Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Naučte se fotit akt – III. díl – STYLIZACE

Naučte se fotit akt – III. díl – STYLIZACE

Zobrazení detailu těla
Detailem je záběr, který zachycuje malou část z většího celku, tu, která při běžném pozorování našemu oku uniká. Z technického hlediska bývá fotografování detailů nejméně náročné. Jde jen o to se přiblížit, umět se dívat, dokázat si vybrat vkusně a s citem  a stisknout spoušť. Může se dokonce pracovat s bleskem zabudovaným v přístroji, ale pozor na přesvětlení při záběrech hodně zblízka. Detaily těla možno fotografovat prakticky kdekoliv.

 

Stylizace těla podhledem
Snímky ze žabí perspektivy ozvláštňují vidění. již z toho důvodu, že se člověk takto běžně nedívá, mohou u aktu přinést některé neotřele nebo zajímavě působící záběry. Podhled zároveň v řadě případů objekt monumentalizuje a podle zákona perspektivy také deformuje. To vše může být pro akt zajímavé.
Stylizace světlem a stínem
Stín tvaruje postavu a rysy obličeje. Může podpořit výraz či pózu fotografované osoby. O snímcích, na kterých převládá přímé světlo vestavěného blesku, často říkáme, že jsou ploché – mají potlačenou plastičnost. Kontrolu nad světlem získáme jednoduše odraznými blesky a difuzéry, které pomáhají vyrovnat kontrast v obraze. Používají se také výkonná halogenová světla, která bohužel více hřejí než svítí. přes systémové blesky, které se používají na fotoaparátu, mimo něj nebo i ve více kusech propojené do skupin se dostáváme k ateliérovým zábleskovým světlům a jejich příslušenství. Toho samotného je nepřeberné množství a je třeba naučit se ho ovládat, protože vše se na fotografiích projeví. Jediné, čeho se vyvarujte je kombinace zdrojů s různou teplotou světla. Silueta je zvláštním příkladem fotografie v protisvětle, kdy motiv je nasvětlen tak, aby jeho plochy odvrácené od světelného zdroje nebyly prokresleny v podrobnostech a působily tedy jednolitým tmavým obrazem, vystihujícím především hmotu či obrys.
Stylizace jinou tonalitou                                                                   
Technika high key označuje techniku vysoké tóniny, jejíž snímky jsou celkově velice světle, bez kontrastu a temných tónů. Pomáhají zjemňovat skutečnost, potlačují naturalismus zobrazení. Snímek působí dobře, když v měkké kresbě se vyskytne malá, výrazná, tmavá podrobnost. Nejčastějším postupem je fotografování světlých věcí umístěných ve světlém prostředí, bohatě nasvětlených rozptýleným světlem. V digitální fotografii se snímek nejlépe upraví pomocí změny křivky. Jinou klasickou metodou je vyhotovení pozitivu pomocí měkké masky ke snížení kontrastu. Adekvátně k tomu je možné pracovat na výsledném počítačovém snímku s využitím masky ve vrstvách. Technika low key, nízké tóniny, znamená, že na snímku převládají tmavé tóny. Snímky jsou pořizovány se záměrnou podexpozicí. Fotografie mohou působit zvláštní tajuplnou atmosférou, kdy na obvyklém černém pozadí je objekt jen jemně naznačen.
Stylizace barvou světla
Lze jí dosáhnout užitím jiného než přirozeného světla např. změnou vyvážení bílé nebo užitím barevného filtru před zdrojem světla. Barevný filtr můžete umístit před zábleskový světelný zdroj v ateliéru nebo před příruční blesk. Lze ho umístit do toku světa i v přírodním prostředí. Příkladem je třeba nastavení vyvážení bílé na umělé světlo a použití žlutého filtru před příručním bleskem. Model v dosahu blesku bude mít přirozenou barvu, pozadí mimo dosah blesku bude mít souvislý modravý tón.
Stylizace optickou deformací
Tvarové deformace těla byly jedním z objevů avantgardy ve 20 letech 20. století a mohou být vytvořeny jak s uplatněním širokého ohniska objektivu, tak třeba záběry odrazu v pokřivené lesklé ploše nebo zrcadle.
Stylizace optickou neostrostí
Akt v neostrém podání se snaží potlačit naturalismus zobrazení. Zjemnění skutečnosti se dociluje např. měkce kreslícími objektivy se záběry v protisvětle, změkčujícími předsádkami, zobrazením aktu přes strukturovanou průhlednou plochu /např. mléčné sklo dveří/, nebo užitím speciálních filtrů. Iluze neostrosti lze dosáhnout také v počítači vhodným grafickým programem.
Stylizace pohybovou neostrostí
Dvojrozměrné fotografii přidává dynamický prvek další rozměr – totiž čas. Může být naznačen neostrým pohybem nebo mírně rozmazanými gesty, sledem neostrých záběrů zaznamenávajících probíhající děj na jednom snímku, případně také použitím částečné nebo úplné průhlednosti modelu.
Stylizace užitím nepravého světla
Tato stylizace zvýrazňuje atmosféru, vytváří barevný kontrast a atmosféru tajemna. V ateliéru se provádí za pomoci barevných filtrů, nasazovaných před zdroje světla. , před objektivem pak mění barevnost ve velké ploše nebo v celém záběru. V exteriéru mohou barevnost zajímavě měnit zejména zářivky.
Stylizace zvláštními fototechnikami a postupy
Hlavním důvodem užití této stylizace je odstranění konkrétnosti zobrazeného modelu. S nástupem digitální éry se většina těchto klasických „mokrých technik“ ztrácí, ale je to škoda. Některé např. platinotypie nebo gumotisk znovu získávají na oblibě a jsou chápány jako protiváha „jednoduché a snadné“ digitální fotografie.
Stylizace v počítači
Možností počítačových úprav aktu jsou bezmezné, ale platí obecné pravidlo: Méně je více. Některé z počítačových filtrů mohou připomenout určité úpravy, kterých se užívalo i při klasickém zpracování fotografie a stejně jednoduše je zde možné překročit hranice reality samé. Je možné vytvářet nové kompozice, koláže, deformace, kombinace fotografií atd. Nejčastěji fotografové v počítači upravují akty tak, aby vylepšili samotný model.

ZDROJ: www.zonerpress.cz/kniha/pro-grafiky-a-fotografy/akt-naucte-se-fotografovat-kreativne

 Ilustrační foto: sxc.hu

Přihlášení