Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Je vaše drahá polovička čarodějnice?

 Ano, čarodějnice doopravdy existovaly a existují dodnes a jejich historie je bohatá – od počátečního obdivu či alespoň respektu, přes zatracení, vytrvalé pronásledování a mučení až k jejich tichému opovržení moderním člověkem. Dnes ale zájem o vše mezi nebem a zemí znovu klíčí, přírodní léčitelství zažívá nebývalý boom a tak se ani čarodějnice již nemusí skrývat. Od nepaměti  se věřilo, že šamani, lidoví kouzelníci a bylinářky dokáží za pomoci okultních nauk uškodit těm, kteří si je znepřátelili a prospět slabým, kteří přišli žádat o pomoc. Bílá magie jako kombinace psychologie a farmakologie dokázala chránit zdraví, dobytek, obydlí i úrodu. Pomocí černé magie se přivolávala nemoc, smrt a přírodní katastrofy.  

 

Čarodějnictví v boji proti politickým nepřátelům
Zlá čarodějnice, kdysi nazývaná také striga, byla původně noční strašidlo ženského pohlaví, které usmrcovalo nemluvňata, vyhledávalo sexuální styky a svádělo počestné lidi na cestu zla. Zatím nejstarší nalezený pramen o čarodějnictví pochází ze starověkého Babylonu z období vlády krále Aššurbanipala. Na 8 tabulkách, které nesou název makio, což v překladu znamená upálení (!!!) se nachází velmi podrobný popis čarodějnictví, tak jak ho vnímali daleko později i středověcí inkvizitoři. Egyptské magické papyry pocházejí z doby 1. století našeho letopočtu a s největší pravděpodobností se zakládají na pracovních příručkách profesionálních mágů, kteří se zabývali věštěním, astrologií, uzdravováním, vymítáním duchů a vzýváním bohů pro rozličné úkoly. V římských dobách patřilo čarodějnictví k běžným praktikám užívaným zejména proti politickým protivníkům. Držitelé moci se ho velmi obávali a čarování stíhali přísnými tresty. Řekové i Římané znění svých kleteb ryli do olověných tabulek, které zakopávali v zemi nebo vhazovali do studní, aby je tak doručili bohům podsvětí, kteří se o vyplnění kletby měli postarat. Ve 3. století n.l. vyvinuli neoplatonští filozofové vysokou magii neboli theurgii. Podobala se náboženství a její součástí se stalo oslovování duchů prostřednictvím médií. Když ale císař Theodosius I. zakázal veškeré projevy pohanství, byla černá magie zatlačena do ústraní a provozována jen tajně.

Za malé provinění vyrážka, za velké průjem          
U některých keltských a germánských národů existují legendy o fejrách - kouzelnicích, podivných bytostech, které mohou vypadat jako ženy velmi krásné, ale tělesně poznamenané; například mají jen jednu nosní dírku, jedno oko, blány mezi prsty nebo kulhají. Hlavním znakem pro všechny fejry jsou zašpičatělé uši. U Skotů se traduje, že fejry jsou padlí andělé nebo ďáblové; podle Walesanů jde o duše mrtvých. Říkají, že nemohou umřít pro velké starosti nebo velkou bolest. Jsou i fejry, které žijí mezi lidmi. Kdo je pozná, toho kouzelnice zbaví řeči. Jinak si obyčejných lidí nevšímají, ale když je někdo urazí nebo se jinak protiví jejich zájmům, pomstí se mu tím, že na něj sešlou nepříjemnosti a nemoci. Za malé provinění trestají mravenčením a vyrážkou; za velké průjmem, tuberkulózou a ochrnutím. Pokud je fejra zabita, žije dál v Kouzelné zemi. Někdy tam odcházejí i samy, protože se jim zprotivilo žít mezi lidmi. Podle bájí se Kouzelná země nachází na ostrově Avalon. Kde leží ten, to nikdo neví.

Sněhurka a otrávené jablko
Řekne-li se čarodějnice, každý si představí černou kočku, koště a jasnovideckou kouli, ale málokdo tuší, že v minulosti byly tyto ženy spojovány také s jablky. Jablka se využívala v mnoha pohanských rituálech, v Anglii se například jablečnému moštu říká nápoj čarodějnic.Ze slupek se v Anglii dodnes věští budoucnost a i mezi našimi vánočními rituály má jablko své místo. Koneckonců pro příklad spojení jablko-čarodějnice nemusíme chodit daleko. Ve známé pohádce o Sněhurce chce zlá královna otrávit Sněhurku jablkem, které je napuštěno jedem.
Středověké čarodějnice byly ale především vědmy, které se vyznaly v rostlinách. Dovedly používat nebezpečné a účinné byliny k léčení i ke změně vědomí. K tomu nepochybně používaly lilkovité a jiné psychoaktivně působící části rostlin. Například o masti čarodějnic podávají jako první obšírnou zprávu v 16.století italští učenci. Přišli na to, že na základě psychotropního působení použitých rostlin (například lysohlávek) nedocházelo ke skutečnému letu na koštěti, nýbrž jen k duševnímu vytržení – halucinaci a iluzi letu. 

KV - Ilustrační foto:sxc.hu / flickr.com 

Přihlášení