Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Jak nás řídí biologické hodiny?

 Vnitřní biologické hodiny každého člověka zůstávají i přes různá vědecká vysvětlení zahalené mlhou tajemství. Již ve staré Číně dělily biologické hodiny člověka čas na aktivní a pasivní a určovaly hodiny vhodné k léčbě či užívání léků, což se později promítlo také do akupunktury. Podívejme se tedy společně, jak jsou podle starého pozorovnání naše hodiny přibližně nastaveny a co nám tak samo tělo radí dělat:

1. hodina ranní - období zvláště citlivé na bolest, v lehkém spánku se můžeme často budit.
2. hodina ranní - pokud nespíte, pak nepijte v tuto hodinu kávu, čaj a už vůbec ne lihoviny!Nahraďte je vodou či mlékem. Nejvíce aktivní jsou nyní játra, ostatní orgány jsou v útlumu. 
3. hodina ranní - zcela fyzicky vyčerpané tělo člověka odpočívá. I pokud jste vzhůru, snažte se zůstat v naprostém klidu, nerozptylujte se a nerozrušujte!
4. hodina ranní - sluch se zbystřuje, ač tělo jinak pracuje na nejnižší obrátky, proto se můžeme probudit i díky nepatrnému hluku. Je to hodina, kdy se podle výzkumů nejčastěji umírá. Mozek je zásobován malým množstvím krve a tlak je nízký.
5. hodina ranní - je dobou klidu ledvin a my jsme již vystřídali několik fází spánku. Kdo v tuto hodinu vstává, bývá brzy čilý a svěží.
6. hodina ranní - tělo se probouzí do nového dne. Tlak se zvýšil a krev  pulzuje silněji.
7. hodina ranní - zvlášť vysoká obranyschopnost těla. Nejvhodnější doba k boji s bakteriemi a viry.
8. hodina ranní - tělo je odpočaté a detoxikované.
9. hodina dopolední - srdce pracuje naplno, snižuje se citlivost vnímání bolestivosti a zvyšuje se psychická aktivita.
10. hodina dopolední - v tuto hodinu bývá člověk v nejlepší "sportovní" formě, elán se uchovává až do oběda. Nepijte proto kávu a čas samotný nemarněte neužitečnou činností.
11. hodina dopolední - srdce pracuje dál rytmicky v souladu s psychickou aktivitou a větší zátěž zvládá, aniž bychom její břímě nějak zvlášť pociťovali.
12. hodina polední - nastává okamžik mobilizace všech sil, a proto je lépe posunout vlastní dobu oběda až na 13. hodinu.
1. hodina odpolední - člověk už obvykle začíná pociťovat únavu a potřebu odpočinku.
2. hodina odpolední -  reakce se ještě více zpomalují.
3. hodina odpolední - nastává patrné zbystření smyslových orgánů a znovu se dostáváme do formy. Hodina vhodná pro labužníky.
4. hodina odpolední - po počátečním rychlém oživení funkcí těla nastává mírný pokles.
5. hodina odpolední - pracovní schopnost je ještě dosti vysoká, zejména sportovci mohou trénovat s dvojnásobnou energií.
6. hodina odpolední - v tuto hodinu se probouzí touha k většímu pohybu, přestáváme cítit fyzickou bolest, psychická svěžest se snižuje.
7. hodina odpolední - psychická stabilita je na nule, krevní tlak stoupá. Může se to projevit ve zvýšené citlivosti a nervozitě. Mohou se objevit také bolesti hlavy.
8. hodina večerní - reakce se vyznačují podivuhodnou bystrostí. K haváriím v dopravě téměř nedochází, řidiči jsou v perfektní formě.
9. hodina večerní - v tuto dobu je večerní paměť člověka mnohem vnímavější a je schopna vštípit si a podržet po delší dobu v sobě mnohé, co nebyla schopna učinit za stejného úsilí ve dne.
10. hodina večerní - tělesná teplota klesá.
11. hodina večerní -  tělo se již připravuje k odpočinku a pokračuje mimo jiné v obnově buněk.
12. hodina večerní - jestliže jsme šli spát v 10 hodin večer, začínají se nám zdát sny. Tělo i mozek bilancují celodenní činnost a námahu, spojenou se zážitky, odmítají vše nepotřebné a přebytečné.
 
Jak funguje lidský chronometr podle vědy?
I vědci se shodují na tom, že všichni savci včetně člověka mají vnitřní hodiny. Chronometr, který nám téměř s 24 hodinovou pravidelností řídí spaní, bdění a časuje nám hormonální sekreci spojenou s chutí k jídlu, trávením, teplotou těla atd. Lidský časovač se podle nich nachází v mozku za zkřížením zrakových nervů a skládá se ze zhruba z deseti tisíc neuronů. Návyk na cyklický rytmus dne vzniká již u slepých mláďat. Děje se tak prostřednictvím obsahu melatoninu v mateřském mléce, které kolísá podle toho, zda je noc (vysoká hladina), či den (nízká hladina). Tím se narozený jedinec postupně synchronizuje s vnějším dnem. U dospělých živočichů se biologické hodiny dolaďují automaticky podle vjemů, mezi nimiž nejdůležitější roli hraje doba a intenzita denního svitu. Je známo, že rozhádání cyklů zvyšuje riziko vzniku rakoviny, onemocnění srdce, depresí a dalších nemocí. Dosud panoval názor, že je to rychlostí elektrických impulsů, kterou buňky ovlivňují dění v našem těl. Matematik Daniel Forger je přesvědčen, že se mu s kolegy z Velké Británie podařilo prolomit kód, kterým mozek rytmus těla řídí. Nabízí nové vysvětlení ve kterém skutečný časovým spínačem má být signál vycházející z některých buněk  kódovaný do komplexních vzorů, které jsme dosud měli přehlížet. Během dne tyto speciální „časové“ buňky udržují elektricky excitovaný stav, ale svými impulsy neplýtvají. „Palbu“ signálů spouští až v době okolo soumraku. Poté se na celou noc zklidní, aby vysílání svých povelů znovu rozjely při rozbřesku. Tento vzor, nebo chcete-li kód, vysílá mozek „zbytku“ těla, aby synchronizoval jeho veškerou další činnost. Podstata řízení vnitřních hodin tedy nespočívá v tom, že bychom ve dne měly buňky aktivní a v noci ne. Elektricky aktivní buňky řídící celý rytmus jsou i ve dne prakticky „zticha“. Švitoří v době, kdy je potřeba jít na kutě a nebo vylézt z pelíšku.

KV - Ilustrační foto:sxc.hu / flickr.com 

Přihlášení