Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Gejša – ženou podle přísných pravidel

 Historie japonských gejš pramení u kočovnic, jejichž rodiny byly vysídleny kvůli bojům na konci prvního desetiletí 7. století. Některé, aby přežily, prostě prodávaly své tělo. Jiné, ty šťastnější nebo s lepším vzděláním se protloukaly obstaráváním zábavy na aristokratických sešlostech. Aristokraté se rádi věnovali héhonistickým kratochvílím. Dáma na královském dvoře města Heiankjó, známého jako Kjóto, se zdržovala většinou ve svých palácích, jen občas se v uzavřeném kočáru vydala za buddhistickými obřady. Její široké rukávy vykukující zpoza laťoví oken doháněly muže k šílenství. Kontakt mezi pohlavími probíhal pomocí básně waka o třiceti jedné slabice v rychlosti předané služce nebo jinému prostředníkovi. Jestliže byly básně dostatečně přitažlivé pro obě strany, vkradl se muž v noci do komnat dané dámy a vztah mohl být naplněn...

Kariéra začíná v šesti letech, šesti měsících a šesti dnech
    Učednice gejš tradičně zahajovaly svou kariéru, když jim bylo šest let, šest měsíců a šest dní, tato kombinace je v Japonsku považována za velmi příznivou, zvláště když jde o nové začátky. Když se adeptka přestěhuje do okija a začíná svůj výcvik, je na nejnižší příčce hierarchie. Má pevně stanovený, přísný a vyčerpávající rozvrh. Říká se jí šikomi. Formální náplní její práce je hlavně drhnout podlahy, vypadat čistě, učit se základy tance a hry na šamisen, perkuse a flétny. Také musí zvládnout pozici seiza (zvláštní posed na patách na tatami), která je sice po prvních dvaceti minutách nesnesitelná, leč pokud si na ni dívka nezvykne, nepřichází její účast na čajovém obřadu v úvahu. V seiza bude také muset v budoucnosti sedět během večírků. Poslední povinností je sedět u vchodu okija a čekat na geiko a maiko, až se vrátí z čajovny, což může být až v jednu či dvě hodiny ráno nebo také později.

Rituál ztráty panenství
   Do 40. nebo 50. let byl hlavním krokem v kariéře maiko, učednici na gejšu, obřad mizuage, neboli ztráta panenství. Partnerem mohl být mizuage danna, kterého dívka před obřadem nikdy neviděla a nemusela se s ním setkat ani nikdy poté, pokud měla svého vlastního danna, patrona. Protože je život gejši velmi finančně náročný, je její velkým štěstím, když si sežene patrona, který jí sponzoruje hodiny tance i hudby, oblečení atd. Danna se poté stává něčím jako oficiálním milencem gejši. Celá záležitost byla brána jako čistě obchodní transakce a v žádném případě se neutajovala. Naopak, po obřadu mizuage maiko změnila účes na méně propracovaný a zdobný a začala přijímat gratulace. 

Líčení, které dává znát status gejši
   Tvář, krk a dekolt si gejši malují bílými líčidly - šironuri. Na šíji se nechávají dva, při formálnější příležitosti tři, pruhy kůže bez líčidla. Obočí je namalováno tužkou, požadovaný tvar se nazývá rjúbi (vrbové obočí) a oční linky jsou červené. Rtěnku si mladší maiko nanáší pouze na spodní ret na rozdíl od kvalifikovaných gejš, které si rty malují celé. Také si upravují vlasy do účesu zvaného warešinobu a zdobí jej vlásenkami odpovídajícími danému ročnímu období. Geiko nosí paruky vyrobené na zakázku, které jsou velmi drahé a méně honosné než složité účesy maiko. Na nohou mají bílé ponožky tabi s odděleným palcem a zapínáním na knoflíky. Spodní prádlo se liší. Na prsou nosí maiko buď podprsenku nebo ovinutý lněný pruh látky, který se nazývá saraši. Dále má maiko buď kalhotky západního stylu, nebo prádlo s otvorem pro snazší vykonání potřeby.

Účes, ve kterém se musí naučit gejša spát jinak
   Každá gejša je na svůj účes nejdříve pyšná, ale za pár dní ho začne nenávidět. Jestliže si děvče, které přijde od kadeřníka úplně vyčerpané, položí hlavu tak, jak to dělalo dřív, aby si zdřímlo, vlasy ztratí tvar. Jakmile se probudí, bude muset jít ke kadeřníkovi znova. Proto se gejši-učednice musí naučit spát jinak, jakmile je takto poprvé učešou. Už nepoužívají obyčejný polštářek, ale takamakura. To není polštář, jako spíš podstavec, uprostřed projmutý jako kolébka, kam se klade šíje. Většinou se vycpává polštářkem s pšeničnými plevami, ale přesto byste nepoznal velký rozdíl, kdybyste si položil pod krk kámen. Takhle ležíte na futonu, ale účes vám visí ve vzduchu. Máte pocit, že všechno je v pořádku, ale jen dokud neusnete. Když se probudíte, zjistíte, že jste se trochu pohnul, takže se hlava opřela o rohož a účes je plochý, jako kdybyste spali normálně.

 Den gejši rovná se celodenní příprava na večírek
   Japonsko je zemí ranních ptáčat. I maiko a geiko vstávají poměrně brzy, když přihlédneme k tomu, že pracují do pozdních nočních hodin. Zvláště maiko se snaží docházet na vyučování co nejdříve, protože kdo dříve přijde, má lepšího učitele. Geiko se v žádném případě nepodílejí na žádných domácích pracech (to je úkolem služebných a šikomi). Vyučování se koná ve velkých místnostech s tatami. Po svém příchodu maiko i geiko nejprve vykonají kolečko formálních pozdravů služebně starším. Pak se podle svého hierarchického rozdělí věnují hře na různé hudební nástroje – flétnu, perkusové nástroje, velký a malý buben. Civí še také divadlo, které se hraje bez masek a nazývá se šimai. Kromě tance a hudby má prostor také čajový obřad, aranžování květin a poezie. Oběd je pro gejši většinou hlavním jídlem dne, protože během večírků jíst nesmí a těsně před nimi si raději dají jen něco lehčího. Odpoledne mnoho gejš využívá k tomu, aby zjistily, co je nového. Šikomi, které dokončily své ranní úkoly mají konečně čas na výuku, maiko jsou zaměstnány návštěvami a tréninkem. Přesto je však přibližně do čtvrté hodiny klid, pak začínají přípravy na to hlavní – na večírky.

KV - Ilustrační foto:everystockphoto.com

Přihlášení