Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Vrtání je krásná věda, kterou vás naučíme

Výběr vhodného vrtáku podle typu vrtaného materiálu

1. Vrtání do dřeva
Vrtáky do dřeva se používají pro všechny druhy měkkého a tvrdého dřeva - smrku, dubu, buku, překližkové a dřevotřískové desky, ale třeba také lamina. Vrtáme-li do dřeva, potřebujeme někdy udělat otvor, který bude vidět, tedy pěkný, souměrný a bez otřepaných okrajů. Právě k tomu slouží u spirálového (šroubovitého) vrtáku do dřeva základní tvar obráceného „M“. Dva podpůrné hroty souměrně obříznou materiál. Mezi těmito hroty se nachází středicí hrot, který vrták vede v díře, aby neujížděl. Spirálový vrták z chrom-vanadiové oceli je nejčetnější typ vrtáku do všech typů dřeva, vhodný na otvory o malém průměru. Hodí se také k vyčištění vyvrtaných děr od třísek a nečistot a na předvrtání pro vruty. 
Chceme-li udělat otvor o větším průměru či dlouhý, hodí se na to lépe plochý vrták, který je i poměrně levný. Někdy se s ním ale vrtá hůře, protože na něj musíme více přitlačit. Abychom se zbavili zbytečné námahy je lepší použít samo-zatahovací plochý vrták se šroubovicí na středicím hrotu, která vrták vtahuje sama do vrtaného materiálu. Ploché vrtáky jsou k dostání i ve variantě s proměnlivou šířkou. Bosch je vyrábí na principu dvou vrtacích destiček spojených šroubkem, který dovoluje nastavit si průměr vrtaného otvoru (10 a 25 mm). Narex Bystřice je vyrábí tak, že si do vrtáku nasazujete přímo destičky různých šířek.
Dalším typem vrtáku do dřeva je hadovitý vrták, který je vhodný na dlouhé díry například v bednění či krovech nebo na otvory s velkým průměrem. Důležité u něj proto je, jak dobře odvádí z hluboké díry piliny. Může nebo nemusí mít samozaváděcí hrot. Dřevo vrtá napříč i podél vláken, je velmi přesný, ale na druhou stranu také poměrně drahý.  
Pro truhláře jsou pak určeny ještě speciální vrtáky, které slouží k vrtání otvorů pro nábytkové panty. Pro vrtání v laminu či MDF jsou určeny vrtáky s tvvrdokovovými břity. Pro vrtání ve dřevě stačí Förstnerův vrták s křížovým ostřím uprostřed a vyhlazovacím válcovým břitem na obvodu. Tyto vrtáky jdou použít i pro převrtání suků ve dřevě (práce pro tzv. sukovníky). Na výrobu součků můžeme použít součkovač, kterým suky ve dřevě nahradíme. Tento postup můžeme také s úspěchem použít pro zakrytí šroubovaných spojů ve dřevě na pohledových plochách.

2. Vrtání do zdiva
Při vrtání do zdiva je nejdůležitější rozhodnout se, budeme-li vrtat s příklepem nebo bez příklepu. Do betonu a kamene je potřeba vrtat s příklepem, absolutně nejvhodnější jsou k tomu proto vrtací kladiva. Do cihly se vrtá také s příklepem, ale již je jedno, použijeme-li kladiva nebo vrtačky. Problém s příklepem a tvrdostí materiálu pak nastává u porothermu, sádrokartonu, obkladaček a dlaždic, které jsou podobné cihle, ale tažené nebo dírkaté. Je nutné zdůraznit, že vrtačka je opravdu nevhodná pro vrtání betonu. Sice kroutí vrtákem velmi rychle, ale nemá tak silný a pro beton potřebný příklep jako vrtací kladivo. Navíc nepříjemně mlátí s obsluhou. Vrtací kladivo, patent společnosti Bosch, oproti tomu využívá díky pístu uvnitř mechanismu takzvaného aktivního příklepu (vrtačka má pasivní příklep – tlak se generuje díky síle vrtajícího). Kladivo s velkým výkonem mnohem silnějším úderem než vrtačka a mlátí do materiálu samo bez námahy toho, kdo ho drží. Kladivo je navíc vybaveno momentovou spojkou, která odpojí vrták od motoru v okamžiku, kdy se vrták zasekne v materiálu.
Vrtáky do zdiva, které mají vždy tvrdokovový břit, se liší kvalitou zpracování a typem stopky, kterou jsou uchyceny ve vrtačce či kladivu. Je důležité zvolit správný vrták podle stavebního materiálu, do kterého budeme vrtat – armovaný beton, beton a kámen, cihlová zeď. Pro vrtačky s klasickým sklíčidlem mají vrtáky válcovou nebo ve výjimečných případech šestihrannou stopku.  Do vrtacích kladiv se upínají rychloupínacími sklíčidly SDS-plus, do těžkých kladiv pak SDS-max,  do strojů SDS-quick. Tyto vrtáky mají podélné drážky pro vedení a pojištění vrtáku.  
Vrtáky do betonu a cihly mají napájenou tvrdokovovou špičku se střechovitě broušeným hrotem. Tento typ vrtáku vrtá tím, že hrotem drtí vrtané zdivo a otáčky jsou pak potřeba jen na odvádění drtě z otvoru. Problémem pro kvalitní vrtáky není ani občasné navrtání armovacích želez. Profesionálové pro vrtání armovaného betonu používají čtyřbřité vrtáky, které jsou sice pomalejší, ale minimalizují riziko zaseknutí v materiálu. 
Pro vrtání bez příklepu stavebních hmot jako je porotherm, sádrokarton nebo obkladačky se používají extrémně tvrdé Multiconstruction vrtáky. Vrták má také tvrdokovovou destičku, ale jiný tvar břitu, než vrták do betonu. Není určen k příklepovému vrtání s velkým úderem, ale k postupnému odškrabávání materiálu. Při větším výkonu a v tvrdších materiálech se může přehřát a tak otupit, je proto dobré namáčet břity do nádobky s olejem. Multiconstruction vrták provrtá cokoliv, ideální je také  na rámy plastových oken, která se skládají z mnoha různě tvrdých materiálů.

