Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Výhody elektrického podlahového vytápění

Výhody elektrického podlahového vytápění

Z hlediska vlivu na tepelně-vlhkostí mikroklima se elektrické vytápění ve stavební konstrukci jeví stejně jako vytápění se zabudovanými okruhy s vodou jako teplonosným médiem. Vyšší povrchovou teplotou podlahové plochy ve srovnání s podlahou bez jakékoli temperace dosáhneme u uživatele stejné tepelné pohody při snížené teplotě vzduchu o 2 až 3° C. To s sebou přináší úspory tepla, které mohou činit až 3-6% na 1° C.
   Použít můžeme jakékoli podlahové krytiny, jejichž tepelný odpor nepřesahuje doporučené hodnoty (0,15 m².K/W) a u nichž výrobce udává, že konkrétní typ (daná krytina) je vhodný pro podlahové vytápění. Podlahové vytápění nezpůsobuje víření prachu, naopak se ve srovnání s konvekčními tělesy cirkulace vzduchu minimalizuje. Není zdraví škodlivé, pokud se nepřekračují doporučené či předepsané povrchové teploty povrchu podlahových krytin. U všech systémových řešení elektrických podlahových sestav jsou tyto teploty hlídány a jištěny.

Vytápění hlavní nebo doplňkové?
K zabudování do podlahové konstrukce se používají topné kabely, topné rohože a topné fólie. Elektrické podlahové vytápění se provádí jako akumulační nebo poloakumulační (smíšené) v betonové mazanině nebo vytápění přímotopné. Navrhuje se jako vytápění hlavní nebo doplňkové. Při vytápění hlavním (podlahové elektrické vytápění je jediným zdrojem tepla) musí výkon tohoto systému pokrývat tepelnou ztrátu dané místnosti. Pokud je vytápěním doplňkovým, je výkon v souladu s požadavky. Může být v provozu, pokud jiný tepelný zdroj není výkonově dostatečný, nebo naopak může být doplněno jiným zdrojem. Ten je doplňuje, pokud při nejnižších venkovních teplotách výkonově nepostačuje. Provoz systému může být také závislý pouze na přímé volbě uživatele domu či bytu, když je objekt vytápěn i jiným způsobem, např. teplovodním či teplovzdušným rozvodem s krbem závislým na ruční obsluze.
   V novostavbách budov splňujících požadavky tepelné ochrany (ČSN 730540-2/Z1) činí tepelné ztráty běžných místností řádově jen několik stovek wattů. Jsou-li navíc tyto prostory nuceně větrány, sníží se potřeba tepla na vytápění ještě asi o polovinu (pouze přibližný odhad,m zde závisí hodnota na konkrétní velikosti místnosti a vlastnostech konstrukcí). V těchto typech úsporných budov může být elektrické podlahové vytápění jediným zdrojem tepla, ve většině případů výkonově zcela postačuje. U budov s teplovzdušným vytápěním nachází elektrické podlahové vytápění jako doplňkový zdroj tepla uplatnění v místnostech s požadovanou vyšší teplotou interiéru (koupelnách), může být i doplňkovým zdrojem v dalších vybraných místnostech nebo pouze zónách, kde je vítána vyšší povrchová teplota krytiny (pokoje či zóny s dlažbou, dětské pokoje s laminátovou podlahou apod.)

Akumulační, poloakumulační nebo přímotopné vytápění?
Obecně můžeme vytápění kabely rozdělit podle místa instalace na podlahové, stěnové a stropní. U elektrického podlahového vytápění jsou topné prvky zabudovány v betonové vrstvě, mazanině či položeny suchým způsobem, podle požadovaného způsobu použití. Může být tedy navrhováno jako akumulační, poloakumulační nebo přímotopné vytápění. Topné kabely odpovídajícího provedení lze používat i ve venkovním prostředí pro ochranu okapových žlabů a střech před vznikem rampouchů a námraz, nebo pro venkovní plochy. Chodníky a vstupy s tímto vytápěním zůstávají po celé zimní období bez ledu a sněhu.
   Topné elementy jsou topné kabely, topné rohože (meandrovitě upevněný topný kabel na plastové síti nebo tkanině), topné hliníkové rohože, topné fólie. Každý z těchto elementů je určen pro specifický druh instalace. Topné kabely a rohože jsou určeny pro akumulační nebo poloakumulační způsob vytápění (zabudování do potěru), rohože se užívají pro temperace podlah s instalací do stěrkové mazaniny nebo flexibilního lepidla, topné fólie jsou určeny k temperaci plovoucích podlah či vytápění podlah dřevěných.

Topné kabely
Topný elektrický kabel je tvořen odporovým jádrem, izolací ze zesíťovaného PE, případně z ochranného opletení měděnými drátky a pláště z PVC. V jádře dochází k přeměně elektrické energie na tepelnou, ta ohřívá kabel a ten konstrukci, ve které je uložen. Jednožilové kabely mají napájení z obou konců.
   Studený konec u dvoužilových kabelů jen na jedné straně zjednodušuje montáž. Při pokládce se topné části kabelu nesmějí dotýkat ani křížit. Topné části kabelu se nekrátí, kabely se vyrábějí v určitých délkových řadách. Podle potřeb okruhů se vybere kabel odpovídající délkové řady.
   Kabel je fixován obvykle na tkaninu ze skleněných vláken ve tvaru meandru. Jednožilové kabely jsou na obou koncích vybaveny studeným vodičem určité délky. Dvoužilové kabely v rohoži mají připojovací místo jen na jedné straně. Vytápěcí rohože jsou dané délky a šířky. Topná rohož se nesmí zkracovat, poškodilo by se kabelové spojení a ochranná izolace. Rohože jsou šité nebo lepené. Jejich použití snižuje riziko poškození kabelu při instalaci a zkracuje dobu montáže. Rohože se vyrábějí s měrnými příkony 100, 150, 160 W/m². Příkon rohože celé je dán jejím plošným rozměrem.
   Topné kabely, rohože ani fólie se nekladou pod zařizovací předměty jako vany, sprchy, WC, kuchyňské linky. Připojení topných kabelů k elektroinstalaci odpovídající platným ČSN EN smí provádět pouze osoba s odpovídající kvalifikací. Nábytek musí umožňovat provětrávání a odvod tepla, nesmí mít tedy dno položené přímo na podlaze, ale má být na nožkách.

  KV                                                               Ilustrační foto:photoxpress.com

Přihlášení