Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Kde je ukrytý osmý div světa – jantarová komnata?

 Podivuhodná historie jantarové komnaty začíná před 309 lety tam, kde bude ve 2. světové válce spatřena naposledy – v někdejším pruském městě Königsberg. Právě tady se v roce 1701 koná velkolepá korunovace prvního pruského krále Fridricha I. (1657-1713) a jeho manželky, královny Sofie Charlotty Hannoverské. Pruský panovník při té příležitosti nechává pro svoji choť zhotovit několik cenností z jantaru, přezdívaného slzy bohů či zlato moře. Třpytivou krásou zlatavých drahokamů je král doslova uchvácen, takže pojímá fantastický plán – nechat si jantarem pokrýt celou komnatu svého paláce. Návrh na provedení ambiciózního projektu, který vyprázdní pruskou královskou pokladnu a spolyká tuny drahých kamenů, vytváří slavný německý sochař a architekt Andreas Schlütter a podílí se na něm mnoho význačných evropských umělců. Po dokončení je komnata nainstalována ve třetím poschodí Městského zámku v Berlíně, ale tady se dlouho neohřeje. Fridrichův syn Fridrich Vilém I. ji totiž po otcově smrti věnuje jako dar ruskému carovi Petru I. s nímž chce uzavřít spojenectví ve válce proti Švédům. Car ji nechává odvézt do Ruska, jež se stane jejím domovem na dalších téměř 230 let. Po smrti Petra I. je umístěna do Zimního paláce v Petrohradu a potom do Kateřinského paláce, kde zůstává až do 2. světové války.
   Podle četných názorů je jantarová komnata nejvelkolepějším uměleckým dílem, které člověk stvořil. Právě proto je označována za osmý div světa. Jde o unikátní skvost, složený z tisíců různobarevných kousků jantaru, sestavených do mozaiky, přilepené na dřevěných deskách. Je to dvanáct nástěnných ploch a deset podstavcových desek, které lze na nejdražší tapetě světa libovolně spojovat – opakujícími se motivy jsou šifra Fridricha I. (Fridericus Rex a pruský orel).

Zničili jantarové veledílo britské bomby?
   V červnu 1941 se k Petrohradu blíží německé jednotky a ruští kurátoři se snaží zachránit, co se dá. Ale jantarová komnata zůstává na místě, zakrytá mušelínem a polepená tapetami, protože ji nikdo nedokáže přemístit. V červenci přijíždějí k branám Petrohradu Němci a metropole je po 900 dní obléhána. Kateřinský palác leží uprostřed nepřátelské fronty. Ruská bomba rozmetá největší sál přímo vedle jantarové komnaty, ale ta zůstává jako zázrakem ušetřena. Jenže přicházejí Němci, strhávají tapety, vytrhávají podlahy a při ničivém díle odhalí také zdařilou kamufláž jantarové komnaty. Jantarové veledílo je obratem demontováno a přepraveno do někdejšího pruského města   Königsbergu, kde je nainstalována v jižním křídle  königsbergského hradu v místnosti č. 37. Nevejde se sem však celá, takže jsou některé části umístěny v přízemí hradu. Jantarové obložení je navíc poškozeno kouřem při výstavě pro německou armádu, když v jižním křídle vypukne požár. Komnata je proto zabalena do beden a uložena v hradním sklepě, kde zůstává minimálně do roku 1944. Tehdy už se situace na východní frontě obrací a v srpnu téhož roku začínají na  Königsberg dopadat bomby britského letectva. Právě tehdy stopa jantarové komnaty mizí. Dosud není definitivně jasné, jestli byla zničena při bombardování, nebo byla včas převezena do bezpečí. Objevené stopy i pozdější svědecké výpovědi jsou totiž naprosto protichůdné...

   Badatelé, pátrající po osudu jantarové komnaty, se většinou přiklánějí k tomu, že dílo přežilo bombardování a zůstalo uloženo na hradě v Königsbergu až do roku 1945. Po válce je totiž objevena korespondence ředitele zámeckého muzea Dr. Alfreda Rohdeho, který v září 1944 po druhé vlně leteckého bombardování, nadřízenému Dr. Gerhardu Zimmermanovi do Berlína hlásí: „Navzdory tomu, že byl  königsbergský hrad poškozen výbušninami a zápalnými bombami, (…) sbírka umění dosud nepřišla o žádný vzácný kus. (…) Jantarová komnata je až na šest podstavců zachována.“ V lednu 1945 do Berlína píše: „Zabalil jsem jantarovou komnatu do beden, které právě odesíláme. V této chvíli jsou panely připraveny k převozu do Dolního Saska, přesněji do Wechselburg v Rochlitzu.“ Ale koncem ledna už je před branami  Königsbergu Rudá armáda, která město odřízne od světa. Stihl Dr. Rohde jantarovou komnatu odvézt, nebo zůstala ukryta někde ve městě?

Spekuluje se také o úkrytu ve Štěchovicích
   Pátrání po úkrytu jantarové komnaty je nepřehledným spletencem pravých a falešných stop, pravdivých a lživých výpovědí svědků a složitou sítí intrik, které splétají tajné služby – ruská KGB a východoněmecká STASI. Mnozí důležití svědkové z řad německých úředníků navíc mizí beze stopy. Jak například ředitel muzea v  Königsbergu Alfred Rohde. Rusové se při pátrání soustředí hlavně na  Königsberg, dnešní ruský Kaliningrad, protože jsou přesvědčeni, že veledílo neopustilo město. Dodnes se spekuluje, zda jantarová komnata není ukryta pod základy Domu sovětů v Kaliningradu, který byl postaven na ruinách  königsbergského hradu. Úspěšnější není ani východoněmecká STASI, jež rozjíždí pátrání ve velkém stylu. Nechává ve východním Německu prohledat celkem 921 hradů a vyslechnout jejich majitele. Speciálně se soustředí především na dva hrady – Kriebstein a Wechselburg, kam chtěl Alfred Rohde komnatu převézt. Ani v jednom případě není úspěšná.
   Některé stopy a indicie naznačují, že by vzácné jantarové dílo mohlo být ukryto v Čechách. Právě sem totiž na konci války Němci přesouvají mnohá vzácná díla i tajné dokumenty. Kvůli postupujícím jednotkám Spojenců ale nechávají podzemní úkryty zavalit. Skrývá se komnata v některém z nich? Spekuluje se, že může být ukryta ve Štěchovicích, ve štolách kolem šumavské Kvildy, ale v úvahu přicházejí také některá další místa. Mezi četnými teoriemi o osudu jantarové komnaty se objevuje i názor, že ji při osvobozování Evropy mohli najít a odvézt američtí vojáci. Právě na hradě Wechselburg prý objevují jakési bedny, jež odvážejí pryč. Mohli komnatu propašovat do zámoří? Vyloučit to nelze. Možná, že jantarové obložení dnes obdivuje nějaký americký milionář...

KV - Ilustrační foto:cs.wikipedia.org

Přihlášení