Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Cumlíky s medem a brandy, stříbrné kroužky aneb něco z historie dudlíku

Když se v polovině 19. století začala v průmyslu používat míza z gumovníku, byly vynalezeny také dudlíky pro kojenecké láhve a jednoduchá šidítka.

Kousek masa do dětské pusinky pro uklidnění
   Nejstarší dochovaní předchůdci dudlíku pocházejí z Egypta a mají zhruba 4500 let. Jedná se o takzvané sací hrnky, které nesloužily přímo k přijímání potravy, ale spíše k uklidnění dítěte uspokojením jeho potřeby sání. Též ve starověku  bylo používání dudlíků velmi rozšířeno; byla nalezena mnohá malá zvířátka s oušky, například žáby, která měla v obličeji malé otvory. Tyto figurky se dítěti zavěsily na krk a naplnily medem.
   Dětská chrastítka se objevovala už od primitivních kmenů a byla vyráběna z klacíků, zubů či lastur. Římané dávali dětem do úst náhrdelník z dřevěných korálků, vyrobených z pivoněk, který měl ochránit dítě před nemocí. Takové náhrdelníky byly pak používány ještě několik století. Některá chrastítka byla vyrobena s rukojetí z hladkého kamene nebo kosti, kterou bylo možné dudlat. Jelikož byla vyrobena většinou z chladivých materiálů, plnila i účel zklidnění dásní při růstu prvních zoubků. Další věcí, která byla dávána dětem na cumlání, byl kousek cukru (na klacku a přetažený kouskem látky), nebo dřevěný klacík s malou dýní na konci.
  Až do středověku byla tato cumlací zvířátka známá též v německé jazykové oblasti. V jiných kulturách se též používaly pevné potraviny jako například ryby nebo kousky masa nebo špeku, které mohlo dítě cumlat celé hodiny. Dále se používal též takzvaný cumlík, látkový hadřík, který byl naplněný kaší z mouky, chleba a medu. Běžně se též přidávaly makovice nebo alkohol například brandy, což bylo samozřejmě spojeno se značnými zdravotními riziky. V germánských oblastech pak používali látku vyplněnou sladkým chlebem.

Míza z gumovníku a moderní dudlík
   V 17. století se dětem z bohatých rodin podávaly k prořezávání zubů dudlíky a kroužky ze stříbra. Používaly se i další cenné materiály, jako perleť, anebo korál, který také sloužil jako talisman k ochraně před nemocemi. Korál jako takový, platil v 17. až 19. století v Anglii za ochránce před zlem. V případě dětských hraček se kombinoval se slonovinou a kostmi, symbolizujícími zvířecí sílu, která dítěti pomohla překonat jakoukoliv bolest.
   Když se v polovině 19. století začala v průmyslu používat míza z gumovníku, byly vynalezeny také dudlíky pro kojenecké láhve a jednoduchá šidítka. První dudlíky byly vyrobeny z černé, kaštanové či bílé gumy, přičemž ta bílá obsahovala určité množství olova. Další vývoj ve výrobě tohoto předmětu směřuje ke zdokonalování ortodontického tvaru tak, aby dudlíky nadělaly při dlouhodobějším používání co nejméně škody na dětském chrupu. Samozřejmostí už by pak mělo být používání materiálu, který neobsahuje škodlivé látky, které by přecházely do organizmu dítěte.
Na začátku 20. století byl patentován dudlík v moderní podobě, vyrobený z elastické gumy. V roce 1909 se objevil i článek upozorňující na dentální hygienu a nebezpečí spojené s používáním hadrových šídítek. Moderní gumové dudlíky se vyráběly ve třech barvách, v černé, kaštanově hnědé a bílé, podle denní doby. Na výlet tedy s dudlíkem bílým, a do postýlky s černým.

KV-Ilustrační foto: Flickr.com

Přihlášení