Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Dálkově řízené modely horkovzdušných balonů

Dálkově řízené modely horkovzdušných balonů

Balon, který vám bude vydělávat
Jednoduché papírové modely horkovzdušných balonů s lihovým ohřevem se u nás lepily již před 2. světovou válkou. Jako počátek soudobého létání s modely horkovzdušných balonů s dálkovým ovládáním se ale uvádí přibližně rok 1974. Nejaktivnější jsou balonoví modeláři v Německu, Švýcarsku, Rakousku, Francii a Lucembursku. Jejich oporou jsou kluby, které pěstují velký“ balonový sport, poskytují jim zkušenosti i praktickou pomoc. Naopak létání s horkovzdušnými balony je často vstupní branou k aktivnímu balonovému létání. S dálkově řízenými modely horkovzdušných balonů se léta pro radost a poznání nebo na soutěžích. Konají se s nimi také propagační lety a lze je použít i pro některé praktické účely. Zejména reklamní lety mohou znamenat i určitý finanční přínos.

Aby se balon vznesl
Podle Archimedova zákona je aerostatický vztlak horkovzdušného balonu dán jeho objevem a rozdílem měrné hmotnosti vzduchu uvnitř balonu a měrné hmotnosti okolního vzduchu v závislosti na rozdílných teplotách. Čím větší je tento rozdíl, tím větší je vztlak. Je-li například měrná hmotnost vzduchu uvnitř balonu teplého 110º C 0, 93 kg/m³ a měrná hmotnost vnějšího vzduchu teplého 10º C  1, 25 kg/m³ , pak rozdíl měrných hmotností činí 0, 32 kg/m³ . Horkovzdušný balon o objemu 30 m³ bude tedy za těchto podmínek mít vztlak asi 9, 6 kg při atmosférickém tlaku vzduchu 1 013 mbar. Vzhledem k malým výškám, ve kterých se modely horkovzdušných balonů vznášejí, lze přitom zanedbat změny měrné hmotnosti vzduchu s výškou.
   Má-li se tedy horkovzdušný balon vznést s potřebným zatížením, musí mít určitý minimální objem v poměru ke své hmotnosti. Velikost, tzn. objem balonu se určuje podle kompletní hmotnosti obalu a koše s veškerým vybavením. Modelové balony nemívají ventil k vypouštění horkého vzduchu, řídí se pouze přitápěním a ochlazováním. Poměr hmotnosti k objemu je proto pro výkony a ovládání balonu velmi důležitý. Balon většího objemu s celkově malou hmotností umožňuje delší let v intervalech mezi hořákováním. To vyhovuje dálkovým letům, ale ztěžuje to ovládání balonu, zejména při přistávání. U menšího a těžšího balonu se musí častěji přitápět, což znamená větší spotřebu plynu a celkově kratší let, ale snadnější řízení.

Konstrukce a ovládání
Vlastní konstrukce současných horkovzdušných balonů je v podstatě zmenšeninou velkého horkovzdušného balonu, modely se stavějí často přímo jako makety existujících velkých balonů. Koše se pletou z vrbového proutí a natírají se vhodnými laky. Rozměry košů se stanoví s ohledem na rozměry tlakových lahví s plynem, hořák a vybavení pro dálkové ovládání, případně další vybavení. U menších balonů postačují zpravidla koše o rozměru asi 30x30x30 cm.
   Dálkové ovládání obstarávají běžné soupravy s alespoň 4 funkcemi, kterými se ovládají pilotní hořák, hlavní hořák, uvolňování přistávacího lana a shazování markerů při soutěžích. Další funkce mohou sloužit například k zapalování pilotního hořáku a k ovládání automatického fotoaparátu. Dokonalejší soupravy, odolnější z hlediska rušení (PCM systémy), zaručují větší bezpečnost, na kterou je nutné dbát s ohledem na předpisy pro létání s horkovzdušnými balony.
   I zařízení pro ohřívání vzduchu v balonu je zmenšeným systémem velkých horkovzdušných balonů. Vytvoření takového systému ze spolehlivých, malých, cenově přijatelných a dosažitelných součástí není jednoduché. Jeho realizace závisí na úspěšné výběru vhodných hadic, šroubení a ventilů a zejména pak tlakových lahví s plynem. Výhodné, ale nehospodárné jsou lehké lahve pro jednorázové použití. Nejvýhodnější jsou speciální lehké lahve, které lze znovu plnit a které umožňují odběr plynu jak v tekuté, tak v plynné podobě.

A už letí
Hlavní příprava balonu ke vzletu spočívá vedle kontroly všech funkcí systému v plnění balonových nádrží plynem a naplnění balonového obalu. Obal se naplní z poloviny až zde dvou třetin studeným vzduchem a pak se začne krátkými zážehy hlavního hořáku s ohříváním vzduchu a postupným zvedáním balonu. Při této činnosti je užitečná týmová spolupráce. Po konečném zkontrolování všech funkcí se za energetického hořákování balon uvolní a nechá vznést do výše asi 20 metrů.
   Po odstartování se volí rytmus přitápění a přestávek tak, aby se balon udržoval ve stejné výšce mezi 20 až 50 m. Letový režim je závislý na objemu i hmotnosti balonu a vnější teplotě. Lehké balony s menší hmotností na m³  plují pomaleji a dovolují pomalejší reakce při jejich ovládání. Let trvá zpravidla 30 až 90 minut. Je to třeba u každého balonu vyzkoušet s tím, že čím je chladněji, tím je let při stejné množství plynu delší.
   Na přistání je třeba pamatovat včas a při letu nad málo přehledným terénem se musí počítat s 10 minutovou rezervou plynu, aby bylo možné manévrovat, když se při přistávání vyskytnou nečekané překážky.  Přistávání usnadňuje přistávací lanko, které se spustí z koše a pak se jím balon s přiměřeným přitápěním přitáhne k zemi. Před dosednutím je třeba včas ukončit hořákování a zhasnout i pilotní hořák. Teprve potom se vypíná souprava a odděluje se koš, obal se drží stále na přistávacím lanku a vypouští se z něho horký vzduch.

  KV                                                Ilustrační foto:photoxpress.com

Přihlášení