Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Otevřený nebo uzavřený topný systém?

Pro a proti uzavřenému systému
   Takto své domy vytápěli už před dvěma tisíci lety staří Řekové; topili dřevem a spaliny, tedy ohřátý horký vzduch, vedli dutinami pod podlahou a ve stěnách vzhůru nad střechu. Odtud se tomuto systému někdy říká Hypokausten.
   Uzavřený systém přenosu teplého vzduchu se podobá ústřednímu topení, jen místo vody je v systému rozváděn ohřívaný vzduch, a to širokými izolovanými rourami nebo průduchy ve zdivu do keramických výměníků. Výhodou uzavřeného systému je, že cirkulující horký vzduch se nemíchá se vzduchem v místnostech, ale proudí z výměníku krbové vložky rovnou do keramických výměníků v jednotlivých místnostech a odtud zpět do krbu, kde se znovu zahřívá. Výměníky v místnostech jsou vlastně jakási kachlová kamna bez ohniště, které rozehřívá proudící horký vzduch a která pak vyzařují teplo do okolí. Keramické výměníky zajišťují stabilní teplotu v celém prostoru a cirkulaci vzduchu, výhodou také je, že nevíří prach. Výměníky lze umístit prakticky kamkoliv, kam můžeme přivést a odkud odvést ohřátý vzduch. Třeba i do kamenné lavice nebo do podlahy. Sice chvíli trvá, než se výměníky zahřejí a místnost vytopí, ale na druhou stranu sálají ještě i hodně dlouho poté, co jsme přestali topit. Hodí se tedy spíš pro průběžné topení než jen pro občasné vytápění.
   Nevýhodou je vyšší pořizovací cena a prostor, který musíme systému dát, to znamená izolované trubky nebo průduchy ve zdivu (zpravidla o průměru 150 mm), velkoplošné keramické výměníky, skříňky pro regulace i větší krb. Uzavřený sytému vyžaduje přesný projekt a vhodné materiály, aby vzduch například neroztrhl potrubí či aby někde něco nechytlo. Uvnitř systému může teplota přesáhnout i 300 °C.

 

Pro a proti otevřenému systému
   Otevřený systém, tedy topení v krbové vložce a rozvádění teplého vzduchu po domě, odborníci nedoporučují k trvalému vytápění, ale spíš jen k příležitostnému, třeba na chalupě, nebo v kombinaci s jiným systémem.  
   Otevřeným systémem vytopíme místnosti velice rychle a relativně levně, protože vedle provozních nákladů nejsou příliš vysoké ani ty pořizovací. Tento způsob však přepokládá propojení všech vytápěných místností, a to může přinášet nepříjemnosti. Jakékoliv znečištění vzduchu v jedné místnosti se projeví ve všech dalších takto vytápěných místnostech (nelze proto zřídit třeba kuřácké a nekuřácké pokoje, kouř bude všude). Cirkulace navíc nedovolí usazování mikroskopického prachu, naopak je neustále v ovzduší a my ho dýcháme, což může být nepřijatelné pro alergiky. Ohřívaný, spíš horký vzduch je nepřirozeně suchý, rychle stoupá ke stropu, kde je přetopeno, zatímco u podlahy zůstává chladnější. Vzduch lze sice potrubím přivádět do ohřívacích prostor krbové vložky zvenčí, a tak snížit cirkulaci vnitřního vzduchu, ale pak musíme zajistit, aby stejné množství vzduchu zase někde unikalo ven. Tím snížíme účinnost topení − do výměníku půjde vzduch velmi chladný, ven z místností ještě teplý a budeme muset víc topit. Je třeba myslet i na to, že rozvody vzduchu mohou přenášet zvuk.

 

Více systémů, více pohody
   Asi nejvýhodnější je, poohlédnout se po nějakém systému, v němž se ohřátý vzduch transportuje do více místností či prostor. Cirkulací vzduchu podpoříme využití tepelné energie z kamen či krbové vložky. Ostatně většina těchto topidel sálá a zároveň ohřívá cirkulující vzduch, liší se jen rozdílným poměrem těchto dvou způsobů vytápění. Mnohé krbové vložky mají vývody pro teplý vzduch, který se dá širokými trubkami dál rozvádět po domě. Ohřívá se v plášti vložky, resp. v jejím vzduchovém výměníku a potrubím nebo průduchy se dostává do vytápěných místností. Cirkulaci lze urychlit ventilátory.
   Pro praktické vytápění lze krb vyprojektovat tak, aby využíval oba systémy. Když potřebujeme prostor rychle vyhřát, pustíme teplý vzduch do místnosti a poté jej změnou klapek zavedeme pouze do uzavřené cirkulace. Existuje i automatika, která všechno hlídá za nás. Zajímavou volbou jsou také krbové vložky jak s vývody pro teplý vzduch, tak s teplovodním výměníkem, který je napojen na systém ústředního topení. Akumulační kachlová kamna na dřevo zase využívají sálavé teplo, které se od zdroje šíří rovnoměrně všemi směry, ohřívá předměty, na které dopadá, a ty potom ohřívají okolní vzduch. Jde o moderní variantu zámeckých kachlových kamen či babiččiny pece pro hloupého Honzu.

KV - Ilustrační foto:.sxc.hu

Přihlášení