Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Vše co potřebujete vědět o hmoždinkách

V současné době se hmoždinky většinou vyrábí z plastů, kvalitnější z nylonu, ale existují i kovové varianty (ocelové, nerezové, mosazné), pro které je vžité označení kotvy. Protože existuje mnoho typů stavebních materiálů a možností montáže, vyrábí se i mnoho druhů speciálních hmoždinek. Pro většinu typů hmoždinek se musí nejprve vytvořit odpovídající otvor pro uchycení, například pomocí vrtačky. U některých druhů se zašroubováním vrutu hmoždinka roztáhne a připevní k okolnímu materiálu, pojistkou jsou zpětně mířící zuby nebo uzel, který vytvořila hmoždinka v dutině. Moderní druhy hmoždinek například do sádrokartonu, či porobetonu vrtání otvoru nepotřebují, do materiálu se jen zašroubují nebo zatlučou. Natloukací hmoždinky, navzdory svému názvu, však vyvrtaný otvor potřebují, teprve pak je možno je upevnit, například úderem kladiva.

Kovové hmoždinky
Historicky starší než hmoždinky plastové byly kovové kotvy. Ty se však původně vyráběly jen v provedení do plného zdiva a do betonu. Pro připevňování předmětů ke stěnám ze sádrokartonu a jiných deskových materiálů byly vyvinuty speciální hmoždinky, které se při dotahování vějířovitě rozšíří, případně se jejich část sklopí a pevně opře o zadní plochu sádrokartonové desky. Dutinové kovové hmoždinky typu a sklopné hmoždinky jsou galvanicky pozinkované ocelové hmoždinky s metrickým šroubem. Dutinová se používá pro montáž do dutinových stěn, obložených sádrokartonem, překližkou nebo dřevotřískou, a pro montáž do dutinového zdiva, stropů s dutinovými vložkami a zavěšených stropů. Hmoždinka je zkonstruována tak, že tělo kovového prvku se přitažením šroubu v dutině za sádrokartonovou deskou cíleně zdeformuje a vytvoří jakousi mnohoramennou kotvu, která se opírá o plochu desky.

Tekuté hmoždinky
Současným trendem jsou „tekuté hmoždinky“, tedy hmoždinky z pevné a přitom pružné hmoty, která se ve vyvrtaném otvoru vytvoří smísením umělé pryskyřice s tekutým tvrdidlem. Ta se vytváří pomocí speciální tuby s dvojicí spřežených pístů. U tuby pak stačí odšroubovat původní krycí čepičku a na její místo zašroubovat koncovku, která umožní vytlačit hmotu do otvoru vyvrtaného do zdi. Pryskyřice smíchaná s tužidlem se vzápětí vytvrdí a již po několika minutách je možno do ní zašroubovat samořezný vrut. Dvě tři takové hmoždinky pak udrží i poměrně těžké předměty .
Výhod této technologie je mnoho: Není nutno shánět hmoždinky odpovídající velikosti vrutu a vzhledem k velké ploše styku vytvrzené pryskyřice a stavebního materiálu, kam je tato „virtuální hmoždinka“ zapuštěna, je pevnost spojení mnohem vyšší než u ostatních spojů. Montáž libovolného předmětu na stěnu pak trvá krátce – pryskyřice se vytvrdí do nějakých pěti minut, prakticky nezávisle na okolní teplotě.

Rámové hmoždinky
Rámové hmoždinky se od „klasických“ neliší jen podstatně větší délkou, ale na první pohled je znatelně odlišná jejich konstrukce: po zasunutí do vyvrtaného otvoru dochází šroubováním speciálního vrutu k tomu, že z původně válcovitého výlisku začnou „vylézat“ výstupky, které se pevně zaklesnou například do dutin cihelných bloků. Vhodné pro příčně a podélně děrované cihly, dutinové tvárnice z lehčeného betonu, pórobeton, pemzové cihly, heraklit a další stavební materiály s nízkou pevností v tlaku  Co do velikosti se hmoždinky vyrábějí v průměrech 8, 10 a 14 mm, délky osmimilimetrových hmoždinek jsou 80, 100 a 120 mm, desetimilimetrové se vyrábějí v délkách 80 až 230 mm; největší velikost, průměr 14 mm, má délku 100 až 360 mm. Vzhledem k vysoké přilnavosti rozevřené hmoždinky ke všem stavebním materiálům a pevnosti jejich ocelových či nerezových šroubů mohou taková spojení udržet i nejtěžší předměty; síly pro vytažení nejmenší hmoždinky musí být vyšší než 250 N, asi 25 kg. Největší z těchto hmoždinek by   vytažení potřebovaly sílu nejméně 1,8 kN, zhruba 180 kg.

 

Univerzální hmoždinka
Univerzální hmoždinka je navržena tak, aby vyhovovala veškerým stavebním materiálům: v plných stavebních hmotách drží třecím spojením, v děrovaných cihlách nebo dutých stěnách tvarovým spojením. Hmoždinka tedy v každém případě dokonale drží. Kromě běžných stavebních materiálů je možno ji použít pro materiály deskové, například pro dřevěné profily a desky ze stavebních překližek, dřevotřísky a desky OSB. Při montáži do plných stavebních hmot se hmoždinka nejprve zasune bez vrutu do vyvrtané díry a tím se stlačí. Zašroubováním vrutu se nylonový materiál rozepře a celoplošně přitlačí na stěny díry. Při montáži do dutých tvárnic a dutých stěn (např. sádrokarton) se hmoždinka při dotahování vrutu zdeformuje a pevně přitiskne k zadní stěně desky.

KV - Ilustrační foto:cs.wikipedia.org

Přihlášení