jaroslav Vrchlický – Oslavná báseň na objednávku
Univerzitní profesor a literát neobyčejné píle a velkého talentu, který vydával jedno dílo za druhým, jako by je sypal z rukávu. Což vede k představě zámožného člověka, ale ve skutečnosti tomu tak nebylo. Vrchlický neměl nikdy nazbyt, hodně peněz šlo na knihy, časopisy, různé spolky, podpory studentům a manželce slavného básníka se nehospodařilo lehce. Český klub velocipedistů na Smíchově, založený v roce 1880 v Kohoutově továrně na mlýnské stroje jako první cyklistický klub v českých zemích, chystal velkolepé oslavy dvacetiletého trvání. Při této příležitosti, v rámci rozsáhlých příprav, požádali výboři klubu Jaroslava Vrchlického o složení oslavné básně, pochopitelně za honorář. Vrchlický vyhověl a dodal báseň, která se potom recitovala na slavnostním banketu před více než třemi stovkami hostů a byla otisknuta v pamětním spisu ČKV Smíchov „1880-1900“, vydaném v nádherné zlatě zdobené kožené vazbě. Je to jedna z Vrchlického „zakázkových prací“, napsaných „jen tak mimochodem“ z materiálních pohnutek. Psal je prý stejně rychle jako dopisy, na jedno posezení, a hned druhý den putovaly k zadavatelům.

Karel Čapek – Kolo jako živel
K cestování přivedla Karla Čapka přirozená zvídavost, tak příznačná pro tohoto literáta s chlapeckou, jakoby věčně udivenou tváří. Z pěti cestopisných knížek nás dvě poslední, Obrázky z Holandska (1932) a Cesta na sever (1936), přivádějí do zemí, v nichž má cyklistika dlouholetou tradici a kde si občané bicyklu považují a odjakživa ho chovají v úctě. Holanďané ani Dánové nikdy nepociťovali jízdu na kole za projev chudoby nebo podivínství. Nelze se tedy divit, že v Amsterdamu ohromily Čapka záplavy kol v ulicích a s obdivem o tom píše. V Obrázcích z Holandska se Karel Čapek vyznává z nelásky ke kolu, pohyb při jízdě na něm shledává poněkud nepřirozeným (člověk zároveň sedí a kráčí) a prohlašuje se za člověka pěšího. Nicméně však kolu přiznává jisté přednosti, stane-li se jeho užívání národním zvykem, jako je tomu u Holanďanů.

Jaroslav Foglar – Létající kolo Jana Tleskače
Ve Foglarově autobiografii Život v poklusu se dovídáme, jak na něho v dětství silně zapůsobilo, když ho kamarád z domu naučil jezdit na kole. Musel se pořádně ohánět, aby našetřil potřebnou částku, která byla pro třináctiletého chlapce hodně vysoká. Jak sám uvádí, kolotenkrát stálo nejméně tisíc korun (a to ještě ne nové), a tak využíval každou sebemenší příležitost k výdělku. Až konečně přišel ten netrpělivě očekávaný den, kdy se stal majitelem bicyklu. Přibližně v téže době, kdy získal vlastní kolo, přišel do prvního kontaktu se skautským hnutím, které ho neobyčejně nadchlo, a práce s mládeží potom provázela celý jeho dlouhý život. „Jestřáb“, takové měl skautské jméno, již v osmnácti letech vedl, bez větších zkušeností, letní skautský tábor. Kola byla nesmírně užitečná, až nepostradatelná, na táborech s obtížným zásobováním z větších vzdáleností. S motivem létajícího kola se pak setkáváme v kreslených příbězích Rychlých šípů. V období mezi dvěma světovými válkami se pokoušelo několik amatérských vynálezců o konstrukci létajícího bicyklu, především ve Francii a v Německu. V těchto experimentech bylo často hodně naivity, módnosti a  idealismu. Pokusům vznést se na bicyklu silou vlastních svalů, vesměs neúspěšných, se dostávalo široké publicity. Posloužil autorovi a ilustrátorovi Záhady hlavolamu některý z těchto výtvorů jako vzor pro Tleskačovo kolo? Je to velmi pravděpodobné, protože některým se létající bicykl Jana Tleskače značně podobá.

  KV                                                                              Ilustrační foto:sxc.hu

Přihlášení