Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Couvade syndrom aneb trable těhotného tatínka

 Již 60 let před Kristem přicházely z ostrova Korsiky zprávy o něčem, co dnes nazýváme Couvade syndrom! Diodorus Siculus zaznamenává: „pakliže žena porodí dítě na ostrově Korsika, manžel onemocní a po určitý počet dní leží na lůžku." Potíže Couvade syndrom (čti kúvád); název pochází od baskického výrazu „vysedět, vylíhnout“ jsou známé již několik tisíciletí, ve středověku za ně bylo dokonce upáleno několik čarodějnic, které „přesunuly obtíže těhotné ženy na jejího muže“.

Nejistota v mužské roli, magický rituál či silná empatie?
   Zajímavá studie psychoantropologa Roberta L. Munroe vyšla v časopise Journal of Cross-Cultural Psychology a znovu oživila debaty okolo vnitřního napojení na sebe, která vzniká mezi blízkými lidmi. Tento vědec zkoumal v polovině minulého století v několika nativních kulturách nedotčených globalizací muže, kteří zde poměrně často prožívali těhotenské symptomy (ranní nevolnosti, podivné chutě, bolesti zubů, pálení žáhy, závratě a slabosti) a také porodní bolesti. V některých případech si dokonce synchronně s menstruací své manželky způsobovali krvácení.
Muži prostě přebírají příznaky, jimiž trpí jejich těhotná partnerka. Navštíví-li se svými obtížemi lékaře, ten obvykle nenajde žádné objektivní změny, které by vysvětlovaly uváděné potíže. Na druhé straně bohužel muži většinou kompenzují  tyto „slabošsky ženské“ charakteristiky přeháněním projevů „mužných“ - divokými rvačkami, nadměrným pitím alkoholu a fyzickým ubližováním svým manželkám. Také autor zmíněné studie ve shodě se svými učiteli dodává, že se jedná o nejistotu v mužské roli, která je způsobena výchovou, při níž se chlapci v časném věku pohybují ve výhradně femininním prostředí a postrádají mužské vzory. 
   Jinou interpretaci přináší také cestovatel A.V. Frič z Jižní Ameriky ze začátku 20. století při líčení průběhu porodu v indiánské vesnici kmene Bororó. Budoucí maminku strčili do chatrče ze suchých větví, kterou v pravou chvíli podpálili. Ozval se výkřik maminky a hned na to křik miminka. Maminka s dítětem v náručí vyběhla, přeplavala s ním řeku tam a zpět, ukousla pupeční šňůru, zavázala uzel na pupíčku, hodila si dítě do ruksaku, popadla dřevěnou motyčku a šla okopávat brambory. Zato otec trpěl: svíjel se a hlasitě naříkal, ač tyto projevy bolesti se jinak u stoických indiánů nevyskytují a celá vesnice se ho snažila utěšit. Nechal se dokonce ošetřovat i od bílého šamana, který na celé divadlo zprvu naletěl a teprve později na tajném místě se dozvěděl, že je to kouzelný rituál sloužící k odlákání zlých duchů od matky.

Porod je spirituální zážitek, na který medicína nikdy nedosáhne
   Couvade syndrom se vyskytuje po světě křížem krážem bez ohledu na kulturu, ekonomický statut či zeměpisnou oblast zhruba u 20 % otců (od 11 do 65, podle píle a důvěryhodnosti autorů), mnohem častěji pak pokud jde o jejich první těhotenství a porod. Dnešní otci trpí úplně stejně jako primitivové a jejich obtíže se objevují převážně v poslední třetině těhotenství. Postižení muži si stěžují především na nevolnost, zvracení, záchvaty atypických "chutí" či pocitu nepohody v trávícím ústrojí. Mívají zvýšenou chuť k jídlu s výrazným váhovým přírůstkem, či naopak trpí nechutenstvím, zácpou nebo průjmy, bolesti hlavy a bolesti zubů bez objektivního nálezu na chrupu. Jde v zásadě o repliku obtíží těhotné ženy. Většina autorů se shoduje v názoru, že se jedná o "somatizovanou úzkost," tedy úzkost, kterou prožívají jen na tělesné úrovni a psychicky si ji neuvědomují. Nicméně v praxi se obsah pojmu couvade rozšířil na celou paletu obtíží, které se objevují v souvislosti s porodem (většinou chtěného) dítěte. Byl pozorován rozvoj psychopatologické symptomatologie, dokonce i několik případů psychóz v souvislosti s porodem partnerky.
   Existuje několik hypotéz snažících se vysvětlit vznik popsaného fenoménu. Od původních představ o konverzních mechanismech, které se znovu objevují v teoriích o "kompatii" (výraz pro přílišné soucítění) neboli stresové nákaze, která může postihnout nejen partnery, ale také sestry na porodnických odděleních, až po neuropsychologické úvahy, jež nevylučují ani neurochemické signály - feromony. Za nejpodstatnější je považována emoční angažovanost budoucího či stávajícího otce, dále fakt, že u otců se jedná většinou o jejich první dítě, míra prožívaného stresu a osobnostní vyzrálost. Porod dítěte zůstává přeci jen a to navzdory jeho téměř totálnímu přesunu do medicíny stále obtížně uchopitelnou mystickou skutečností, která zasahuje jak sociální, tak osobnostní struktury. Každý z nás je na to jinak připraven. Umí-li současná medicína nabídnout technickou virtuozitu při tomto jedinečném ději, určitě ještě neumí nabídnout zvládnutí spirituální dimenze, která je rovněž podstatná.

KV - Ilustrační foto:sxc.hu

Přihlášení