Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Na mokré zdi podle nejnovějších postupů

Návrhy účinného snížení vlhkosti zdiva jsou vždy kombinacemi hlavních a doplňujících opatření. Metoda základní zabrání dalšímu pronikání vody do zdiva, eventuálně odsune i vodu, která se v něm nahromadila. Pokud je nasycení zdiva vodou dlouhodobé, a tím pádem postihuje například i podlahy či obklady, nemůže být doba vysušování krátká. Používají se tady dodatečné vedlejší úpravy, které mají proces vysušení urychlit. Jiný druh dodatečných opatření je utěsnění zdiva staveb proti volné vodě a její odvedení od objektu.

Druhy vlhkosti, které porušují budovu
1.volná voda narážející na zdivo a stékající po jeho povrchu
2.eroze způsobená nárazy větru a deště (podporované salinitou)
3.vlhkost pronikající do zdiva „knotovým jevem“, na styku zeminy a zdiva (při absenci nebo nefunkčnosti svislé hydroizolace)
4.voda, která kondenzuje na površích, zejména v koutech, vlivem tepelnětechnických podmínek
5.volná voda pronikající do zdiva z poruch zdravotních instalací a poruch stavebních
6.voda vzlínající z podzákladí
7.voda vzlínající z podzákladí, podporovaná vysokou salinitou podloží
8.volná voda, jež proniká do zdiva vadný stavebním detailem soklové části budovy

Důvody zavlhnutí zdiva objektu
1.budova neměla izolaci
2.budova měla izolaci, která je v současné době již pro vzlínající vodu a vodní páru prostupná
3.izolace byla navržena nebo provedena vadně
4.změnily se podmínky v území, kde je stavba postavena
5.změnily se podmínky využívání budovy

1.řešení – nová dodatečná izolace, která nahrazuje nebo doplňuje původní
Mezi dodatečné izolace, které ve vodorovné nebo svislé rovině zajistí takovou oblast, která bude vodotěsná patří – tzv. podřezávání zdiva, případně jeho probourávání (různými metodami od klasického vkládání plošných izolací až po ruční nebo strojově provedené spáry), - zarážení utěsňujících materiálů – plechů bez předchozího vytvoření spáry, - metoda tzv. infuzních clon.
Metoda infuzních clon je známá a využívaná úprava. Je založená na vpravení utěsňujícího nebo hydrofobního (případně směsného) chemického prostředku do vrtů. Smyslem této metody je to, že clona se vytvoří vždy v té oblasti, ve které existuje přirozená cesta vody ke vzlínání. Zachytí-li vrt postupně omítku, cihlu, ložnou spáru mezi zdivem a kamenem, budou tyto materiály izolovány právě do té míry, do které sami umožňují nasycení vodou. Metoda přestává být efektivní v těch případech, kdy se jedná o stěny, které vyrovnávají výškové rozdíly – suterénní stěny nebo stěny částečně zapuštěné. Znamená to tedy, že použitá metoda musí být nutně kombinována s úpravami jinými, např. utěsněním ploch zdiva pod úrovní clony, vybudováním plošných dutin, výkopovými rýhami.

2.řešení – dodatečná povrchová izolace, nemá souvislosti se statikou zdiva
Nejsložitějšími objekty k dodatečné izolaci jsou ty, které jsou situovány v husté městské zástavbě, památkově chráněny a se složitými nepravidelnými dispozicemi, často podsklepeny i dvojitými suterény. Zde vesměs není možno provádět zásadní stavební úpravy v okolí, a je tedy třeba řešit izolaci povrchově. V těchto případech se úspěšně využívají takzvané elektroosmotické metody. Jejich fyzikálně-chemický princip vychází ze skutečnosti, že při pohybu pevných těles v elektrolytech vzniká elektrické pole a naopak: jestliže jsou pórovitá tělesa vystavena průchodu elektrického proudu, dává se do pohybu voda. Elektroosmotické metody tedy kalkulují s vodivostí stavebního materiálu, která je podpořena vlhkostí. Zjednodušeně lze říci, že čím je obsah vody ve zdivu vyšší, tím je zdivo elektricky vodivější, a naopak – při vysušování se zvyšuje elektrický odpor. Elektroosmóza nejenom vytváří prevenci proti dalšímu zavlhání, ale také „odsouvá“ vodu ve zdivu nahromaděnou. V tom je tato metoda jedinečná, případně podmíněně srovnatelná pouze s dokonalým vzduchovým systémem. Aplikací elektroosmózy z jedné strany zdiva dojde k vysušení v celém průběhu a celé tloušťce, bez problémů jsou sanovány i stěny pod terénem. Aplikace metody mírné elektroosmózy má jenom minimální souvislost se stavebními pracemi. Provádí se bez výkopů s tím, že uložením kladných elektrod například ve zdech v přízemí jsou zajištěny a vysušovány i zdi v suterénu.

3.řešení – přirozené postupné vysušování zdiva „vzduchem“
Toto nejstarší opatření počítá s podpořením přestupu vodní páry do vzduchu. Takové metody jsou vždy úpravami stavebními. Jedná se o – vybudování vzduchové dutiny v interiéru, opatřené vdechovými a výdechovými otvory (nejlépe z exteriéru do exteriéru; podmínečně je možno i vdechové otvory disponovat do místností, - venkovní podélné dutiny pod úrovní terénu, které zvětší plochu zdiva, jež je oblastí urychleného vysychávání v partiích vesměs nejvíce zavlhčených (části soklové), - vzduchové dutiny plošné, pod sokly, velmi dobře využitelné pro odvod z dutin vnitřních, - zvláštní úpravy kombinované venkovními i interiérovými dutinami, - podpodlahové dutinové systémy jako nejúčinnější vzduchové opatření, které může být kombinované s kterýmkoli dalším řešením.

KV                                     Ilustrační foto:photoxpress.com

Přihlášení