Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Dlouhá a úchvatná historie válečných ponorek

   Další zmínka o primitivní ponorce, která se pohybovala po mořském dně pochází z Číny z doby asi 200 let před naším letopočtem. O mnoho století později v roce 1578 anglický matematik, přírodovědec, vynálezce a námořní teoretik William Bourne poprvé formuloval koncepci lodě, která byla schopná se ponořit a znovu vynořit naplňováním a vyprazdňováním balastních nádrží. První opravdová ponorka však byla postavena až roku 1620 holandským fyzikem, alchymistou a učitelem Corneliusem Drebbelem. Drebbel postavil dřevěný ponorný člun, potažený kůží a s otvory pro vesla. Člun pojmul až 20 lidí, byl schopen potopit se do hloubky 20 metrů a při veřejné ukázce v Londýně s ním Drebbel proplul pod vodou od Westminsteru do Greenwiche.

Želva, orel a zápalný potápěč


   Potopit hladinovou loď ponorným člunem se jako první pokusil Američan David Bushnell v roce 1776. Jeho ponorka zvaná TURTLE (Želva) měla vejčitý tvar a byla opatřena dvěma ručně poháněnými šrouby, jedním pro pohyb vertikální a druhým pro pohon horizontální. Byla vyrobena ze silných prken a ve svislé poloze ji udržovalo více než 300 kg vážící zátěž olova. Vyzbrojena byla 67,5 kg výbušnou náloží a vrtákem, kterým měla vyvrtat do dna nepřátelské lodě díru a upevnit v ní hák, přidržující nálož. 6. září 1776 se TURTLE, řízená seržantem Ezrou Lee pokusila potopit britskou válečnou loď EAGLE, kotvící v zátoce Upper New York Bay. Při pokusu připevnit nálož však selhal ručně ovládaný nebozez a seržantovi nezbylo, než uvolnit nálož a stáhnout se do bezpečí.

   V roce 1798 sestrojil další Američan Robert Fulton jinou ponorku - Nautilus. Vybavil ji dvojím pohonem pro plavbu na hladině a pod hladinou, aerodynamickým tvarem, horizontálními a vertikálními kormidly a "torpédem" což tehdy byla jakákoliv podmořská puma či mina. Člun byl přes 6m dlouhý, pokrytý měděným pláštěm a tvarem připomínal kulku, zakulacenou a dozadu mírně kónickou.

   První Německou ponorkou byla BRANDTAUCHER (Zápalný potápěč). Byla postavena v roce 1850 v loděnicích v Kielu a jejím duchovním otcem byl Wilhelm Bauer z Bavorska. Ponorka byla 9 metrů dlouhá a 2,5 metru široká s výtlakem 39 tun. Poháněna byla šlapacím mlýnem obsluhovaným dvěma muži z tříčlenné posádky. Podobný člun, avšak o něco větší Bauer postavil i pro Ruského cara Alexandra II. Jmenoval se MORSKOJ DJABOL (Mořský ďábel) a na vodu byl spuštěn koncem roku 1855.

Moderní ponorka s elektrickým motorem
Rozhodující krok od teorie k praxi učinila ponorka za americké občanské války (1861-1865). Námořnictvo konfederovaných států amerických postavilo 4 ponorky, které nasadilo proti Unionistickým lodím. Nejznámější z nich byla ponorka HUNTLEY. V roce 1864 se jí podařilo potopit loď USS HOUSATONIC odpálením nálože připevněné na tyči na přídi. HUNTLEY se tak stala první ponorkou, která potopila nepřátelskou loď a zároveň se stala i první ponorkou, která byla v akci ztracena.

 V roce 1886 zakoupilo Řecko ponorku NORDENFELT švýcarské výroby, o výtlaku 160 tun, která byla na hladině poháněna nejnebezpečnějším pohonem ponorek, párou a vyzbrojena skutečným torpédem, které zkonstruoval anglický vynálezce Whittehead v roce 1870. Tato ponorka zůstala ve službě až do roku 1901 V roce 1900 námořnictvo Spojených států převzalo dodávku podmořského člunu zvaného HOLLAND, 16 m dlouhého s výtlakem 75 tun, jehož duchovním otcem byl John Holland. To byl první bezvýhradný úspěch v historii ponorek. Na hladině byla ponorka Holland poháněna revolučním motorem s vnitřním spalováním na benzín s kterým HOLLAND dosahoval rychlosti až 7 uzlů. Pro plavbu pod hladinou byla ponorka vybavena elektrickým motorem s dobíjející se baterií. Dvojčinný pohon se do několika let stal standardním vybavením téměř každé ponorky na světě. Zrodila se moderní ponorka.
 
Ruská létající ponorka
   Že jsou Rusové velmi kreativní národ, to se všeobecně ví. Ale že vymysleli létající ponorku, to už tuší jen málokdo. Připadá vám myšlenka létající ponorky šílená? Pro sovětské generály v před II. světovou válkou to byl geniální nápad. Roku 1936 si sovětská armáda objednala detailní studii létající ponorky. Projekt se jmenoval LPL (neboli létající ponorné letadlo). Pro let měl být podivný stroj vybaven třemi klasickými motory, Letoun s tříčlennou posádkou měl být schopen vyvinout rychlost kolem 250 km/h, přičemž dolet se měl pohybovat kolem 750 kilometrů. Poté, co by letoun dosedl na hladinu, posuvné panely by ucpaly otvory vedoucí k motorům. Antikorozivní nátěr měl zabránit tomu, aby letoun poškodila agresivní mořská voda. Výzbroj letounu LPL se měla skládat ze dvou torpéd upevněnými pod trupem. Po ponoření se mohla rychlost letadla pohybovat kolem tří uzlů.
   Podivný stroj měl v době svého vzniku určený jasný úkol. Specializované letadlo mělo být schopné proniknout protiponorkovou a protileteckou obranou nepřátelských přístavů. V prvním pásmu obrany byly přístavy chráněné proti ponorkám, v druhém zase proti letadlům. LPL by mohlo měnit svůj profil tak, aby se nad sítěmi a minami vzneslo a před pozorovateli se mělo skrýt pod hladinou. Technické problémy spojené s realizací tak náročného projektu se však ukázaly nad síly sovětských vědců a letadlo nikdy nebylo dokončeno.

KV-Ilustrační foto:en.wikipedia.org

Přihlášení