Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Historie peněz

O penězích koluje mnoho podivných pověr a předsudků. Již ve starověku se používalo mincí při zaříkávání zlých duchů, také staří Řekové dávali svým zesnulým pod jazyk minci, aby mohli zaplatit bájnému převozníkovi Cháronovi za překonání řeky Styx do říše mrtvých.
Mincí se také používalo jako prostředku pro léčbu moru, stejně tak pro ochranu v bitvách a také pro příslib věčné lásky. 

Starověká řecká a římská mince
   První mince byly vyrobeny přibližně před 2600 lety v Malé Asii. Tuto novinku rychle přijali staří Řekové a začali vyrábět stříbrné a bronzové mince, například stříbrnou drachmu. Tyto první mince obsahovaly stanovené množství kovu určité hodnoty. A jako záruka této hmotnosti byla na mince vyražena pečeť krále, města či země, tedy toho, kdo je vydal.
Mince byly praktické, protože je bylo možné počítat a nemusely se vážit. Protože byly tyto nové mince důvěryhodným a účinným prostředkem směny, významně přispěly k rozvoji obchodu ve starověkém světě.
   Ve starověkém Římě se mince razily v chrámu Juno Monety – v některých jazycích zde má původ výraz pro peníze (například anglické slovo „money“). Když se později Římská říše rozrůstala, vznikly další mincovny a tytéž římské mince byly přijímány ke směně po celé Evropě, od Britských ostrovů po Turecko – byla to první celoevropská měna. Když se později Římská říše rozpadla a začaly se objevovat evropské národy, kontrolovala si své oběživo každá země sama. A právě po těchto evropských národech jsme zdědili těch mnoho mincí a měn, které existovaly před eurem. Často byly pojmenovány po měrných jednotkách, například italská lira a finská marka, protože mince původně obsahovaly pevně stanovené množství zlata a stříbra. Problémem mnoha měn je to, že směnný kurz mezi měnami může velmi kolísat v závislosti na úspěšnosti jednotlivých hospodářství – v důsledku toho je obchod mezi zeměmi riskantní a není lákavý.

Jednotné měny v minulosti
Měnové unie s jednotnou měnou byly v Evropě zkoušeny již před zavedením eura.
Latinská měnová unie v roce 1867 spojila Francii, Belgii, Švýcarsko, Řecko a Bulharsko na základě zlatých a stříbrných mincí. V roce 1875 byla zase založena Skandinávská měnová unie. Jedním z důvodů, proč tyto unie skončily neúspěchem, bylo to, že cena zlata vzhledem ke stříbru kolísala, což jednotlivé měny destabilizovalo.
Příkladem úspěchu byla měnová unie Německé federace. V roce 1834 byla dokončena celní unie a stanoveny směnné kurzy.
Potom vznikla společná měna, říšská marka, předchůdce německé marky. Německá měnová unie byla úspěšná zčásti proto, že existovala jasná pravidla, jak vyrábět mince.

A kde se vzaly bankovky?
Až do nedávné doby se jako peníze používaly pouze mince. To proto, že mince obsahovala přesné množství určitého kovu, například zlata nebo stříbra, který měl známou hodnotu. Tento typ peněz je znám jako „kovové peníze“ a jejich hodnota je zaručena drahým kovem, který obsahují.
Jak se obchod rozvíjel, bylo jako prostředek směny zapotřebí více a více peněz. Proto banky a vlády začaly vydávat bankovky. Bankovky neobsahují hodnotu, kterou představují.
Hodnotu bankovky zaručuje její vydavatel. Těmto penězům se říká „peníze s nuceným oběhem“.

Evropské měny ve 20. století
   Před zavedením eura měla většina evropských zemí vlastní mince a bankovky – vlastní měnu. Při cestování a obchodování bylo nutné po příjezdu do jiné země vyměnit peníze. V Německu se platilo v německých markách, a pokud člověk z Německa odjel do Francie, musel si vyměnit německé marky za francouzské franky a tak dále.
   Názvy původních evropských měn často prozrazovaly něco o jejich původu:
Šilink, který se používal v Rakousku, byl pojmenován podle značky na tyčce používané k
počítání. Tolar, který se používal ve Slovinsku, má svůj původ ve středověkém stříbrném tolaru, jenž byl poprvé vyražen v České republice v roce 1518 – z názvu „thaler“ vznikl termín „dolar“ v USA. Název řecké drachmy znamená „hrst“ a odkazuje na hrst šesti kovových tyčí, které se ve starověkém Řecku používaly jako měna před zavedením drachmy.
Frank znamená francouzsky „volný“. Poprvé byl ražen ve 14. století jako výkupné za francouzského krále Jana Dobrého.

KV-Ilustrační foto:sxc.hu

Přihlášení