Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Kamenné koule – megalitická záhada světa.

Celkový počet nalezených koulí se odhaduje na 300 kusů. Nikdy nebyly nalezené nedokončené koule. Starý kostarický lom, ve kterém podle některých badatelů vznikly, je vzdálený více jak 50 mil od místa jejich nálezu. Kamenné koule se staly předmětem mnoha spekulací od doby, kdy byly poprvé popsány v knize Ericha von Dänikena „Chariots of The Gods“ vydané v roce 1971. V nedávné době prezentovali vědci ale nové teorie o jejich vzniku. Faktem je, že kamenné koule jsou vědcům známy již od roku 1940, kdy byly poprvé objeveny při budování plantáží firmou United Fruit Company. Archeologický výzkum "kamenných míčů" se uskutečnil krátce po té a první zprávy v odborných publikací se objevili již v roce 1943.
 
   Při archeologických vykopávkách podniknutých v padesátých letech na místech jejich výskytu bylo nalezeno mnoho keramických střepů a jiných materiálů typických pro "Předkolumbovskou" kulturu v jižní Kostarice. Zdokumentovány byly stovky kamenných koulí, jejichž velikost se pohybuje od několika centimetrů až přes dva metry v průměru. Téměř všechny jsou z granitu, ne z magmatického kamene jak se mnozí domnívají. Jiné jsou koule pocházející z oblasti Talamanca. Zde se vyskytuje pouze tvrdý materiál podobný vápenci, který vznikl spojením skořápek měkkýšů a pobřežního písku. Od svého objevu bylo ale také mnoho kamenných koulí zničeno dynamitem hledačů pokladů a globálními zemědělskými aktivitami. Pouze 50 koulí bylo v padesátých letech zdokumentováno archeology na svém původním místě. O dalších se dnes pouze domníváme, kde se skutečně nacházely.
 
Jak je jen mohli naši předci vyrábět?
   Kamenné koule byly pravděpodobně vyrobeny obyvateli z "Předkolumbovském období" Kostariky, ještě před příchodem Španělů. U kamenných koulí provedený archeologický výzkum odhalil keramické střepy charakteristické pro kulturu Aguas Buenas, datované do doby 2000 let př.n.l. Další "Stone Balls", společně se zlatými ozdobami jejichž styl se datuje do roku 1000, údajně tvořily součást hrobů. Tito lidé hovořili jazykem Chibchan pocházejícím z oblastí východního Hondurasu a severní Columbie. Jejich potomci se nazývali Boruca, Téribe a Guaymí. Tyto kultury žili v rozptýlených skupinách, málo která čítala více jak 2000 lidí. Živili se rybařením a lovem, stejně jako zemědělstvím. Pěstovali kukuřici, fazole, palmovníky, papayu, ananas, pepře, papriky, kakaovník, avocado, kořenovou zeleninu a léčivé rostliny. Žili v domech s typicky kruhovým půdorysem se stěnami z říčních zaoblených kamenů.


   
   Kamenné koule byly pravděpodobně vyrobeny postupným osekáváním povrchu vhodných valounů. Hrubě opracované valouny pak byly vystaveny rychlým teplotním změnám - kombinaci žhavého uhlí a studené vody. Tím docházelo k postupnému odlupování povrchu - jako když se loupe cibule. Když se valoun přiblížil tvaru koule, přistoupili řemeslníci k preciznějšímu opracování stejně tvrdým materiálem. Nakonec byla koule vyleštěna do hladka kůžemi a pískem. Tento proces, který se běžně používal při výrobě leštěného kamene, vyřezávaných kamenných stolů, a kamenných soch byl proveden bez pomoci kovových nástrojů, laserových paprsků, nebo formy cizího života.


 
Sloužili koule jako kompas nebo
   Nikdo si není jistý. Kamenné koule se přestaly vyrábět v době příchodu prvních Španělů a zůstaly zapomenuty až do čtyřicátých let minulého století, kdy byly znovuobjeveny. Mnoho z nich bylo sestaveno do přímých řad, zakřivených linek stejně jako trojúhelníků a rovnoběžníků. Jedna skupina čtyř koulí byla nalezena v sestavě orientované na magnetický sever. To vedlo ke spekulaci, že byly rozmístěny lidmi využívající kompas nebo astronomické znalosti. Bohužel, všechny tyto zajímavé sestavy byly zničeny a koule přesunuty na jiná místa. Měření provedená téměř před padesáti lety nemohou být zkontrolována a ověřena jejich správnost. Mnoho kamenných koulí bylo objeveno spolu se základy obydlí na nízkých kopcích. Toto vedlo ke spekulaci, že jejich výroba mohla být v takto umístěných domech udržována po generace v tajnosti.
 
