Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Víte, k čemu je dobrý šelak?

Výměšky citronově žluté až tmavočervené barvy na vzduchu zasychají. Zaschlá živice se z větviček fíkovníků odloupává v podobě plástů či tyčinek. Surový šelak se přetaví a zbaví nečistot, nalije se na pružné plechy nebo válce, po ztvrdnutí se odlupuje ve formě šupinek. Jeho zabarvení indikuje obsah vosku, největší obsah vosku má jasně žlutý, nejmenší naopak červený, tzv. rubínový šelak.
Šelak je jedinečná přírodní pryskyřice živočišného původu s průmyslovým významem a lidstvu je známý už po tisíciletí.  Po čištění a dalším zpracovávání této přírodní suroviny vzniká tzv. jádrový lak a výsledkem dalších procesů jsou různé druhy hodnotného šupinkového šelaku. Ty se hodí k opravě hlubokých rýh, děr, škrábanců a promáčklin ve dřevě. Šelak je tvrdé, ale poněkud křehké barevné plnivo, zvláště vhodné pro namáhaná místa jako stolní povrchy, nohy židlí a přední stěny. Tento vosk je způsobilý k leštění, a tím vhodný pro plochy s vysokým leskem.  Bělený šelak vzniká působením bělícího chlórového louhu na jádrový lak a dodává se také v provedení s voskem i bez vosku.
Pomocí šelakové politury se nejvhodněji povrchově upravují dřeva při restaurátorských pracích. Dřevo se jím lakuje, což mu dodává vynikající vzhled a již v 18. a 19. století se používal k leštění nábytku. Asi do roku 1950 se užíval k výrobě gramofonových desek, setkáme se s ním dokonce i v potravinářském průmyslu a to pod označením E904, např. na čokoládovém dražé.
Lak, mattierung nebo politura na bázi šelaku vytvářejí na povrchu dřeva hedvábně matný až lesklý, dobře odolný, tvrdý a na pohmat příjemný průhledný povlak. Šelak se vyznačuje velmi dobrou přilnavostí. Nebělený šelak je jako přírodní surovina fyziologicky nezávadný, biologicky odbouratelný, navíc bez zápachu a bez jedovatých součástí. Šelakové výrobky se zpravidla připravují ve vysoko koncentrovaném (96% a více) etylalkoholu a proto tedy vznikají konečné šelakové produkty ekologicky bez závady. Výjimku tvoří pouze výrobky na bázi běleného šelaku.  Pokud je nutné vmíchání  příměsí jiných pryskyřic, použije se pryskyřice přírodního původu, například kopál.  
Šelak vzdoruje kyselinám, v zásadách se ale rozkládá. Rozpouští se také v lihu, působením světla tvrdne, proto se musí uchovávat v tmavých nádobách. Jeho bod varu je asi 80–120° C. Setkat se můžete se zlato-oranžovým šelakem (TN), který obsahuje víc vosku nebo naopak tmavočerveným tzv. rubínovým šelakem, který obsahuje málo vosku. Pravý indický šelak je k dostání pod označením ABTN. Bílý, bělený šelak tzv. copový, protože se uchovává ve formě copů ve vodě, aby nereagoval se vzduchem a zachoval si bílou barvu, se vyrábí přidáním chlóru, který šelak zbavuje vosku. Používá se k leštění světlých dřev, jako je javor a nebo lípa. Syntetickou náhradou šelaku je acetaldehydová živice.

K dostání v ČR:

Šupinkový šelak citron
Šupinkový šelak citron je světlý typ šelaku, čištěný ale ponechaný v přírodním stavu, tedy obsahující vosk, vhodný k rozpuštění v šelakovém roztoku. K tomu lze použít například leštící líh s obsahem vyšším než 96% etylalkoholu.

Šelakový sukový lak
Je ro roztok světlého šelaku zbaveného vosku, který se používá k izolování smolnatých míst ve dřevě (suky) tak, aby se zabránilo pozdějšímu proražení smoly z nitra dřeva skrz lakové vrstvy položené na povrchu. Nanáší se 2 - 3 krát štětcem.

Šelakové tyčinky ke tmelení
K vyspravování poškozených míst ve dřevě, zejména na starožitnostech, lze velmi dobře použít barevné šelakové tyčinky ke tmelení. Tyčinka se nahřeje hrotem elektrické pájky a tekutý šelakový tmel zkápne na opravované místo. Potom se opravované místo nahřátým dlátkem vyhladí nebo se přebytečná hmota opatrně odsekne. Po přebroušení je dobré místo nalakovat.

KV                                                  Ilustrační foto:photoxpress.com

Přihlášení