Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Konstrukční ochrana dřeva

Konstrukční ochrana dřeva

Nejčastějším škůdcem dřeva je voda. Zvyšuje vlhkost dřeva a tudíž umožňuje jeho napadení dřevokaznými houbami nebo hmyzem. Vlhkost dřeva musí být zpravidla vyšší než 15 – 20%. V exteriéru se nejčastěji setkáváme s působením vody srážkové, vody obsažené ve vzduchu a vody vzlínající, která se ke dřevu dostává vzlínáním ze špatně odizolovaných prvků, nejčastěji základů. Kterak ale v praxi dostatečně konstrukčně dřevo ochránit?

Konstrukční ochrana dřeva v exteriéru
1.dostatečným přesahem střechy – ochrana stěn, nosných sloupků (veškerého dřeva) uložených pod nimi
2.správným obložením stěn – obložení je konstrukčně řešeno tak, aby se z něj v případě kontaktu mohla voda co nejlépe odtékat a nedocházelo k jejímu ulpívání, či zatékání do konstrukce
3.vhodným uložením dřeva – je třeba minimalizovat rovné plochy, kde by se mohla držet voda
4.co nejnižší drsností povrchu – čím je povrch hladší, tím hůře se na něm voda udrží a nedochází tak k zvýšenému příjmu vody dřevem
5.vhodnými dimenzemi prvků – větší prvky se snažíme skládat z více kusů, nedochází k tvorbě velkých výsušných trhlin, a tudíž k menšímu zatékání vody do dřeva
6.dostatečnou výškou patky – všeobecně 300 mm, záleží ovšem na místě uložení
7.zamezením vzlínání vody – dobré odizolování dřeva od podkladových materiálů (betonová patka, základ versus dřevo na něm uložené)
8.zakrytím vrchních ploch – čel sloupů, tyčí, kůlů atd. nebo alespoň jejich zkosením tak, aby se na nich nedržela voda
9.nepoužíváním nevhodných konstrukčních spojů – takové spoje, ve kterých by se mohla držet voda
10.umožněním dýchání zabudovaného dřeva – spodní i vrchní části sloupů nenaraženého celou plochou na podpěře, vzdušnější uchycení dřevěných prvků v kovových nosičích

Konstrukční ochrana dřeva v interiéru
Vlhkost dřeva uvnitř domu či bytu zpravidla nepřesahuje hranici 12% a dost často bývá i nižší. Přesto se vyskytují případy, kdy vlivem špatného konstrukčního řešení dochází k zvyšování vlhkosti, např. vlivem kondenzace vodních par, orosením chladných materiálů, zatečením vody při úklidu atd. Univerzální radou může být vhodná kultura bydlení, kdy se snažíme,a by byl prostor vzdušný, pravidelně větrán a uklízen.
Při tzv. mokré ochraně dřeva vytěsňuje vlhkost ze dřeva kyslík potřebný pro rozvoj biotických škůdců. Aby byla tato ochrana dlouhodobě účinná, musí být dřevo nasyceno vodou tak, aby ve dřevě zbylo maximálně 5-20% vzduchu. Mokrou ochranu můžeme využít především u mostů přes vodní toky, mola apod. Zde je rovněž důležité neopomenout zvolit vhodný druh dřeva s odpovídající trvanlivostí. Druhou alternativou je suchá ochrana dřeva, kdy se ve dřevě snažíme snížit vlhkost pod hranici, při které je ještě možný rozvoj dřevokazných hub a hmyzu. Vlhkost dřeva potřebná pro:
vyklíčení spor dřevokazných hub je od 20%
růst a rozvoj dřevokazných hub je od 15%
růst a vývoj dřevokazného hmyzu je  od 12%
růst a rozvoj plísní je podmíněn relativní vzdušnou vlhkostí, hustota od 85%
Snížíme-li vlhkost dřeva pod hranici 12%, výrazným způsobem snížíme možnost napadení dřeva jak dřevokazným hmyzem, tak houbami napadajícími dřevo. Při takto nízké vlhkosti bude i dosti vysoká úmrtnost larev hmyzu, které již dřevo napadly. U hub dojde k zastavení jejich činnosti do doby, než bude vlhkost jim opět vyhovující. V případě, že se vlhkost během určité doby opět nezvedne – tato doba je různá pro konkrétní druhy hub a pohybuje se od jednoho roku po několik let, jednotlivé části hub postupně odumírají, až dojde k zániku celé houby.

Zdroj: Dřevo v domácnosti, ochrana, údržba, renovace, Jiří Holan a kol., Brno, 2006

Ilustrační foto:sxc.hu

Přihlášení