Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Jak kreativně fotit akt? I. díl – Něco z historie nahoty

Jak kreativně fotit akt? I. díl – Něco z historie nahoty

Slovo akt pochází z latinského slova actus a to zas v češtině znamená čin. Původně se tedy jednalo o studie těla v pohybu či v postoji. Zobrazování nahého lidského těla je známo asi tak dlouho, co trvají lidské dějiny. Nejstarší vyobrazení nahého těla měla magický charakter a souvisela zejména s ovlivňováním plodnosti nebo úrody. Nejednalo se o zobrazení „krásy“ tak, jak ji vnímáme dnes. Nahota jako protiklad k zahalení se objevila až ve vyspělejších formách civilizace a měl mnoho podob.
Fotografie se zobrazením aktu zabývá od svého počátku, a to ve všech jeho základních formách. Lidské tělo bylo fotopřístrojem jak idealizováno, tak ztvárněno velmi naturalisticky, bylo používáno v symbolické rovině při ztělesnění vznešených věcí a ideálů krásy i jako předmět sexuálního dráždění. Na počátku vývoje fotografie – konce 19. století – samozřejmě nahota fotografií dráždila duše měšťáků a byla zakazována. Soudilo se totiž, že fotografie není umění, tudíž fotograf aktů nemůže být schopen umělecké stylizace, tedy ani snímek není umělecký a představuje tak obchod s nahotou, a tudíž je protizákonný...Postupem času se společensky přijatelné podoby aktu staly snímky spoře oděných mužů, žen a dětí, označovaných jako „pomůcka pro akademické malíře a přátele umění“, a dále alegorické kompozice, které fotografickým způsobem ztvárňovaly tradiční náměty známé z dějin malby a grafiky.Pokládalo se za přirozené, jestliže například Spravedlnost nebo Vlast byly zobrazeny jako zčásti neoděné postavy. Také snímky etnologického charakteru byly přípustné, nahota k primitivním domorodcům dle smíšení civilizovaného bělocha jaksi patřila.
Umělecký fotografický akt bez symbolického podtextu, preferovaný v současnosti, byl v 19. století prezentován zcela výjimečně. Nicméně je známo, že se mu věnovala jako své privátní tvorbě řada velmi známých fotografů, včetně autorů zvučných jmen jako Nadar, Fenton, Krone.Většinou se tito autoři snažili o idealizaci obrazu postavy, zobrazené zpravidla velmi decentně a podle klasických malířských vzorů. K tomu pomáhal postoj modelu, osvětlení, rekvizity i bederní rouška nebo ratolest zakrývající mužské pohlaví.

Oblast erotické fotografie a pornografie představovala a představuje procentuálně jistě největší díl z vytvořených fotografií aktu. Není známo, že by se v českých zemích nějaký fotograf v 19. století touto produkcí zabýval. Na český trh tak pronikaly -  zčásti ilegálně – erotické fotografie francouzské, anglické a německé. První erotické snímky nalezneme již na nejstarší fotografické technice – daguerrotypii. Jejich autoři bývali často absolventi malířských akademií, což se odrazilo na kultivovaném provedení řady snímků. Způsob nasvětlení, gesta modelu, nařasení drapérií a celkové aranžmá působily zpravidla velmi libě a vkusně. Traduje se, že první vystavení fotografických aktů u nás se uskutečnilo v září 1856 v hotelu U arcivévody Štěpána v Praze v rámci výstavy Františka Fridricha ze Světové výstavy v Paříži. Zde se za zástěnou a zvláštní vstupné vystavovaly také snímky označené soudem za nemravné a Fridrich byl za prohřešek odsouzen. Nejstarší známé signované a dochované snímky nahých a polonahých těl od českého autora se týkají mužů sportovců a mají souvislost s propagací zdravě vyhlížejícího těla v duchu hesla V zdravém těle zdravý duch. Ke konci 19. století objevily téma aktu fotoamatéři, kteří se v českých zemích začali organizovat od roku 1889. Mocnou inspirací pro ně mohla být kniha C.H.Stratze Krása ženského těla, která byla první knihou v češtině o fotografickém aktu. Její první vydání vyšlo roku 1898 s podtitulem „Věnováno matkám, lékařům a umělcům“.

Počátkem 20. století se s růstem životní úrovně a nabývajícím společenským sebevědomím nad civilizačním pokrokem začaly intenzivněji narušovat tradiční morální vazby a konvence a začal se liberalizovat i  pohled na fotografický akt. S uvolněnější distribucí fotoaktů vzrůstal zájem o obchodní stránku věci. Decentně vyobrazené akty se začaly volně prodávat jako pohlednice a stereofotografie, vznikaly také časopiy a publikace s akty. S popularizací zájmu o akt se někteří fotografové pokoušeli vytvářet díla s hlubší myšlenkou a symbolickým podtextem. Jejich pojetí velmi napomohly techniky ušlechtilých fotografických tisků nebo módní zjemňující optika. Postupně dokazovali, že akt opravdu může patřit mezi umělecká díla a byl to především akt, kdo na oplátku vydobyl pro celou fotografii místo v uměleckém světě. Velkým přínosem nejznámějšího českého fotografa – Františka Drtikola bylo, že proti strnulému malířskému pojetí vytvářel akty v pohybu. Ze zcela jiného důvodu než čistě estetického zachycoval ženská a mužská těla jiný ve světě uznávaný Čech – Alfons Mucha. Ten své fotografování chápal především jako pomocný materiál k přenosu na plátno a tomu odpovídala i stylizace jeho modelů.

Zdroj: Akt – naučte se fotografovat kreativně, Zoner Press, Brno, 2007

Ilustarční foto:sxc.hu

Přihlášení