Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Některá fakta o léčbě rakoviny prsu

Radikální chirurgické výkony nejsou mnohdy potřeba  
V uplynulých desetiletích stovky sledování testovaly rozdílné kombinace chirurgických výkonů s dalšími zásahy při rakovině prsu. Ale úmrtnost na tuto chorobu klesla jen málo v USA a ve Velké Británii a má stoupající tendenci v mnoha zemích. Mnoho přístupů k léčení rakoviny prsu se změnilo k lepšímu, například byly zavedeny méně drastické chirurgické výkony. Postupně se stalo zřejmé, že radikální operace byla u malých nádorů přemrštěná a že nepřinášela reálné řešení ženám, jejichž nádory se již rozšířily mimo prsy.
   V Británii vypracovali chirurgové modifikaci radikální mastektomie, která odstraňovala prs a mízní cévy axily, ale nechávala hrudní svaly nedotčeny. Ale skupina průkopnických amerických chirurgů vyvolala v léčení rakoviny prsu další revoluci. Ta opět vznikla dík změnám v chápání vývoje karcinomu prsu. Uvědomili si, že většina případů rakoviny trvá několik let, než se dají zjistit na mamogramu, a že trvá ještě déle, než je možné nahmatat zatvrdlinu. Odvodili, že většina rakovin už měla možnost rozšířit se drobnými metastázami mnoho let před diagnózou. Proto nemusí radikální chirurgický výkon nutně zlepšit přežití, mnohdy je potřeba namířit celkové léčení proti mikroskopickým vmetkům již v době diagnózy.
 
Chemoterapie – není spásonosná
Jeden z důvodů, proč se sáhlo k chemoterapii, byla její výrazná úspěšnost při léčení leukemie. Jiný důvod byla její schopnost příležitostně zabíjet buňky. Jedovaté účinky protinádorových chemoterapeutik se ale vztahují i na normální buňky. Některým jedovatým účinkům se dá zabránit úpravou dávky a v poslední době i novými léky, které zabrání nevolnosti a zvracení. Přesto může chemoterapie nádorů vyvolat krátkodobé nepříjemné účinky, jako ztrátu vlasů, i vážnější nežádoucí účinky, jako např. útlum imunitních obranných reakcí, což se může stát i smrtící. Má se za to, že použití chemoterapeutik u pacientů s rakovinou i při těchto nežádoucích účincích stojí za riziko. Na druhou stranu však v posledních 30 letech se na rakovinné buňky působilo asi tak 50 různými látkami. Nezdá se pravděpodobné, že by jedna látka navíc znamenala nějaký rozdíl Rakovinná buňka je příliš přizpůsobivá, má svůj program pro přežití a tomuto typu zásahů se přizpůsobí opět a opět.

Jak zvolit nejlepší léčbu
V posledních letech volili chirurgové léčebný postup podle stadia rakoviny prsu v době diagnózy. Obecně řečeno, čím dříve se invazívní rakovina prsu najde a léčí, tím lepší jsou vyhlídky. Mezinárodně přijatý systém stadií – TNM systém – se používá velmi široce. Třídí ženy na skupiny podle rozsahu onemocnění – velikosti nádoru, postižení blízkých mízních uzlin a přítomnost metastáz. Je to jen hrubé vodítko pro odhad dalšího osudu ženy. Aby mohli lékaři vyslovit přesnější úsudek o vyhlídkách a léčení, potřebují vědět více o biologické podstatě rakoviny.
Údaje za posledních 10 let naznačují toto: čím menší je u určitého pacienta riziko relapsu (opětovného propuknutí nebo návratu) choroby, tím menší by byl i absolutní přínos podpůrné léčby a tím větší je relativní důležitost případných nežádoucích účinků. S touto zásadou se mohou ukázat jednoduchá vodítka. Žena před menopauzou a se špatnou pravděpodobnou prognózou (například pro četné uzlíky anebo pro některé biologické změny odvozené od prvotního nádoru) by mohla mít prospěch z nejméně šesti cyklů chemoterapeutických kombinací anebo z odstranění vaječníků naproti tomu u ženy před menopaouzou a s dobrou prognózou by tyto výkony nebyly oprávněné. Ačkoliv se šance žen na další přežití dají odhadnout v každém jednotlivém časovém okamžiku, nedá se předpovědět pranic o dalším vývoji jejich stavu. Ani to, jestli, kdy a kde se objeví metastázy.

Mladé rodičky jsou méně ohroženy
Ženy, které měly první dítě v mladém věku, získávají významnou ochranu proti rakovině prsu. V rozsáhlé studii z Harvardu se od šedesátých let minulého století sledovaly reprodukční faktory a rizika rakoviny prsu v sedmi rozdílných zemích. U žen, které rodily ponejprv až po svém 35. roce, bylo riziko vcelku třikrát vyšší než u žen, které ponejprv rodily před svým dvacátým rokem. Od té doby nalezlo podobné vztahy již mnoho dalších studií, třebaže některé našly rozdíly menší. Po dvacátém roce věku riziko roste pomalu, dále se zvyšuje po třicítce. Četné novější studie ukázaly, že žena, která má první dítě ve svých 35 letech, má relativní riziko asi 1,5 krát vyšší než žena, která ponejprv rodila před svým dvacátým rokem. Mít hodně dětí ochraňuje před rakovinou prsu. Novější nálezy nasvědčují tomu, že kratší odstupy mezi jednotlivými porody rovněž zmenšují riziko.
   Doba mezi menarche (tj. v období začátku menstruace) a prvním těhotenstvím může být z hlediska rakoviny prsu kritická. V tomto období se žlázové buňky prsu rychle množí. Každý cyklus buněčného dělení dává možnost vzniku „chyby“ v uspořádání DNA, genetického materiálu buňky.

KV - Ilustrační foto:flickr.com

Přihlášení