Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

„Klouzající Finové“ aneb něco z historie lyžování

Jízda na lyžích podobná jízdě nak koloběžce
   Nástěnné malby objevené nad polárním kruhem v jeskyni v Norsku zobrazují postavu na dlouhých lyžích, která pronásleduje jelena. Jedná se o nález starý více než 4000 let. Zpočátku se pochopitelně nejednalo o lyže v podobě, v jaké je známe dnes. Tehdejší obyvatelé severských území používali různé druhy sněžnic, které sloužily k chůzi po sněhu. Postupem času se sněžnice zdokonalovaly, a tak se chůze s nimi postupně změnila ve skluz na lyžích. První písemná zmínka o lyžování pochází z šestého století, kdy Procopius (526-559) psal o „skriffinnar“ (klouzajících Finech).Seveřané zpočátku využívali lyže jako prostředek k přepravě, lovu a boji. Lyže byly často různé délky. Kratší, odrazová lyže měla skluznou plochu pokrytu kožešinou, delší lyže byla hladká a sloužila pro skluz. Jízda na takových lyžích se pravděpodobně podobala jízdě na koloběžce. Pro lepší udržení rovnováhy lyžař používal jedinou dlouhou tyč, kterou držel v obou rukou. (Sjezdové lyžování vzniklo až později v Alpách, protože zdejší obyvatelé byli nuceni překonávat velké výškové rozdíly.)
   Již roku 1200 během bitvy o Oslo norský král Sverre vysílal lyžemi vybavené vojenské jednotky na rozsáhlé průzkumné výpravy. Postupem času, se zlepšujícími životními podmínkami ve Skandinávii, se lyžování změnilo z nutné základní potřeby v prostředek zábavy a způsob trávení volného času. Roku 1779 se dánský kněz Nicolay Jonge zmiňuje o tom, že v Norsku je běžné, když děti hojně lyžují, a dokonce i v přímořských oblastech, kde po lyžování není žádný praktický důvod, prostě jen pro zábavu. Zde lze hledat počátky toho, že se běh na lyžích postupně tal norským národním sportem.

Bez propagátorů se neobejde žádný sport
   Vznik a zejména rozkvět lyžování jako sportu byl možný díky několika propagátorům. Jedním z nich byl Sondre Norheim, nejlepší lyžař z oblasti Telemark. Okolo roku 1868 on a jeho lyžařští kolegové vítězili ve všech sportovních kláních v Christianii (dnešní Oslo). Stalo se tak díky vývoji v technice lyžování a zlepšení materiálního vybavení. Přínos Norheima, kromě propagace lyžování, je i v jeho inovacích lyžařského vybavení a ve změnách techniky, pokusil se zvýšit ovladatelnost lyží zlepšením upevnění boty k lyži. Do té doby se používaly pouze jednoduché řemínky, které přidržovaly špičku boty k lyži. Norheim k nim přidal ohnuté březové kořeny, které zpevnily patu a tím zvýšily kotrolu nad ovládáním lyží. Jeho vynález je možné považovat za počátky moderního vázání. Další z jeho „vynálezů“ je postranní vykrojeí lyží. V té době již byly lyže natolik pružné, že umožňovaly ohyb při zatížení ve fázi zatáčení. Tak bylo možné realizovat plynulou změnu směru jízdy. V neposlední řadě je Norheim i objevitelem telemarku, který ještě více omezil smýkání lyží při změnách směru.
   Druhým norským lyžařem, který významně přispěl k rozšíření lyžování, byl fridtjof Nansen, který roku 1888 přešel na lyžích napříč Grónskem. Tento statečný čin ukázal, že s pomocí lyží je možné prozkoumat oblasti do té doby pro člověka nepřístupné. Jeho tým během čtyřiceti dní ušel vzdálenost pěti set kilometrů. Roku 1911 další Nor Roald Amundsen došel na lyžích až na jižní pól.
   Do střední Evropy se první informace o lyžování dostaly v 18. a 19. století, avšak k jejich masovějšímu rozšíření dochází až ve druhé polovině 19. století. Za počátek sportovního lyžování v Čechách můžeme považovat rok 1887, kdy Josef Rösler-Ořovský založil v Praze první lyžařský spolek v Evropě (mimo Skandinávii). Čechům patří prvenství i za ustanovení prvního lyžařského svazu (1903) s názvem Svaz lyžařů v království českém. Prvním předsedou Svazu se tal významný propagátor lyžování v Čechách Jan Buchar z Dolních Štěpanic, který napsal první metodický článek o jízdě na lyží.

Vznik lyžařského sportu
   První lyžařskou soutěžní disciplínou byl přirozeně běh. Z něho se později vyvinuly ostatní disciplíny, jak je známe dnes. První lyžařské závody se konaly roku 1843 v norském Tromsö. Ve střední Evropě se první závody pořádaly roku 1893, z nich dva proběhly na našem území a třetí na území Rakouska. První zimní olympijské hry byly uspořádány roku 1924 ve francouzském Chamonix a obsahovaly běh na 18 a 50 km, závod sdružený a skok. Roku 1936 byl přidán štafetový běh na 4 x 10 km. Po druhé světové válce se podoba soutěží postupně měnila až do dnešní podoby. Je zajímavé posoudít, jak různé faktory ovlivňovaly výkonnost lyžařů a průměrnou rychlost na vrcholných světových soutěžích. Na počátku 30. let byla průměrná rychlost v závodě okolo 3,8 m/s a v této době se zdokonalovalo lyžařské vybavení. Ve 40. letech dochází k výrazné popularizaci sportovního lyžování a tím k nárůstu zájmu o tento sport a zkvalitňování tréninkových metod. V 50. letech se začínají používat vosky pro skluz, čímž se dále zvyšuje rychlost běhu. V 60. letech se objevují první umělohmotné skluznice. K výraznému nárůstu rychlosti běhu dochází v 70. letech, a to hned z několika důvodů. Objevují se nové lehké materiály (např. skluznice z polyetylenu), vylepšují se lyžařské boty a vázání a v neposlední řadě se začínají lyžařské tratě upravovat strojově. Doslova revolucí v běžeckém lyžování byl v polovině 80. let raketový nástpu nové techniky běhu – bruslení. V důsledku nové techniky došlo v následujících letech k dalšímu vývoji v oblasti používaných materiálů (např. grafitové skluznice), ke zlepšení vybavení, vosků, bot a vázání apod. Výsledkem tohoto vývoje je zvýšení průměrné rychlosti z 3,8 m za sekundu v roce 1935 na dnešních 7 m za sekundu.
   Tak jakose vyvíjelo lyžařské vybavení, měnila se i technika běhu. Až do vzniku zimních olympijských her technika běhu připomínala spíše zrychlenou chůzi, až tyto hry zvýšily tlak na rychlost běhu. Zpočátku se běhalo s jednou dlouhou holí i se dvěma holemi. V té době se prosadil způsob běhu, pro který byl charakteristický stejnostranný odraz a odpich (současně s odrazem pravé lyže se realizoval i odpich pravé hole – tzv. pasgang). Po roce 1946 se prosazuje technika charakterizovaná skluzem na jedné lyži tak, jak ji známe dnes. Později došlo k její modifikaci zvýšením frekvence kroků a zdůrazněním významu silových schopností. Tato etapa pokračuje dodnes.

KV - Ilustrační foto:alsap.org

Přihlášení