Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

P-39Q Airacobra

P-39Q Airacobra

Je téměř jisté, že každý, kdo se jakýmkoliv způsobem zajímá o létání, se  potká s letadly z období II. světové války. I mezi modeláři je to oblast, kterou maketáři dost preferují. I mě fascinují stroje z této doby a jeden jsem si vybral jako letadlo pro běžné a časté létání. Cestičkami přes kamarády modeláře jsem se dostal na majitele firmy AirCraft Modell, dnes už kamaráda, Standu Zálešáka. Hned mi padla do oka P-39 Airacobra. Plnokrevná stíhačka, ale přesto "tříkolák". Laminátový trup, křídlo a výškovka polystyrén-balza, plechové motorové lože, pevný drátěný podvozek a laminátový kryt motorového prostoru. Kvalitní a jednoduchá stavebnice. Se samotnou stavbou mi pomohli kamarádi Standa a Honza. Tedy abych to uvedl na správnou míru, se stavbou první kobry "nebožky". Skončila mou vinou zapíchnutá v poli u Zdického letiště dne 19.7.2003. Byl jsem s Airacobrou tak spokojen, že do šesti týdnů po crashi jsem znova postavil novou. Tentokrát jsem ale P-39 vybavil zatahovacím mechanickým podvozkem a úplně novým závěsem pro odhazování bomb nebo přídavné nádrže.Stejně jako u první kobry jsem zvolil marking U.S Air Force ale v barvách kamufláže, kterou USA dodávaly do Velké Británie a některé stroje v Tichomoří v těchto exportních barvách létaly. Měl jsem sice k dispozici monografii, ale k nelibosti ortodoxních kitařů jsem kamufláž upravil a rozšířil o dámu na bombě a jméno pilota George "Saint" Adams (neboli Jirka Adámek ze Svaté).

  
Následující popis povrchové úpravy budu vyprávět v neurčité osobě, podílelo se na ní dost mých kamarádů, tak aby jim nebylo líto, že jsem si jejich um přivlastnil. Efektní povrch je nejprve klasicky tmelen a broušen, pak nastříkán plničem a broušen. Pak se nastříkaly základní barvy kamufláže - sv. modrá, zelená a hnědá jednosložkovým akrylátem z autolakovny. Je výhodný tím, že má malou hmotnost, rychle schne a  lze použít jakékoliv minimální množství a zbytek Vám nevytvrdne jako barva s tužidlem. Na podklad se namalovaly lihovým mikrofixem paneláže, kryty a montážní otvory. Pomocí stříbrné gelové tužky se vyznačilo odření plechů a exponovaných míst. Nalepily se samolepky a popisy na trup a křídlo. Tímto způsobem povrchové úpravy bylo však letadlo příliš výrazné a nepravdivé. Proto se po těchto operacích pomocí airbrushové pistolky a zakrývacích šablonek nastříkalo opotřebení a olétání, raději více než méně. Na závěr se v lakovně celé letadlo nastříkalo 70% matným dvousložkovým autolakem. Povrch se tím sjednotil a při pohledu z jistého odstupu byl dokonalý pro účel, pro který jsem Airacobru stavěl. I při rychlém průletu (a že kobra je zatraceně rychlá) jsou detaily dobře vidět.

  
U druhé kobřičky jsem se rozhodl model opatřit zatahovacím podvozkem. Nejsem příznivec pneumatických podvozků, tedy "vzduchař", a protože mi zbyly dvě podvozková serva a mechanický příďový podvozek Robart, rozhodl jsem se pro mechanické podvozky. Malé teleskopické nohy  a dva hlavní mechanizmy zavírání podvozků jsou od firmy EUROKIT.  Ke kvalitě italských výrobků raději jen "no comment"! Po některých úpravách hlavní nohy jakžtakž fungují. Příďový podvozek byl u kobry oříšek. Mechanizmus kola v proporcích letadla vyšel až před motor, na bukových špalíčkách je vynešen před lože, servo je vzadu v trupu a kupodivu funguje bez závad i s atypickými dlouhými a prohnutými kryty, které se zavírají za kolem jednoduše pomocí lanka. Všechny trable ale stojí za to. Stíhačka bez vystrčených koleček létá lépe a rychleji, také lépe vypadá.

Přihlášení