3. Vrtání do kovu a plastu
Kovy a plasty se vrtají třískovým obráběním, což znamená, že vrták odřezává z vrtaného materiálu malé třísky, špony. Je potřeba se proto více zamyslet  nad vhodným broušením vrtáku. Rychlořezné vrtáky do kovu se vyrábějí z oceli legované chromem, wolframem, molybdenem, vanadem a nebo kobaltem. Pro všechny typy  je důležité jejich pravidelné mazání v průběhu vrtání. K tomu se používají mazné spreje nebo oleje (v nouzi postačí i kuchyňský). Pro vrtání nerezových materiálů je také důležité dbát na to, abychom měli vždy čistý vrták, se kterým jsme předtím nevrtali do obyčejného železa. Nerezový materiál bychom tím kontaminovali, což by i u něj vedlo ke korozi.
Standardní levný typ je černý vrták HSS-R. Má válcovanou, párou popouštěnou šroubovici, a proto je pružný. Při navrtávání může být nepřesný, protože nemá na hrotu špičku, ale plošku, která tak z vrtaného materiálu ujíždí. Proto je obvyklou praxí předznačit si navrtávané místo důlčíkem. S tímto  nedostatkem se vyrovnává dražší typ HSS-G, který má složitěji broušenou špičku se samostředicím hrotem. Jeho variantu pak tvoří vrták HSS-Co legovaný 5% kobaltu. Od předchozích se odlišuje na první pohled výrazným leskem a zabarvením (medové). Domácí kutilové po něm touží, často s ním však neumějí správně zacházet a brzo ho zničí, protože je velmi křehký. Až šestinásobnou životnost proti klasickým vrtáků vykazují vrtáky HSS-TiN s mimořádně tenkou vrstvičkou titannitridu. Odlišují se nazlátlou barvou povrchu a umožňují až dvojnásobné zvýšení řezné rychlosti při nízkém tření. Hladký povrch spirálových drážek dobře odvádí třísky, takže povrch otvoru je čistší a bez otřepů. Proto se doporučuje i k vrtání plexiskla, naopak nevhodný je pro vrtání hliníku. 
Na tenké plechy, do kterých může být skutečně problém udělat hezký kulatý otvor, se používají stupňovité nebo kuželovité vrtáky. Jejich velkou předností je to, že jedním vrtákem uděláte díry o různých průměrech. Pro vrtání nepravidelných otvorů se používají také tzv. frézovací vrtáky (Wood Devil/Bosch) určené k vrtání a následnému frézování do boku. Jsou vykované přímo ze stopky a mají předřezávací hrot.

4. Vrtání do skla
Málokomu se vyplatí zakoupení sady speciálních tříhranných rychlořezných vrtáků k vrtání do skla, nejčastěji se proto používají Multiconstruction vrtáky. Aby vrták „neujížděl“, je potřeba střed otvoru vyznačit křížovým vrypem a to diamantem na řezání skla. Kolem něho uhněteme kruhový val ze sklenářského tmelu nebo dětské plastelíny, který naplníme lžičkou petroleje nebo terpentýnu. Tím se sklo chladí a usnadňuje se drcení jeho krystalů. Používáme výhradně vrtačku upnutou do stojanu, u níž nastavíme nejvyšší možné otáčky a vrták tlačíme do řezu co nejmenší silou. K předvrtání můžeme použít hrot tříhranného jehlového pilníku, který upneme do sklíčidla. Větší otvory lze vyvrtat pomocí měděné trubky, nahrazující vrták. Prostor valu se místo petrolejem vyplní kašovitou brusnou pastou. Při vrtání trubku zdviháme co chvíli ze záběru pákou vrtačkového stojanu, aby se do probrušovaného tvoru dostalo co nejvíce pasty.

5. Vrtání do obkladačky 
Vrtání do spár mezi obkladačkami je sice jednodušší, ale ne vždy je toto řešení možné. Vrtáme-li proto přímo do obkladačky, vyznačíme místa pro otvory silnějším přitlačením vrtáku na místo, na kterém chceme vrtat. Vrtáme bez příklepu vrtákem s  tvrdokovovou destičkou s břitem typu Multiconstruction. Při vrtání obkladačky nejde o razanci úderu, který by ji mohl  poškodit, ale o postupné a rychlé odškrabávání materiálu. Otvor bychom měli udělat o něco větší, abychom ji pak při nešetrném pohybu  nerozštípli. Obkladačky by se při vrtání neměly silněji zahřívat a neměly by se ani nadměrně chvět − vrtat tedy nemusíme na jeden zátah. Někdy je navíc pro jistotu dobré obkladačku přelepit samolepící páskou, pomůže nám při navrtávání, aby se vrták po tvrdém povrchu nesmeknul. Na slinuté dlaždice pak zvolíme raději vrták na sklo či diamantový jádrový vrták chlazený vodou (Bosch Diamond for HardCeramics).

KV ve spolupráci s bosch.cz                             Foto:bosch.cz

Přihlášení