Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Gramofon prožívá velký comeback

Gramofon prožívá velký comeback

Duchovním otcem fonografu, předchůdce gramofonu, byl Charles Cros, francouzský básník a vědec. Svou myšlenku, jak by mohl přístroj fungovat, popsal v zapečetěném dopise, který uložil ve Francouzské akademii věd 30. dubna 1877. Do praxe je pak uvedl americký vynálezce Thomas Alva Edison (1847 – 1931), když zkonstruoval zařízení, které později zdokonalil a prodával pod názvem fonograf neboli „zapisovač zvuku“. Sestrojil ho Edisonův mechanik John Kruesi ve dnech 4. - 6. prosince 1877. Patentován byl 19. února 1878.
 
Edison na fonograf použil kovový trychtýř, na jehož užším konci byla membrána, která sloužila jako mikrofon i jako reproduktor. Když do trychtýře vnikl zvuk, membrána a ocelová jehla k ní připojená začaly vibrovat. K záznamu sloužil list staniolu obtočený kolem válce se spirálovitou drážkou, v níž se jehla pohybovala a ryla do ní záznam. Válec byl přímo spojen s klikou, kterou bylo nutno ručně velmi plynule točit. Přestože byl na hřídeli umístěn velký setrvačník, docházelo vlivem kolísání otáček a rychlosti, jak při záznamu tak i při reprodukci, ke zkreslení. Navíc přístroj nedokázal zaznamenat vyšší harmonické frekvence, a proto samohlásky zněly nezřetelně. Navíc bylo možné záznam reprodukovat pouze jednou. Při přehrávání se válcem znovu otáčelo, a jak jehla sledovala drážku vyrytou ve fólii, rozkmitala membránu a z trychtýře vycházel zvuk. Přehrávací hrot byl sice na rozdíl od ostrého záznamového hrotu kulatý, ale membrána byla tuhá a kladla cínové fólii velký odpor. Fólie se občas při manipulaci roztrhla. V následujících letech se jednorázová folie vyměnila za voskové válečky, byl vyvinut systém kopírování válečků, záznamová doba se prodloužila z 2 na 12 minut, ale ani přes další neustálá zlepšování nenalezl fonograf uplatnění tam, kde Edison chtěl, tj. v kancelářích. Bohužel pro svoji těžkopádnost a složitou obsluhu fonograf časem upadl v zapomnění.

Přestože Thomas Alva Edison vynalezl fonograf v roce 1877 o opravdových počátcích elektroakustiky můžeme mluvit až s příchodem gramofonu, který roku 1888 vymyslel Američan německého původu Emile Berliner. Ten místo válce použil desku a o čtyři roky později přišel s metodou kopírování desek (elektrolytické pokovování a používání matrice). Předtím se každá deska vyráběla jednotlivě a hudebníci museli hrát jednu píseň několik setkrát. Vinylové desky se původně vyráběly z tvrdé gumy, později ze šelaku, materiálu získaného z výměšků jihovýchodního asijského brouka na bázi asfaltu nebo dehtu. Berlinerova šelaková deska, která se otáčela 78krát za minutu, se používala až do roku 1948.
 
Současný lisovaný materiál je u nás vyráběn z polyvinylchloridu (PVC). Vinylová hmota z Československa byla gramofonovými odborníky vždy považována za velmi kvalitní materiál a vyvážela se ve velkém množství do zahraničí.Česká společnost GZ Digital Media je jedním z nejdéle fungujících výrobců vinylových desek na světě! Historie lisování v GZ sahá do 50. let 20. století. Výroba v současnosti běží 24 hodin denně, 5 dní v týdnu a přibližná měsíční produkce dosahuje 500.000 kusů desek! GZ disponuje také pokročilými tiskařskými technologiemi, vinylové desky tak zakazníci mohou získat ve velmi různorodých a zajímavých typech - například půlené, kdy každá polovina desky má jinou barvu, desky stříkané či desky, kde splývají dvě barvy dohromady. Jednoduše dnes chce být i každá vinylová deska opravdovým originálem!

Samotné lisování, kdy se do hydraulického lisu vloží vinylová hmota a pod vysokým tlakem a teplotou se vytvoří vinylová deska, je na první pohled jednoduché. Mnohem složitější je však záznam zvuku. Tato důležitá fáze výroby se děje v nahrávacím studiu. Prvním krokem je převedení digitálního zvuku na elektrický signál, který je veden přes soustavu zesilovačů. V této podobě je záznam možné převést do mechanického analogového záznamu. Signál je veden na hrot diamantového nože, kterým se řežou drážky na ocelovou podložku pokrytou speciální bezkrystalickou vrstvou. Pokud se vyrábí monozáznam, drážka jde jen zleva doprava, stereozáznam je naopak prostorový. Drážka tedy směřuje zleva doprava i nahoru a dolů.

Z produkce naší největší firmy na gramofonové desky je jasné, že zájem o ně rozhodně neupadá. Jeden čas byly záležitostí pouze dýdžejů na diskotékách, dnes se k nim ale vrací spousta těch, kteří jsou již přesyceni digitálním zvukem a chtějí si z poslechu hudby udělat znovu obřad, jakým vždy býval.

   KV                                                         Ilustračni foto: sxc.hu

Přihlášení