Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Na počátku bylo světlo a bedýnka … aneb o prarodičích fotoaparátu

O zrodu fotochemie
O deset století později v roce 1727  se dějí zázraky v pracovně profesora německé Akademie přírodních věd v Norimberku Johana Heinricha Schulze. Objevil novou sloučeninu, chlorid stříbrný, který tmavne tím více, čím silnější je světlo, kterým je osvětlována. Daleko od okna za pošmourného dne se prášek téměř nezměnil – zato v přímých slunečních paprscích hnědl přímo před očima, a v místě, kam pan profesor soustředil paprsky pomocí spojné čočky, lupy, téměř v mžiku.
   Nejzajímavějším pokusem pana profesora Schulzeho ve stopách vynálezu fotografie, je jeho hezký nápad s psaním světlem přímo na nově objevenou sloučeninu. Schulze obalil ve tmě nebo v šeru lahvičku s čerstvě připravenou směsí plavené křídu a chloridu stříbrného černým papírem, do něhož vyřezal všelijaká písmenka a obrazce, a vystavil ji světlu. Zanedlouho udivení diváci spatřili, jak bělostný prášek v místech, kam světlo mělo přístup, tmavne, téměř černá, a jak po odstranění papíru zůstávají alespoň na chvíli přímo v lahvičce zřetelná písmena. Stačílo lahvičku zatřepat, ozářený, zhnědlý prášek se smísil s ostatním obsahem a pokus mohl být opakován. Tak dlouho, dokud nebyl všechen prášek černý. Tak se mohl také zrodit nový obor vědy, fotochemie, zkoumající účinky světla na rozličné látky. Cesta k fotografii je ale ještě dlouhá.
 
Baconova camera obscura
Další výraznou postavou na cestě k fotoaparátu je filosof a vynálezce Roger Bacon. Baconovy knihy předstihující svou dobu o celá staletí, pojednání o rozličných problémech optiky, mechaniky i matematiky, ale hořely na hranicích jako kacířské. Jen přímluvy vlivných přátel vysvobodily Bacona z dlouhého tuhého vězení, zabránily jeho upálení a umožnily mu klidně dožít v Oxfordu.
   Kdoví, jak Roger Bacon objevil princip temné komory a zda byl opravdu prvním, kdo uviděl světlo kreslit přesný a dosti podrobný obraz okolního světa. Co to vlastně je ta slavná temná komora, camera obscura? Nic složitého ani nepochopitelného: jen vyčerněná bedýnka, na jedné straně polepená průsvitným papírem (třeba promaštěným papírem kreslicím nebo tzv. pauzovacím), která má ve středu opačné, protilehlé stěny malý otvůrek. Světlo vstupuje otvůrkem do temné komory a kreslí na protější straně převrácený obraz všech předmětů před otvůrkem. Krabička s matnicí a dírkou, kterou si snadno vyrobíte za pár minut, je předchůdcem a základem všech dnešních fotografických přístrojů. Bez čočky, bez zaostřování, bez všelijakých páček a koleček je camera obscura prababičkou fotografické i filmové techniky.

Ještě kousek skla ...
Malý otvůrek (který nebylo možno zvětšit, aniž se obrysy vrženého obrazu rozplynuly) a tím malá světelnost camery obscury bránily jejímu rozvoji a využití. A přece bylo zdokonalení na dosah ruky. Každý dnes totiž ví, že jednou z nejdůležitějších součástí fotografického přístroje je čočka, odborně řečeno objektiv. Čočky byly sice známy již dávno, zdá se, že staří Egypťané vyráběli ve svých sklárnách kromě šperků a nádob i jakási primitivní zvětšovací skla, lupy. Veškerá pozornost starověkých a středověkých optiků však byla věnována dutým zrcadlům. Tehdejší stav technických znalostí a schopnosti umožňoval vyrobit poměrně velmi dobrá dutá zrcadla, podařená skleněná čočka však byla šťastnou výjimkou.
   Čočky se dostaly s konečnou platností do dějin teprve vynálezem Salvina degli Armati, kterému, doufejme, byly jeho hříchy za tento vynález odpuštěny. Docela určitě mu je odpustili všichni poloslepí ubožáci, kteří pojednou díky brýlím opět viděli a byli schopni pracovat. V době rozšířené slávy brýlí, zdokonalené výroby čoček a obecně známé camery obscury přichází spojovací článek v podobě geniálního Giambattisty della Porty. Z jeho knihy Přírodní magie, se kterou se zrodil první objektiv, je dobré ocitovat:
„... Nejprve zastřeme velmi pečlivě všechny otvory, kterými do světnice vniká světlo, a do okenního rámu zasadíme kus plechu, v němž jsme vyvrtali otvor velikosti malíčku. Proti tomuto otvoru postavíme pak bílou stěnu. Jakmile se to stalo, spatříme na této stěně obrácené obrazy všeho, co je před oknem. Obrazy jsou tím větší, čím dále je stěna od otvoru … A teď prozradím něco, co jsem až dosud úzkostlivě tajil a co jsem hodlal podržet navždy jako své hluboké tajemství. Vsadíme-li do otvoru v okenním plechu malou skleněnou čočku, spatříme na bílé stěně hned všechno zřetelněji, ba dokonce rozeznáme i tahy obličejů lidí, kteří chodí před oknem...“
   Vynález, který chtěl pošetilý della Porta podržet a utajit jako věčné tajemství, se stalo senzací všech poutí, v Praze například poprvé za korunovace císaře Ferdinanda na krále českého v roce 1836. Černé bedýnky se prozatím staly věrnými pomocnicemi malířů kopírujících obrazy a v podobě laterny magiky, kouzelná svítilny, vrhající na stěnu světelné obrazy. Fotografie si na svůj zrod musela přeci jen ještě počkat.

  KV                                                          Ilustrační foto:photoxpress.com

Přihlášení