Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Pavouci jsou milá zvířátka … aneb jak chovat sklípkana

 Mnoho chovatelů si k chovu velmi oblíbilo „chlupatého mazlíčka“ se jménem sklípkan. Sklípkani pocházejí z jižní Evropy, jižní a střední Ameriky, Afriky a najdete je také v Asii. Chová se jenom část z 800 druhů, pod český název sklípkan spadá řada čeledí. Jejich jméno vzniklo díky důmyslným stavbám, které si někteří pavouci budují v podzemí. A to tak, že si vyhrabou chodbu s komůrkou, která je opatřena dveřmi, které se dokonce zavírají na ‚pantech‘ z pavoučího vlákna. Vnější vchod má pavoučí chodbička vždy jeden, ale když do ní pronikne nepřítel, sklípkan se schová v boční komůrce, opatřené rovněž dvířky, které za sebou zavře. Když je nepřítel na konci chodby, obyvatel může proklouznout ven. Ne všichni sklípkani však holdují zemi – někteří žijí na stromech a staví si zde hnízda z pavučin.
   Do skupiny sklípkanovitých patří největší pavouci světa, pověstné tarantule. Většina velkých druhu může způsobit bolestivé zrazení. Jed však působí i na malé obratlovce, králíka či myš dokáže zabít po několika minutách. Některé jedy těchto pavouku působí na plazy a obojživelníky – rod Grammostala. Působení jedu na člověka není zatím zcela vyřešeno. Některé druhy jsou však podezřelé ze smrtelné jedovatosti zejména z čeledí – Ctenizidae.

Jak je to s pavoučí jedovatostí?
Počet druhů pavouků žijících na světě se odhaduje na 25 000. Nepatrné procento z nich tvoří druhy, jejichž kousnutí jsou závažná až nebezpečná pro člověka nebo hospodářská zvířata. Nejvíce jich žije v Jižní Americe, vyskytují se však po celém světě. V některých zemích působí jedovatí pavouci vetší zdravotní potíže než jedovatí hadi. Smrtelné případy kousnutí jsou však na rozdíl od hadu velmi vzácné. Ohrožené jsou především děti. Nejvíce otrav mezi obyvatelstvem způsobují pavouci vázaní alespoň částečně na lidská obydlí. Druhou skupinou jedovatých pavouku často ohrožujících život člověka tvoří druhy, které dávají přednost obdělávaným pozemkům - sadům, vinicím, polím atd.
   Otrava po kousnutí pavoukem se nazývá arachnidismus nebo araneismus. Samice jsou vždy mnohem agresivnější než samci, hlavně v době, kdy hlídají kokon. Samci jsou většinou neškodní a i v případe, mohou-li svým kousnutím vyvolat u člověka příznaky intoxikace, dávka jedu není skoro nikdy smrtelná. Na našem území nežije volně žádný pavouk jehož kousnutí by mohlo vyvolat vážnější potíže o smrtelném kousnutí nemluvě. V úvahu přichází pouze několik málo druhu, které by svým kousnutím mohly vyvolat lokální změny v postiženém místě (otok, zrudnutí, bolest).

Jakého sklípkana si pořídit
Péče o sklípkana je poměrně snadná, může jej chovat i ten, kdo nemá prostoru nazbyt. Díky své schopnosti půstu a samotářské povaze může zůstat určitou dobu i bez chovatele, takže na dovolenou jej sebou brát nemusíte. Ostatně sklípkani jsou velmi citliví na otřesy, pomocí hmatu a vnímání záchvěvů i loví, a zbytečné přemisťování jim vůbec nesvědčí. Je jednoznačně lepší pořizovat si sklípkany odchované, nejlépe přímo od dobrého chovatele, který vás vybaví i konkrétními radami. Sklípkani nebudou zamořeni parazity, nezmění příliš prostředí čili nebudou stresovaní, a v neposlední řadě nebudete podporovat dovoz odchycených jedinců, kteří cestou obvykle velmi strádají a odchyt ohrožuje i domácí populace. Rovněž je vhodné pořídit si sklípkana mladého, protože u dospělého není možné určit věk. Samice žijí déle než samci.

Terárium šité na míru
Terárium se bude lišit podle toho, zda se chystáme chovat druh žijící převážně na zemi, v podzemí, nebo na stromech a zda je pralesní či pouštní. Menším druhům postačí menší základna, větší uvítají i o trochu rozměrnější – pozor však na výšku, která nesmí překročit 30cm. I tito pavouci šplhají do výšky, jsou však těžcí a ne tolik obratní jako druhy stromové a pádem si mohou vážně ublížit. Ovšem ani u rozměrů dna neplatí čím více tím lépe – pavouci by pak mohli obtížně lovit předkládanou živou potravu.
   Dno pokryjte vysokou vrstvou rašeliny, umístěte úkryty z kokosového ořechu či ze dřeva a kůry. Teplota záleží na druhu, obvykle od 25-30°, s nočním poklesem na 20°. Podlahové vytápění vhodné není. Celé terárium či jeden kout vlhčete – podle toho, zda se jedná o druh pralesní či pouštní. Požadovaná vlhkost se pohybuje od 60 do 85%, měřit ji lze vlhkoměrem připevněným na stěnu. Nikdy však nepostřikujete přímo pavouka či jeho sítě. Pokud část terária pro podzemní druhy zaplněnou substrátem zvenku zakryjete, často si sklípkan vybuduje chodbu těsně u skla. Poté můžeme občas k pavoukovi domů nakouknout.

Hlavně nepřekrmujte!
Sklípkani nejsou v jídle příliš vybíraví a ochotně přijímají běžnou živou potravu - šváby, cvrčky, malé myšky. V přírodě se živí nejrůznějším hmyzem, malými savci i ptáčaty, dokonce i rybkami. Důležité je nepřekrmovat je, což je častou chovatelskou chybu, která pavoukům zkracuje život. V době růstu či páření potřebují potravy více, ale jinak jsou týdenní až měsíční pauzy po spořádání většího dílu potravy normální. Dospělci mohou v přírodě často hladovět bez následků i půl roku. Díky tomu můžete také pavouky v době dovolené bez obav opustit, samozřejmě pokud budou mít zajištěné doplňování vody a kontrolu vlhkosti.

  KV - Ilustrační foto:ics.uci.edu/en.wikipedia.org

Přihlášení