Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Drahé kameny

Hranice mezi drahokamy a polodrahokamy
Často šlo jen o kameny módní, tajuplné nebo charakterizující určité provinciální zájmy. Tento trend pak vedl znalce k rozčlenění drahých kamenů na drahokamy a polodrahokamy. Rozšiřující se paleta drahých kamenů, do které se dostávaly postupně i kameny zcela raritní a dokonce také některé přírodniny organického původu, setřela hranici mezi drahokamy a polodrahokamy, takže odborníci se shodli na vytvoření jen jedné souhrnné skupiny, označované jako drahé kameny. Do ní byly zařazeny všechny minerály, horniny nebo organické substance, z nichž se dá zhotovit broušený kámen pro šperkařské nebo sběratelské účely, nebo je lze použít ve šperku v přírodním stavu, dále k výrobě dekorativních předmětů, mozaik, uměleckých výrobků a podobně.
   Toto zjednodušení pojmu k sobě bohužel přiřadilo kameny mimořádných vlastností i kameny zcela běžné, což je z čistě gemologického pohledu komplikované, a z pohledu zařazování a třídění – a především komerčního – dokonce zcela nevyhovující. S rozšiřováním palety zájemců o tuto problematiku, se zdokonalováním identifikačních metod a s rozšiřováním množství určujících znaků se podařilo vytvořit specifickou klasifikaci, kde jsou kameny řazeny podle různých kritérií do tříd, respektive členěny na šperkové, šperkově-ozdobné, ozdobné atd. Mezi nejvýstižnější a nejpraktičtější patří členění na drahé kameny hlavní, vedlejší, obecné, raritní a syntetické.

Zušlechtění
   Je to proces, při kterém beze změny původního chemického složení, respektive bez zásadní změny fyzikálních vlastností, dochází k estetickému zvýraznění, zlepšení vzhledu drahého kamene. Nejčastěji se zvýrazňuje nebo zeslabuje barva kamene, nebo se retušují jeho dílčí vady jako praskliny, péra, póry apod. Snad nejznámějším zušlechťovacím procesem je barvení achátů a chalcedonů. Vhodné porézní kameny se napouštějí barvivy nebo jinými činidly, která buď přímo nebo působením louhů, kyselin či tepelným zpracováním vyvolají požadované barvy. K zvýraznění (akvamarín, safír), zeslabení (morion, záhněda) či dokonce ke změně (turmalín, zirkon) barvy může dojít i přímým tepelným zpracováním. K zvýrazňování barev kamenů se v poslední době hojně používá radioaktivní ozařování (diamant, akvamarín, kunzit, ametyst, záhněda, perly aj.). V případě dílčích rekonstrukcí či retuší se drahý kámen napouští, nasycuje různými oleji, pryskyřicemi a jinými činidly. Do kategorie zušlechťování je možné zařadit i homogenizaci úlomků některých drahých kamenů tlakem a teplem (tyrkys, jantar aj.) - tzv. rekonstruované kameny. U diamantů se v posledních letech pomocí laseru odstraňují vnitřní inkluze. Vzniklý kanálek se posléze vyplňuje speciálním vysokolomným sklem.

Historie drahých kamenů
   Vyhledávání a opracování drahých kamenů je velmi staré. Z archeologických nálezů víme, že zájem o ně je možné sledovat až do období mezolitu. Z plošného pohledu je však rozvoj poznání drahých kamenů značně nepravidelný. Ve Střední a východní Asii, Mezopotámii, Babylonu, Egyptě či Střední Americe byly drahé kameny těženy a zpracovávány na velmi dobré úrovni. Velkými obdivovateli a znalci drahých kamenů byli Řekové a po nich Římané a Byzantinci, o čemž svědčí i první ucelenější písemné záznamy vztahující se k této problematice.
   Ve střední a severní Evropě však můžeme v období před naším letopočtem hovořit spíše o jednotlivých nedokonalých pokusech o zpracování drahých kamenů, jejich úpravu či použití ve špercích. Výlučné postavení měl baltický jantar, s nímž se čile obchodovalo po celém antickém světě. Jiným příkladem jsou černé náramky,které vyráběli keltští Bójové z takzvané švartny (druh uhelného lupku) v okolí Nového Strašecí. Odtud je exportovali do celé keltské Evropy.
  K výraznému zvýšení zájmu o drahé kameny dochází na evropském kontinentu až v15. a16. století spolu s rozvojem obchodu a vědy. Svou roli sehrálo i jejich spojování s různými astrologickými znameními, pověry apod. Zájem o drahé kameny všeobecně vrcholí však až v 18. a 19.století, kdy se masově objevují zcela nová ložiska drahých kamenů, nebo dochází k znovuobjevení původních, již zapomenutých nalezišť.
   V současné době se stále více používají netradiční drahé kameny, ve stále proměnlivé módě se uplatní i takové, jejichž vlastností nejsou vždy ideální.

Identifikace a imitace
   Způsob identifikace drahých kamenů má bezesporu své zvláštnosti. Je to dáno tím, že s většinou drahých kamenů se setkáváme v upravené formě. Často jsou navíc zasazené ve špercích, takže některé klasické identifikační metody nelze bez poškození kamene nebo šperku použít. Při identifikaci postupujeme od makroskopických testů až k jednoduchým laboratorním metodám. Velmi úspěšně lze aplikovat i zkoumání drahých kamenů pomocí komerčně dostupných identifikačních přístrojů (různých testerů). Tam, kde kámen pomocí těchto jednoduchých postupů nemůžeme identifikovat, požádáme o pomoc odborníka.
   Vysoká cena, nedostupnost a především nedostatek drahých kamenů vedly postupně k tomu, že se drahé kameny začaly imitovat. Nejprve jinými dostupnějšími přírodními kameny (případně jejich kombinacemi – dublety, triplety), napodobeninami (sklem, glazurami, umělými materiály) a nakonec i synteticky, buď kameny chemicky i fyzikálně shodnými (diamant, spinel, korund, smaragd, zirkon, křemen aj.), nebo sloučeninami doposud v přírodě vůbec neznámými (fianit, YAG, fabulit aj.)

KV - Ilustrační foto:Stock.XCHNG

Přihlášení