Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Zvětšování černobilých fotografií

Vykrývání a nadržování – Ne všechny černobílé pozitivy vypadají po zvětšení dokonale. Někdy je nutné jim pomoci tím, že přizpůsobíme dobu jejich expozice. Prodloužení expozice (nadržování) a zkrácení expozice (vykrývání) jsou neuvěřitelně užitečné techniky zvětšování umožňující naplnit původní představy fotografa. V závislosti na tvaru upravované oblasti můžete k tomu použít ruce, prsty, malé kousky Blu-tacku připevněné na drátě nebo kusy kartonu. Techniky vykrývání a nadržování by neměly být ve výsledku patrné. Chcete-li mít tedy tyto techniky pod větší kontrolou, používejte poměrně dlouhé expoziční časy. Nastavení expozice je samozřejmě také potřeba přizpůsobovat proužkovým zkouškám. Chcete-li při provádění nadržování a vykrývání dosáhnout větší přesnosti, vystřihněte si masku z tvrdého kartonu. Podržte karton několik centimetrů nad základní deskou zvětšovacího přístroje, zaměrte na karton obraz, načrtněte oblast, kterou chcete upravit, a opatrně vystřihněte masku. Pak znovu zaměřte obraz a začněte svítit. Pokud v této fázi chcete použít techniky vykrývání a nadržování, podržte masku v původní výšce a pomalu jí během svícení pohybujte, abyste zabránili vytvoření jakýchkoli ostrých, viditelných hran. Jestliže vše provedete správně, budte odměněni tonálně vyváženou fotografií bez viditelných známek úprav.

Přidání rozptylu (difuze) – Metodu rozptylu (difuze) lze použít při fotografování i při zvětšování. Co se týče černobilých fotografií, zatímco difuze ve fázi fotografování způsobuje, že se oblasti světel rozlijí do oblastí stínů, ve fázi zvětšování dochází k rozlití oblastí stínů do oblastí středních tónů. Výsledky těchto dvou technik vypadají odlišně, ale obě stojí za to vyzkoušet. Rozptyl můžete do fotografie přidat pomocí velkého množství různých materiálů. Nejjednodušeji to lze provést mírným dýchnutím na čočku objektivu a stisknutím spouště ve chvíli, kdy se vzniklá zkondenzovaná vlhkost odpařuje. Funguje to ale samozřejmě pouze v případě, že je chladno, a obtížně se dosahuje pokaždé stejných výsledků. Efekt rozptylu se nejčastěji vytváří pomocí filtrů. Difuzních filtrů existuje mnoho typů a rozdělují se také podle intenzity, takže se při jejich pořizování informujte u výrobce. Při provádění difuze ve fázi footgrafování zkuste snímek mírně přeexponovat, aby byl působivější. Takovým dobrým počátečním bodem je nejméně půl stupně EV navíc.

Zvětšování fotografií z barevných originálů – Mnoho fotografů používá blesk pouze při nedostatečném osvětelní. Blesk lze však také využít za jasného denního světla, a to především při fotografování porstrétů. Tento typ blesku, kterému se říká dopňkový blesk, umožňuje snížit míru kontrastu snímku tím, že změkčí temné stíny v tváři fotografované osoby. Doplňkový blesk rovněž dodává očím atrkativní lesk. S množstvím světla vytvářeného doplňkovým bleskem se to však nesmí přehnat, jinak portrét vypadá nepřirozeně. Zkuste proto s nastavením blesku experimentovat, abyste zjistili, jaké vám nejvíce vyhovuje.

Litografická technika – Litografická technika jednoduše řečeno znamená zpracování exponovaného fotografického papíru v litografické vývojce. Úspěšnost této techniky závisí na několika faktorech. Prvním z nich je výběr papíru: některé typy papíru umožňují vytvářet příjemnější teplé tóny než jiné. Vyplatí se tedy vyzkoušet různé druhy papíru. Druhým faktorem je čas. zvětšenina musí být zavčas vyjmuta z vývojky a její vyvolávání zastaveno čerstvou přerušovací lázní. Celý tento proces probíhá za asistence bezpečného červeného osvětlení. Vyvolávání litografickou technikou je „nakažlivé“, takže probíhá nejdříve pomalu a pak dochází k obrovskému zrychlení. Právě proto je důležité umět odhadnout, kdy již efekt vypadá tak dobře, že je možné zvětšeninu vyjmout.

Využití více záběrů – Úspěšnost propojování fotografií, ať již v temné komoře, nebo v počítači, závisí hlavně na původních snímcích. Celkový návrh musí být samozřejmě také kvalitní; velmi důležité však je, aby dílčí snímky vznikly v podobných světelných podmínkách. Pokud propojíte záběry pořízené při naprosto odlišných podmínkách osvětlení, bude výsledná fotografie působit vizuálně velmi nepříjemným dojmem.

Tónování – Technika tónování obvykle slouží k obarvení fotografií. Lze ji však také použít k prodloužení trvanlivosti zvětšeniny. Mezi oblíbené tónovače, které vylepšují stálost zvětšenin pouze mírnou změnou barvy, patří například selen. U černobílých zvětšenin zpracovaných na barevném fotopapíře nelze techniku tónování použít. Chcete-li si tedy tuto techniku vyzkoušet, zpracovávejte zvětšeniny na černobilý fotopapír na bázi stříbra.

Bromolejotisk – Bromolejová technika byla objevena v roce 1907 Welbournem Piperem. Bromolejová zvětšenina je stručně řečeno fotografie na bromostříbrném nebo chlorobromostříbrném papíru, z níž bylo odstraněno stříbro a nahrazeno tuhým barvivem. Zvětšenina je nejdříve ponořena do chemického roztoku, jenž vybělí vyvolaný obraz a do různých stupňů nerozpustitelnosti převede vrstvu želatiny, která obsahovala stříbro. V této fázi se zvětšenina nazývá matrix a je namočena do teplé vody, kde želatina bobtná v inverzním poměru vůči množství stříbra, které emulze původně zahrnovala. Z toho důvodu je želatina v oblastech stínů velmi tuhá a bobtná velmi málo, v oblastech světel naopak zůstává měkká a bobtná poměrně hodně. Oblasti středních tónů tvrdnou proporcionálně. Když je potom na navlhlý povrch želatiny bromolejovým štětcem nanesena tuhá barva, přijmou ji pouze oblasti s tmavými tóny.
Mnoho fotoaparátů umožňuje bodové měření expozice, což znamená měření světla z malých částí záběru. Fotografové si tuto metodu velmi oblíbili, neboť poskytuje velmi konkrétní expoziční hodnoty. Nezkušeným však může dělat problémy, protože měření je nutné rpovádět ze správných oblastí záběru a pak v případě potřeby ještě upravit. Co se týče černobilé fotografie, jako nejvhodnější se jeví odečítání expozičních hodnot z oblastí středních tónů.

KV - Ilustrační foto:sxc.hu

Přihlášení