Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Digitální fotografie a její dynamický rozsah

Digitální fotografie a její dynamický rozsah

   Pokud tedy snímek přeexponujete, nečekejte, že se vám podaří nějak zdárně získat hodnoty z přesvícených oblastí a dost podobně tomu bude s podexponováním. Dynamický rozsah záleží na několika faktorech, které však výrobci neradi prozrazují. V této oblasti probíhá poměrně značný výzkum a proto má novější druhořadý fotoaparát často lepší výsledky než starší fotoaparát.
   Hlavní faktory, které mají vliv na dynamický rozsah snímače, jsou barevná hloubka, velikost jednotlivých světločivných bodů a vlastnosti týkající se šumu. Čím je barevná hloubka vyšší, tím větší má snímač schopnost zaznamenat širší rozsah jasu, takže 14bitový snímač zaznamená více informací než 12bitový. Důležitá je ale také velikost světločivných bodů, čím jsou větší, tím lépe – tím méně jsou náchylné na šum při nižších světelných intenzitách. Některé snímače mají ještě další technologie, které zvyšují dynamický rozsah, jako třeba snímač Super CCD SR II od společnosti Fujifilm, který má v každém světločivném bodě dvě fotodiody: věší pro obecné použití a menší, která slouží pro záznam při intenzivnějším osvětlení.
   Šum se vyskytuje nejvíce za nedostatku světla, třeba ve stínech nebo při slabém osvětlení. Na straně nízkého osvětlení omezuje dynamický rozsah ještě více než barevná hloubka. Mez, za kterou již mají snímky vysokou úroveň šumu, se nazývá práh šumu a její účinky můžete spatřit, pokud se pokusíte odhalit detaily stínu více, než vám právě šum umožní. Pokud toto uděláte v převaděči snímků RAWa a navýšíte hodnoty expozice nebo nastavení jasu za určitou mez, odhalí se vám více šumu než opravdového detailu. Tvrzení výrobců berte s rezervou, protože e velmi snadné tvrdit, že je fotoaparát výkonnější, než opravdu je (například pokud se vyznačuje až příliš dobrým prahem šumu).
  Navíc si musíte být vždy vědomi dynamického rozsahu scény. Dynamický rozsah scény je dán kontrastem – ten je pro digitální fotografii naprosto klíčový, protože ohledně přeexponování a podexponování je snímač naprosto nekompromisní. Pokud budete mít jasno v tom, jaký je dynamický rozsah za normálních situací, hodně vám to usnadní život. Když poznáte na první pohled, že daná scéna má příliš velký dynamický rozsah, se kterým si váš fotoaparát nemůže poradit, můžete včas zasáhnout, což se může projevit buď změnou místa, z kterého fotíte, a tím i kompozice tak, aby se rozsah snížil, nebo se rozhodnete, jakou část a hodnotu jasu na snímku obětujete s tím, že tyto oblasti zkusíte obnovit při pozdějším počítačovém zpracování, anebo prostě pořídíte více snímků s jiným nastavením expozice a ty pak prolnete a vytvoříte tak snímek s vysokým dynamickým rozsahem.
   Jednou z důležitých schopností týkajících se dynamického rozsahu je umět se rozhodnout, jakou ztrátu jste ochotni přijmout. Většina fotografů nechává přesvětlené odlesky a zároveň je většina z nich také ráda, když je temný stín naprosto černý. Samozřejmě, že většina z nás má pocit, že fotografové mají na věc pohled, který nedává příliš vyniknout detailu aˇž již v přesvětlených, tak také v málo osvětlených oblastech snímku. A to je koneckonců právě fotografování, o kterém tu mluvíme, a ne nějaká věda o prokreslení každého detailu. Mnozí by však argumentovali, že fotografie vypadá realisticky a věrohodně pouze tehdy, když pokrývá takový dynamický rozsah, na který jsme zvyklí.
   Když se tedy ještě bez fotoaparátu rozhlédnete po scéně, kterou se chystáte fotografovat, je dobré se rozmyslet, co je pro vás důležité a co již ne. Nemusíte brát v úvahu maličká přesvětlená místa ani malé temné stíny Při takovém výběru však neexistuje žádná šablona, podle které by se dalo postupovat. Každá scéna je jiná a váš názor bude jiný než názor vašeho nejlepšího přítele. Ale užitý dynamický rozsah má na snímku pokrývat pouze to, na čem opravdu záleží.
   Jak si zkontrolujete dynamický rozsah? Vyfotografujte nějakou neutrální šedou tabulku odstínů za stálého rovnoměrného světla s rozostřeným objektivem, abyste získali jednotný barevný odstín. Nejprve snímek pořiďte se standardním nastavením expozice a pak pořiďte ještě sérii snímků s clonou změněnou o jednu polovinu nebo o jednu třetinu clonového čísla, a to na obě strany spektra, tedy jak světlejší, tak i tmavší snímky. S takovým nastavením pořiďte snímky alespoň o 6 clonových čísel tmavší a o 4 clonou čísla světlejší, čímž získáte rozsah naprosto podexponovaných snímků až po naprosto přeexponované. Tyto snímky poté vzestupně uspořádejte v programu, který umožňuje měření jasu, ať již je to prohlížeč nebo databáze či program pro úpravu obrázků. Každý snímek označte jeho expoziční hodnotou. Naměřte hodnoty běžným měřením pro hloubku 8 bitů v rozmezí 0 až 225. Nalevo nalezněte snímek, jehož hodnota jasu bude rovna pěti (vše nalevo od něho je černé). Na pravé straně nalezněte snímek, jehož hodnota jasu bude rovna 250 (všechny vyšší hodnoty budou bílé). Tyto dvě krajní hodnoty udávají dynamický rozsah. Pokud váš fotoaparát umožňuje fotografovat do formátu RAW, naměřte hodnoty pro každý snímek přímo v převaděči snímků RAW. Čím vyšší e expoziční posun, tím více je jas čistě bílý (255), a to mnohem dříve, než je tomu na opačnou stranu s hodnotou pro čistě černý obraz.

Zdroj: 101 nejlepších tipů a triků pro digitální fotografii / Michael Freeman, Brno : Computer Press, 2009

Ilustrační foto: sxc.hu

Přihlášení