Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Perspektiva fotografie – jak správně používat zoom

Perspektiva fotografie – jak správně používat zoom

Situaci si můžeme představit tak, že každý bod scény se na filmu zobrazí přesně tam, kde přímka vycházející z tohoto bodu, procházející optickým středem objektivu, protne rovinu filmu. Při tomto způsobu zobrazení se každá přímka v promítané scéně zobrazí na filmu zase jako přímka. Proto lineární perspektiva. Co se ovšem při takovémto promítání nezachová, jsou vzdálenosti bodů, úhly mezi přímkami a rovnoběžnost přímek. Objekty stejné velikosti, které jsou vzdálené dál od objektivu, se na filmu zobrazí menší. Rovná silnice ubíhající do dáli je ve skutečnosti sice stále stejně široká, ale pro vzdálenější body se tato šířka promítne na filmu jako menší a krajnice se na obrázku sbíhají.  Pojďme se ale na perspektivu podívat poněkud detailněji a trochu víc se zamyslet nad tím, jaký je při lineárním promítání vztah mezi vzdáleností objektů a velikostí jejich obrazu, jaký vliv má ohnisková vzdálenost objektivu a jaké důsledky to má pro fotografy v praxi.

Dvě základní pravidla obrazu objektu
Základem jsou dvě velmi jednoduchá pravidla, která zde platí a od kterých se vše ostatní odvíjí: Velikost obrazu objektu je nepřímo úměrná vzdálenosti objektu od objektivu. Velikost obrazu objektu je přímo úměrná ohniskové vzdálenosti objektivu.  V praxi tato pravidla platí pouze přibližně, protože vzdálenost roviny filmu není přesně rovná ohniskové vzdálenosti objektivu. Tato vzdálenost se mění podle toho, na jakou vzdálenost je zaostřeno a rovná ohniskové vzdálenosti je pouze  při zaostření na nekonečno. Je-li zaostřeno blíž, je větší. Druhé pravidlo platí přesně pouze při zaostření na nekonečno. To znamená, že pokud si například chcete udělat představu, o kolik budete mít na fotografiích větší zvířata focená na dálku teleobjektivem, když si místo 200mm objektivu pořídíte objektiv s ohniskem 300mm, tak můžete počítat s tím, že poměr velikostí bude 2:3, tj. zvířata budou větší o 50%. Podobnou jednoduchou úvahu už ale nemůžete aplikovat, bude-li řeč třeba o focení makra.

Svízele s vícero objekty – krátké a dlouhé ohnisko
V reálu ale většinou fotografujeme scény, kde objektů je více a jsou od nás různě vzdálené. Pokud budeme uvažovat jen jediný objekt (a ještě navíc plochý), pak to, že od něj jsme dál, můžeme vykompenzovat tím, že použijeme patřičně delší ohnisko. U běžné trojrozměrné scény už tohle ale není pravda. Změnou ohniskové vzdálenosti se nám totiž podaří dosáhnout stejné velikosti právě jen u toho jednoho objektu. Ostatní objekty z záběru, které jsou k nám blíž nebo jsou naopak od nás dál, budou jinak velké. Relativní velikosti objektů v záběru se změní.
   Při fotografování krátkým ohniskem je zahrnuto mnohem více objektů v pozadí a tyto objekty jsou v porovnání s hlavním objektem výrazně menší. Na snímku je zachycena i poměrně velká část okolí hlavního objektu a fotografovaný objekt je tak zasazen do nějakého prostředí, je pro něj vytvořen kontext. Na druhou stranu, teleobjektiv zabere jen malou část pozadí za objektem, takže je jednoduché se vyhnout rušivým prvkům, pozadí potlačit a nechat vyniknout fotografovaný objekt. Na fotografiích pořízených krátkými ohnisky jsou rozdíly ve velikosti obrazů jednotlivých objektů tvořících scénu velké.
   U teleobjektivu je tomu naopak - objekty v pozadí se jeví téměř stejně velké, jako ty v popředí. Fotografie pořízené širokoúhlým objektivem tak dojem prostorové hloubky zvýrazňují, objekty v pozadí se nám zdají být daleko. Snímky teleobjektivem naopak prostorovost potlačují, různě vzdálené objekty se nám zdají být sražené k sobě. 

Dvě odlišné věci – zoomování a změna pozice
Tím, že zvolíme jiné ohnisko, můžeme ovlivnit celkové měřítko a tak vykompenzovat velikost jednoho zvoleného objektu, ale vzájemné velikosti objektů a jejich částí tím změnit zpět nemůžeme. Výsledný snímek proto bude vypadat jinak. To ovšem znamená, že změna pozice a zoomování jsou dvě principiálně zcela rozdílné věci. Zatímco zoomováním měníme jen a pouze celkové měřítko zobrazení neboli zachycený výřez (protože velikost filmového políčka se nemění), tak pokud místo zoomování změníme polohu, můžeme sice dosáhnout stejné velikosti jednoho zvoleného objektu nebo podobného výřezu, ale kompletně se změní to, jak bude fotografovaný objekt na snímku vypadat, stejně tak i vzájemné vztahy mezi objekty na snímku – jejich relativní velikosti, vzdálenosti, jak se zakrývají, atd. Používáte-li tedy pevné ohnisko, připravujete se tím o část kontroly nad tím, jak bude fotografievypadat.

V prvé řadě se pozorně dívat
To, jak se na fotografovaný objekt soustředíte, záleží jen a jen na vás, ne na tom, jaký objektiv máte na fotoaparátu nasazený. Ať už fotíte čímkoli, musíte se v prvé řadě dívat. Máte-li pevné ohnisko, můžete se dívat na objekt skrz hledáček svého fotoaparátu, měnit u toho polohu, pozorovat, jak se záběr mění, a podle toho si vybrat, kdy spoušť stisknout. Používáte-li zoom, naučte se nejdřív na scénu dívat bez fotoaparátu u oka. Pokuste se vnímat, jak z místa, na kterém stojíte (klečíte, ležíte), scéna před vámi vypadá: jak odsud vypadá váš hlavní objekt a jaké jsou vztahy mezi všemi objekty, které scénu tvoří - jak daleko od sebe se věci jeví, jak se navzájem překrývají nebo i zcela zakrývají. Pak teprv zvedněte fotoaparát k oku a začněte zoomovat a hledat správný výřez.

  KV                                                     Ilustrační foto:photoxpress.com

Přihlášení