Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Zajímavé otázky prevence rakoviny

Je rakovina dědičná?
   Odhaduje se, že nejméně 10-15% všech případů zhoubných nádorů vzniká na dědičně přenášeném základě. Tato dědičnost však znamená jen zvýšenou dispozici, vyšší či velmi vysoké riziko, nikoli jistotu, že u potomků nutně zhoubný nádor vznikne. Nejlepším ukazatelem zvýšené dědičné zátěže je výskyt zhoubných nádorů u příbuzných v přímé linii. Víme-li u pokrevních příbuzných o vícečetném výskytu zhoubných nádorů, nebo také o výskytu jednotlivého zhoubného nádoru ve velmi mladém věku do 40 let, může i nám zhrozit vyšší riziko vzniku zhoubného nádorového onemocnění kdykoli během života. U takto disponovaných jedinců může být vhodné provést k dalšímu upřesnění míry rizika i genetické laboratorní testování, protože všechny děti postižených rodičů či prarodičů nemusejí nést riziko stejné, u některých se dědičná zátěž nemusí vůbec projevit.

 

Může se na vzniku nádorů podílet psychická zátěž?
   Ke zhoubné přeměně dochází v buňce, a to na úrovni genetické, tedy molekulární. Nad ní je pak složitější úroveň tkáňová, nad ní orgánová, ještě výše pak systémová úroveň meziorgánové součinnosti, která zajišťuje tělesné funkce organismu včetně jednodušších nervových regulací, a teprve nad ní, na jakémsi pomyslném vrcholu se nachází úroveň vyšší nervové činnosti čili psychických funkcí. Psychika každého člověka je jedinečná, jako jsou jedinečné nejen genetický základ získaných schopností a dispozic, ale i životem nabývaná zkušenost každého z nás.
   Není snadné si představit, jak mohou psychické děje přímo ovlivnit buněčnou a molekulární úroveň. Avšak i to, co není momentálně představitelné, se může s dalším vývojem biologického a medicínského poznání ukázat jako možné. Ostatně lety do vesmíru, spojení mobilními telefony nebo transplantace orgánů byly před stoletím také nepředstavitelné a mnozí radikálové patrně tehdy soudili, že je to nemožné. Obvyklou odpovědí západní medicíny je, že souvislost chronického stresu a vzniku nádoru je možná třeba kaskádou hormonálních stresových reakcí, které vedou v konečné fázi k aktivaci nadledvinek a zvýšenému vyplavování glukokortikoidních hormonů. O těch je známo, že tlumí imunitní reakce, Pokud by tedy imunitní mechanismy dokázaly zvrhávající se nádorové buňky hned v zárodku odstraňovat, při jejich chronickém tlumení těmito hormony už toho nejsou schopny. Bylo by pak pravděpodobnější, že nádor se přece jen v těle prosadí. Nevysvětluje to sice nijak účinek psychiky na vznik zhoubné přeměny přímo v buňce, ale aspoň poněkud její možný vliv na vývoj a růst nádoru v organismu zprostředkovaný imunitními mechanismy.

Co znamená prevence primární, sekundární, terciární, kvartérní?
   Primární onkologická prevence se má starat, aby nádor nevznikl. Když se to nezdaří a nádor už vznikl, je nesmírně důležité, aby byl zjištěn včas a řešen v tomto časném vyléčitelném stadiu. Tím se zabývá sekundární prevence. Když se ani to nezdaří, nádor vznikl, nebyl zachycen natolik včasně, aby byla jistota, že se už někam nešíří, měla by se co nejdříve zjistit místa tohoto šíření či odhalit návrat onemocnění po předchozí léčbě, aby ještě i takový návrat onemocnění a jeho šíření mohly být úspěšně léčeny a vyléčeny. To je prevence terciární. Stává se ovšem, a dosud až příliš často, že nádorové onemocnění je zjištěno příliš pozdě, než aby mohlo být zcela vyléčeno. Konec lze ještě léčbou třeba oddálit, ale je neodvratný. Není ovšem lhostejné, v jakém stavu bude nemocný člověk žít, v jakém prostředí a s jakými potížemi. A mnohdy jde ne o týdny, ale o měsíce nebo dokonce o celá léta. I tehdy je třeba předvídat možné komplikace a předcházet jim, aby nenastaly nebo nepřekvapily. Nepochybně můžeme hovořit také o kvartérní prevenci, jakkoli to některým připadá nelogické v době, kdy průběh nemoci je již nezvratný.
 
Ochrání nás očkování?
Očkování proti několika málo druhům zhoubných nádorů již existuje a může být i účinné. Očkování je vlastně preventivní imunologická léčba, tzv. vakcinace nebo aktivní imunizace. Podstatou účinku očkování je vybuzení imunitní reakce proti naočkovanému antigenu. Je však třeba pochopit, že dosud neumíme účinně léčebně očkovat proti již rostoucím a pokročilejším nádorům, tedy proti samotným nádorovým buňkám. Očkuje se zatím jen proti virům, které některé nádory ve zvýšené míře vyvolávají a u nichž jsou významnou, nikoli však jedinou příčinou vzniku. V praxi jde vlastně jen o virus hepatitidy B, s nímž je svázán vyšší výskyt primární rakoviny jater, a papilomaviry, které vyvolávají především rakovinu hrdla děložního.
 
Co jsou to screeningové preventivní onkologické programy?
   U některých nádorů, jejichž výskyt je velmi častý, vznikajících v orgánech relativně snadno vyšetřitelných, se lze pokusit o organizovanou formu časného záchytu preventivními vyšetřeními celé takzvané cílové populace, kterou nazýváme screeningem. Od screeningového preventivního programu se očekává především snížení úmrtnosti na dané nádorové onemocnění v celé vyšetřované populaci. Tak je tomu třeba u screeningu nádorů prsu. Tam, kde umíme screeningovým vyšetřením zachytit a řešit i předrakovinné stavy, jako je tomu na hrdle děložním nebo při kolonoskopickém vyšetřování tlustého střeva, bychom mohli očekávat nejen snížení úmrtnosti, ale i snížení výskytu zhoubných nádorů v těchto orgánech.

KV                                                      Ilustrační foto:Stock.XCHNG

Přihlášení