   Po objevu v roce 1940 byla většina kamenných koulí odstraněna z původních pozic, velká většina slouží po Kostarice jako ozdoby. Mnoho koulí bylo objeveno na sousedících kopcích. Některé z nich pokrývala jemná vrstva bahna, očividně pozůstatky záplav a přirozené eroze. Je přirozené, že ve smyslu nepřítomnosti širších archeologických vztahů dnes kamenné koule „vypadávají z kontextu“.

KV                                               Ilustrační foto:John W. Hoopes /web.ku.edu

Komentáře

Nové poznatky

Kounovské řady

Dosud neznámé čtyři vlastnosti statické elektřiny, které byly v průběhu empirického výzkumu prokázány a ověřeny mnoha experimenty, vysvětlují seskupení hornin nejen v kounovských řadách, ale také v mnoha jiných případech. Uměle navršené kopce byly v době megalitů budovány po celé Zemi, jen na americkém kontinentě se jejich počet odhaduje na sto tisíc. Známou skutečnost, že tření dvou různorodých hmot produkuje statickou elektřinu, dosud nikdo neaplikoval na vodní toky (podzemní prameny, potoky, řeky, mořské proudy), kde molekuly vody třením o horninu vytvářejí náboj statické elektřiny. Náboj vodního toku, stejně jako náboje jiné hmoty, produkuje tři vodivé energetické složky (aura,zóny, interzóny), které pronikají veškerou hmotou a vytvářejí po celé Zemi trojrozměrný vodivý rastr (první dosud neznámá vlastnost statické elektřiny). Umístíme-li do energetické složky vodního toku libovolnou hmotu (v našem případě horninu nebo zeminu), s menší hodnotou náboje, dojde samovolně mezi oběma hmotami k přesunu energie až do vyrovnání jejich energetických potenciálů (druhá dosud neznámá vlastnost statické elektřiny).

Náboj kounovského pahorku neměl pravděpodobně požadovanou hodnotu a bylo zapotřebí jej zvětšit. To bylo možné provést dvěma způsoby, navršením další horniny, nebo pomocí přídavných nábojů. Budovatelé pahorku se rozhodli pro přídavné náboje, pravděpodobně tím sledovali úpravu chemického složení náboje pahorku.

Jednotlivé kameny v řadě měly rozestupy mezi sebou stanoveny tak, aby se jejich aury překrývaly. To splňovalo podmínku pro vytvoření společného náboje (třetí dosud neznámá vlastnost statické elektřiny), který přejímal energii z trojrozměrného vodivého rastru do doby, kdy jeho náboj převýšil energetickou hodnotu pahorku. Následovně menší náboj pahorku začal přejímat energii náboje z řady hornin. Počet horninových řad byl dán požadavkem stavitelů na energetickou hodnotu pahorku, každou další řadou se jeho energie zvyšovala. V průběhu vyrovnání energetických potenciálů dochází mezi náboji současně k přesunu chemických vlastností (čtvrtá dosud neznámá vlastnost statické elektřiny). Kombinací hornin různého chemického složení lze upravit chemické vlastnosti společného náboje.

Z podkládání jednotlivých kamenů v řadách malými kameny, lze odvodit, že místo situování pahorku bylo"energeticky hladové", malé kameny zmenšovaly kontaktní plochu s podložím a omezovaly tím přechod energie z náboje řady kamenů do Země. Velká plocha řad umožňovala odebírat energii z velké plochy energetického rastru. Jde o ojedinělý a obdivuhodný způsob, jak vyřešit doplnění energie stávajícímu náboji.

Z hlediska naší civilizace je technická úroveň dávných kultur nepochopitelná, ale pouze dokud si neuvědomíme, že nám v minulém století v oblasti statické elektřiny cosi zásadního uniklo. Menhiry, dolmeny, viklany, kromlechy a další podobné malé stavby byly využívány pro ozdravné účely. K jakému využití byly pracným způsobem vybudovány velké megalitické stavby s energetickou regulací jako např. Teotihuacán, San Lorenzo, pyramida Akapana a mnohé další, zůstává nadále tajemstvím.

Uvedené vlastnosti statické elektřiny vysvětlují mnohé nejen v historii, ale také napovídají, že další neznámé vlastnosti statické elektřiny na své objevení teprve čekají.
http://www.miroslavprovod.com

Miroslav Provod

Přihlášení